Článek
Strýc Petr toužil po návratu do míst, kde vyrůstal. Když v inzerci objevil starší chalupu s udržovanou zahradou a zatravněným dvorkem, neváhal. Jedinou nevýhodou bylo věcné břemeno – cesta přes dvůr k vedlejšímu stavení. Soused tam však jezdil jen občas a strýc s ním od začátku dobře vycházel.
Situace se obrátila, když dům po čase změnil majitele. Ten přišel s plány na rekonstrukci a dvorek se rázem proměnil v průjezd pro bagry a náklaďáky s materiálem. Aut přibývalo, tráva mizela a Petr začal mít pocit, že dvůr přestal být jeho. Když zkusil naznačit, že by bylo fajn o provozu mluvit, dočkal se jen pokrčení ramen: „Je to legální, co řešíte?“
Cizí lidé se po dvoře pohybovali jako doma, jednou dokonce dělník zabloudil až ke vchodovým dveřím a poprosil o kafe. Když Petr požádal souseda o ohleduplnost, odpověděl mu: „Měl jste si zjistit, co kupujete.“
Nejhorší však bylo, když soused sdílel na Facebooku video, kde Petra zachytil, jak mu něco vyčítá přes plot. „Důchodce se zlobí, že jezdíme po cestě, která mu nepatří,“ zněl popisek. Pod příspěvkem se objevily desítky pobavených komentářů. Petr mlčel. A začal zvažovat prodej.
„Měl to být klid na stáří. Místo toho mám dvorek, po kterém mi projíždí auta a nikdo se mě na nic neptá,“ říká a lituje dne, kdy chalupu koupil. Rád by se přemístil jinam, ale nemůže se nemovitosti zbavit.
Máte podobnou zkušenost s věcným břemenem? Napište do komentářů. Možná pomůžete někomu, kdo právě stojí před podobným rozhodnutím.
