Článek
Běžná situace. Sedíte v asijské restauraci, číšník položí na stůl misku kari a váš kamarád si do ní přisype další lžíci chilli. Začne se potit, oči mu slzí, ale vítězoslavně pronese, že pálivé jídlo „nakopne metabolismus“ a vlastně je zdravé.
Chilli si podobnou pověst nevymyslelo úplně bez důvodu. Kapsaicin, látka odpovědná za pálení, se zkoumá kvůli vlivu na chuť k jídlu, energetický výdej i zánětlivé procesy. Z jedné papričky se však na internetu stal skoro jedlý trenér a ochranný štít proti nemocem.
Jenže metaanalýza zveřejněná v časopise Frontiers in Nutrition přinesla mnohem méně uklidňující obrázek. Lidé v kategoriích s nejvyšší spotřebou chilli měli u rakoviny jícnu 2,71násobnou šanci oproti lidem s nejnižší spotřebou.
Číslo působí hrozivě. Jedna feferonka k večeři z něj však rozsudek nedělá.
Analýza spojila údaje ze 14 studií, do nichž vstoupilo 11 310 lidí. Rakovinu trávicího traktu mělo 5 009 z nich. U nejvyšší konzumace vyšel pro nádory jícnu, žaludku, tlustého střeva a konečníku dohromady o 64 procent vyšší poměr šancí.
Nejsilnější vazba se objevila u rakoviny jícnu. Právě z ní pochází hodnota 2,71. Pro rakovinu žaludku ani tlustého střeva autoři statisticky průkazný vztah nenašli.
„Nejvíce chilli“ může znamenat několik různých věcí
Možná si teď chcete spočítat bezpečný počet papriček týdně. Metaanalýza vám ho nedá.
Jedna studie považovala za vysokou spotřebu chilli každý den. Jiná používala označení „často“, další rozdělovala lidi na milovníky středně a velmi pálivých jídel. Indická práce sledovala i množství červeného chilli prášku a nejvyšší skupinu nastavila od 150 gramů na spotřební jednotku za měsíc.
Autoři tedy porovnali nejvyšší a nejnižší kategorii uvnitř každé studie. Kategorie však mezi zeměmi nepředstavovaly stejnou dávku. Evropan s „vysokým“ příjmem mohl sníst podstatně méně kapsaicinu než člověk ve studii z Indie nebo Mexika.
Kvůli rozdílným údajům vědci nedokázali vytvořit křivku dávka–účinek. Nevíme proto, zda riziko roste plynule s každou další papričkou, zda se objeví až při krajní spotřebě, nebo zda výsledky vytváří jiný zvyk spojený s pálivým jídlem.
Jedna miska chilli con carne za týden se v těchto datech s každodenním pojídáním velmi pálivých pokrmů nedá zaměnit. To je hlavní praktická zpráva.
Pálivost spouští poplach, nikoliv skutečný požár
Kapsaicin aktivuje receptor TRPV1, který reaguje také na vysokou teplotu a bolest. Proto vám po chilli hoří ústa, přestože pokrm může být vlažný. Mozek dostane zprávu o požáru, i když v kuchyni nikde nešlehají plameny.
Autoři analýzy nabízejí možnost, že dlouhodobě vysoká expozice dráždí sliznici jícnu a zasahuje do zánětlivých nebo buněčných signálů. Laboratorní výzkum kapsaicinu je však rozporuplný. V některých podmínkách tlumí růst nádorových buněk, v jiných může podporovat procesy spojené s nádorem. Pokus v misce s buňkami přitom není totéž co večeře v lidském těle.
Pálivost také nesmíme zaměnit s teplotou. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny označila nápoje teplejší než 65 °C za pravděpodobně karcinogenní pro člověka ve vztahu k rakovině jícnu. U chilli takové hodnocení neexistuje. Velmi horká pálivá polévka však spojuje dva odlišné podněty, které se v dotazníku mohou snadno slít do jedné odpovědi.
Dráždění je tedy rozumná hypotéza. Důkaz příčiny zatím chybí.
V jídelníčku se paprička nikdy nenachází sama
Lidé, kteří jedí nejvíce chilli, nežijí ve sterilní laboratoři. Mohou častěji kouřit, pít alkohol, žvýkat tabák nebo betel, jíst jinak upravené potraviny a pocházet z oblastí s odlišnou dostupností péče. Některé původní studie tyto vlivy započítaly, jiné ne.
V asijských, afrických a severoamerických studiích vyšla souvislost směrem k vyššímu riziku, zatímco řídká evropská a jihoamerická data ukazovala opačný směr.
Druhá metaanalýza 25 studií zaměřená přímo na pálivé jídlo a rakovinu jícnu našla u nejvyšší konzumace přibližně o 70 procent vyšší riziko. Její autoři však většinu podkladů označili za důkazy nízké úrovně a žádali kvalitnější dlouhodobé studie.
Není tedy rozumné první analýzu mávnutím ruky zahodit. Stejně nerozumné by bylo prohlásit chilli za prokázanou příčinu rakoviny.
Co si z toho odnést k vlastnímu talíři
Kvůli několika kapkám omáčky nemusíte vyklízet spíž. Výsledky se týkají nejvyšších kategorií dlouhodobé spotřeby a nedovolují určit nebezpečnou hranici. U běžné nebo občasné konzumace analýza spolehlivé varování nepřinesla.
Mnohem pevnější důkazy máme pro jiné rizikové faktory. Cancer Research UK mezi ně řadí kouření, alkohol, vyšší tělesnou hmotnost, dlouhodobý reflux a Barrettův jícen. Kouření společně s alkoholem zvyšuje riziko více než každý faktor samostatně.
Jestli jíte velmi pálivé jídlo denně, vyplatí se ubrat hlavně tehdy, když vám pravidelně vyvolává bolest, reflux nebo pálení žáhy. Přetrvávající potíže s polykáním, nevysvětlený úbytek hmotnosti či zhoršující se reflux patří k lékaři, nikoliv k domácímu experimentu s méně ostrou omáčkou.
Chilli není automaticky lék ani jed. Jedna paprička vám rakovinu jícnu nezpůsobí a metaanalýza nic podobného netvrdí. Připomíná však, že nálepka „zdravé“ neplatí bez ohledu na množství. Koření může být příjemným hostem na talíři. Nemusí dostat klíče od celého jídelníčku.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Až si příště někdo vedle vás zasype kari další lžící chilli a prohlásí, že si právě zrychluje metabolismus, možná si vzpomenete na čtyři studie rakoviny jícnu a velkou mezeru mezi souvislostí a příčinou. Právě podobná témata mě baví rozebírat: jedna potravina dostane nálepku zdravého zázraku a dávka, způsob přípravy i slabiny výzkumu se cestou někam ztratí. Jestli vás článek posunul, budu rád za podporu. I malý příspěvek pomůže.
