Článek
Jak uvádí Český statistický úřad (ČSÚ), v České republice dochází ke stagnaci výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj, což představuje znepokojivý trend pro vědeckotechnický pokrok země. V roce 2022 vyčlenila česká vláda na výzkum a vývoj 38,5 miliardy korun, což představuje pouhých 0,57 procenta hrubého domácího produktu. Podíl na HDP představuje nejnižší cifru od roku 2010. Oproti roku 2021 došlo k pouhému půlprocentnímu nárůstu výdajů - po očištění o inflaci to fakticky znamená reálný pokles, který se vrátil na úroveň naposledy zaznamenanou v roce 2017.
Pokles investic do výzkumu a vývoje je obzvláště alarmující vzhledem k rostoucímu celosvětovému důrazu na inovace jako hnací síly hospodářského růstu a společenského pokroku. Výdaje na výzkum a vývoj v České republice v poměru k HDP nejen výrazně zaostávají za předními zeměmi, jako je Německo, Finsko a Rakousko, ale jsou i pod průměrem Evropské unie, který činí 0,74 %.
Hlavním přispěvatelem na výzkum a vývoj je Ministerstvo školství
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je hlavním poskytovatelem finančních prostředků na výzkum a vývoj, když přispívá na výzkum hned 40 procenty z celkových výdajů státního rozpočtu. Stagnace finančních prostředků však vyvolává otázky ohledně udržitelnosti a efektivity současných modelů financování.
Většina státních prostředků na výzkum a vývoj směřuje do základního výzkumu v akademických institucích a veřejných výzkumných organizacích, přičemž významná část je přidělována Akademii věd. I když toto zaměření na základní výzkum je důležité, problémem je skromné financování výzkumu a vývoje v soukromém sektoru, který v roce 2022 obdržel pouze 3,3 miliardy korun. Tento fakt tak může bránit převedení akademického výzkumu do produktů a technologií uplatnitelných na trhu.
Jak jsou na tom ostatní země?
Tato stagnace ve financování výzkumu a vývoje přichází v době, kdy jiné země výrazně zvyšují své investice do této oblasti, protože si uvědomují roli inovací při řešení globálních výzev – ať už je to změna klimatu nebo digitální transformace. Přístup České republiky se proto zdá být v nesouladu s globálním trendem a mohl by mít dopad na její konkurenceschopnost a atraktivitu jako destinace pro high-tech průmysl a kvalifikované výzkumné pracovníky.
Klesající podíl výdajů na výzkum a vývoj na celkových výdajích státního rozpočtu, z 2,4 % v roce 2017 na 1,9 % v roce předchozím, navíc signalizuje znepokojivý posun priorit. Tento trend může odrážet krátkodobé zaměření na bezprostřední ekonomické a sociální otázky na úkor dlouhodobých strategických investic do znalostí a inovací. Krátkozraký a nezodpovědný přístup by mohl mít dalekosáhlé důsledky pro budoucí hospodářský rozvoj země, zejména v odvětvích závislých na špičkovém výzkumu a inovacích.
Stagnace financování výzkumu a vývoje přitom není jen záležitostí národního zájmu, ale má také důsledky pro roli České republiky v EU a její schopnost přispívat ke kolektivnímu evropskému vědeckému úsilí. Vzhledem k tomu, že více než polovina státního rozpočtu na výzkum a vývoj je určena na rozvoj obecných znalostí, je zřejmé, že se uznává význam výzkumu. Bez odpovídajícího financování je však potenciál převratných objevů a inovací značně omezen.
Stagnující výdaje České republiky na vědu a výzkum jsou znepokojivým signálem možného úpadku vědeckých a technologických schopností naší země. Aby si Česká republika udržela konkurenceschopnost a smysluplně přispívala ke světovému vědeckému pokroku, je nezbytné, aby přehodnotila své investiční strategie v oblasti výzkumu a vývoje a vyhradila na ně mnohem podstatnější část státního rozpočtu. S dalšími výdajovými položkami to jsou přeci jenom stále drobné.
