Článek
V době „za nás to nebylo“ jsem prožila své dětství. Mám na tu dobu vzpomínky, že lidé žili daleko více v klidu a víc věcí stíhali. Musím se však zamyslet i nad tím, že já byla dítě a nemusím to vidět objektivně, neboť se mě dospělácký život ještě netýkal.
Práce - Všichni měli práci a nemuseli se strachovat z její ztráty. Odpracovali daný den a práci nechali v práci. Dnes i když jde člověk domů, tak ta práce jde částečně s ním. Tím, že máme život online, nás mohou kdykoliv odvolat nebo po telefonu řešit nastalé problémy.
Auto - tehdy neměl skoro nikdo, dnes skoro každý. I když bydlíte v místě, kde je dobrá práce, tak vám ji může vyfouknout kdokoliv nejen přespolní, ale i ti hodně vzdálení. Lidé jsou ochotni dojíždět x kilometrů.
Mladí už nejsou zvyklí chodit pěšky a ve chvíli, kdy udělají řidičák, chtějí hned vlastnit auto, a to i v případě, že bydlí ve městě a vše mají dostupné. Udělat pár kroků navíc je pro ně někdy nepředstavitelné. Nejvíc jsem se pobavila v situaci, kdy jsem si chtěla dojít do stánku občerstvení, který je od naší prodejny kousek v podstatě z druhé strany OC. Moje kolegyně řekla, že je škoda, že nemůžeme zavřít, protože by mě tam mohla zavést autem. V první chvíli jsem myslela, že si dělá jen srandu, ale bohužel to myslela vážně.
I Když bydlíte v krásné přírodě, díky mobilitě se toto kouzlo a oáza klidu pod náporem turistů ztrácí.
Škola - Tehdy žáci nic moc nepotřebovali. Pokud něco zapomněli, šlo to na jejich vrub. Dnes mám pocit, že do školy chodím já a ne děti. Tak nějak se počítá, že vše ošéfuje rodič od úkolů až po pomůcky. V září nedělám nic jiného, než platím a sháním vše možné. Do bakalářů vám chodí, co kdy děti mají a zase jste to vy, kdo musí mít vše pod kontrolou. Pokud máte víc dětí a jedete v práci např. 12ctky, lehce něco přehlídnete - zapomenete. Ale pamatovat si to máte vy a ne dítě.
Děti - Měly by prý čas trávit aktivně, jezdit na výlety a na dovolené. Děti si na nižším stupni např. v družině povídají, co kdo dělal o víkendu. Tak i moje děti kolikrát vyžadovaly nějakou akci jen proto, aby měly v pondělí o čem povídat. V září se řeší prázdniny, kde kdo byl. Takto mi dítě jezdilo na dovolenou s prarodiči, i když už o to nestálo, jen proto, aby mělo o čem povídat.
Děti vyžadují nadstandard, co mají spolužáci, protože nechtějí být vyřazeni ze školního a poté společenského života. A to všechno stojí nemalé peníze, na které vy musíte vydělat. Např. takový bankovní účet a platební kartu jsem považovala za něco, co si člověk pořídí, až začne chodit do práce a ne, že to vlastní každé dítě, aniž by znalo hodnotu peněz.
Školní jídelna - Za svého dětství si pamatuji, že ve všech jídelnách byli kuchařky, co vařit uměli a mně stejně jak ostatním chutnalo. Dnes je to kolikrát tragédie, co v těch jídelnách vytvoří za pokrm. Tudíž neřešíte jen svačiny a večeře, ale ještě i co bude dítě obědvat. Dělám 12tky, a tak ve volném dnu místo odpočinku musím vyvařovat. Ale doufám, že naše jídelna je výjimka a že v jiných je to o dost lepší.
I když jsem nejezdila na výlety, na dovolené a léto trávila jen doma a poté u babičky, neměnila bych to za dnešní dobu. Přijde mi, že kolikrát lidi podnikají dovolené a výlety jen pro fotky na sociální sítě.
