Článek
Podle čerstvého průzkumu Ipsosu pro Seznam Zprávy by Češi nejraději šli do důchodu dřív než v 65 letech – ideálně co nejdřív. Zastropování na méně než 65 letech podporuje skoro 40 % dotázaných, dalších 35 % by rádo zůstalo u 65 let, jen menšina je ochotná připustit posun na 67 let.
Kdyby se takhle vyplňovala objednávka v restauraci, vypadalo by to asi takhle: „Dám si tříchodové menu, sklenku vína, kávu a dezert… a ještě bych prosil, aby účtenku dostal ten pán u vedlejšího stolu.“
Důchod jako dovolená all inclusive
Jeden z minulých průzkumů, jehož výsledky prezentovaly na svém webu České noviny, dopadl ještě hůře. Více než tři pětiny lidí podle tohoto průzkumu považují za ideální jít do důchodu nejpozději v 60 letech. Průměrně přitom chceme být „na odpočinku“ skoro o čtyři roky dřív, než si sami myslíme, že ještě zvládneme pracovat.
Do toho víme, že je penzijní systém dlouhodobě ve schodku, populace stárne a ekonomové už roky kreslí stejné grafy, jen pokaždé tlustší červenou. A přesto – když se zeptáte, zda má smysl na penze dávat víc peněz z daní nebo odvodů, většina lidí je proti. Nesouhlasí ani s nižším tempem růstu důchodů.
Tady někde se rodí ten zvláštní český „all inclusive“. Chceme hotel s lepším bufetem, větším bazénem a animačním programem, ale nejlépe za nižší cenu než loni. A když recepční opatrně namítne, že to úplně nevychází, podíváme se na něj s upřímným zklamáním: „Tak s tím něco udělejte, vždyť jste odborník.“
Tichý spolubydlící: naše budoucí já
Zajímavé je, že Češi zároveň celkem dobře chápou, že systém je dlouhodobě neudržitelný – z aktuálního průzkumu pro Seznam Zprávy vyplývá, že si to uvědomuje přes 60 % lidí. Jen zhruba třetina ale podporuje reformu, kterou prosadila Fialova vláda. Zbytek chce „něco jiného“, pokud možno méně bolestivého.
Tady se nabízí jiný pohled: možná není problém jen v politicích, kteří neumějí vysvětlovat, ale i v tom, že u důchodů chybí jeden aktér – naše budoucí já. Všechna rozhodnutí dělá dnešní já, které má před sebou hypotéku, děti, drahé energie a víkendový pobyt v lázních. Budoucí já, sedmdesátileté, s kolenem na výměnu a lékařskými záznamy tlustšími než Isaacsonův životopis Alberta Einsteina, je někde v koutě bez hlasovacího práva.
Je to jako spolubydlení, kde jeden platí nájem teď a druhý to odnese za dvacet let – jenže ten druhý se k rozhodování nedostane. Kdyby u každé ankety bylo tlačítko „hlas mého budoucího já“, možná by odpovědi vypadaly jinak.
Anketní otázky, které se nikdy nepoloží
V diskusích pod články to lidé sami trefně glosují: „Samozřejmě, že bych chtěl do důchodu co nejdřív.“ Otázka má ale znít: „Chcete jít dřív, když bude důchod poloviční?“ Tohle je taková analogie k nabídce supermarketu: když se zeptáte „Chcete, aby máslo stálo 20 korun?“, odpověď bude jasná. Správná otázka však má znít: „Chcete máslo za 20 korun, ale zato dvakrát drahé všechno ostatní?“
Možná bychom potřebovali jiný typ průzkumů. Ne „v kolika chcete do důchodu“, ale „kterou bolest preferujete: pracovat déle, nebo mít méně peněz; platit vyšší odvody, nebo akceptovat nižší valorizaci?“ Něco jako výběr u zubaře: anestezie zdarma nebude, vybíráte jen mezi injekcí a vrtáním bez ní.
Pointa? Máme rádi matematiku, kde 2 + 2 = 5
Ten nejzajímavější – a trochu nepříjemný – úhel je, že tahle „důchodová schizofrenie“ není jen výsledkem populismu politiků. Je to docela pohodlná dohoda mezi námi a nimi: my budeme odpovídat v anketách tak, jako by bylo zároveň možné jít dřív do důchodu, mít vyšší penze, nižší daně a větší státní služby, a oni nám zkombinují ty nejhezčí sliby do volebního programu.
Je to stejné, jako když dítě necháte napsat rodinný rozpočet: méně zeleniny, víc čokolády, dovolená dvakrát ročně a kapesné zdvojnásobit. Matematika se neřeší, hlavní je, že to vypadá hezky napsané. Skutečný svět však má tu nepříjemnou vlastnost, že čtyři je pořád čtyři, i když se u toho všichni tváří spokojeně.
Až příště uvidíte titulek typu „Češi chtějí do důchodu dříve“, zkuste si v duchu doplnit druhou větu: „…a stále hledají někoho, kdo jim to zaplatí.“ A pak se na pár sekund zkuste podívat na svět očima svého budoucího já. Možná nebude tak přísné, když mu dneska připlatíte pár stovek. Ale určitě bude hodně naštvané, když jednou zjistí, že se ten slibovaný all inclusive ve skutečnosti jmenoval „polopenze s příplatky za všechno“.
