Článek
Proč armáda s kulomety prohrála s ptáky, kteří neumějí létat? Krátká odpověď zní: protože emu neudělali to, co od nich vojáci čekali. Nestáli v hustém hejnu, nečekali na střelbu a neběželi tam, kam měli. Rozprchli se do malých skupinek, drželi se mimo dostřel a byli rychlejší než nákladní auto se zbraní na korbě.
Dlouhá odpověď je ještě zajímavější. Vypráví o válečných veteránech, velké hospodářské krizi, ministrovi, který chtěl rychlé řešení, a o ptákovi, jenž je rychlejší a odolnější, než si kdokoliv v ministerské kanceláři dokázal představit.
Major Gwynydd Purves Wynne-Aubrey Meredith, který akci velel, později prohlásil, že kdyby měl vojenskou divizi s takovou schopností snášet zásahy kulkami jako tito ptáci, postavila by se jakékoliv armádě světa. Myslel to jako uznání. Zní to však spíše jako přiznání porážky.
Veteráni, pšenice a 20 000 ptáků
Po první světové válce přidělovala australská vláda vysloužilým vojákům půdu k hospodaření. Často šlo o odlehlé a nepříliš úrodné oblasti Západní Austrálie. Podle serveru Mental Floss úřady po krachu na Wall Street v roce 1929 farmáře vyzývaly, aby pěstovali více pšenice, a slibovaly jim dotace. Mnohé z nich však nikdy nedorazily. Ceny pšenice klesaly a na začátku 30. let udeřilo sucho.
V roce 1932 k tomu přibyla další pohroma. Zhruba 20 000 emu se po hnízdní sezóně vydalo z vnitrozemí směrem k pobřeží. Na obdělaných polích našli dostatek potravy i vody. Ničili úrodu, ploty proti králíkům i zavlažovací kanály.
Podle webu MeatEater emu neputují podle pevného kalendáře jako některá stáda. Řídí se dostupností potravy a vody a za dešťovými mraky dokážou urazit stovky kilometrů. Jeden novinový článek z roku 1953 dokonce uváděl, že na každou rostlinu, kterou sežerou, jich zhruba sto dalších pošlapou. Pšenici tedy neničily ani tak jejich zobáky jako spíše nohy.
Ministr, který chtěl kulomety
Farmáři se obrátili na senátora a ministra obrany George Pearce. Ten po setkání s bývalými vojáky souhlasil s nasazením kulometů. Podle článku na Wikipedii stanovil jasné podmínky: zbraně budou obsluhovat vojáci, dopravu zaplatí stát a farmáři zajistí stravu, ubytování i střelivo.
Velení převzal major Meredith z Královského australského dělostřelectva. K dispozici měl dva lehké kulomety Lewis a 10 000 nábojů. Server MeatEater uvádí, že Pearce akci podle všeho schválil bez vědomí vojenské rady. S vojáky vyrazil i kameraman, což naznačuje, že šlo rovněž o propagandu.
Operace začala 2. listopadu 1932 v oblasti Campion, asi 270 kilometrů východně od Perthu. A začala rozpačitě. Hejno zhruba padesáti ptáků se při první střelbě rozprchlo. O dva dny později číhali vojáci u napajedla na více než tisícovku emu. Kulomet se však po dvanácti zabitých kusech zasekl a zbytek hejna utekl.
Ptáci, kteří se učili
Meredith vyzkoušel i mobilní taktiku. Připevnil kulomet na nákladní auto a chtěl střílet za jízdy. Podle serveru Mental Floss byl však terén natolik hrbolatý, že se nedalo mířit, a těžká zbraň vůz zpomalila tak, že mu ptáci snadno unikali.
Není divu. Dospělý emu měří přes metr a půl, váží i více než 45 kilogramů a dokáže běžet rychlostí téměř 50 kilometrů v hodině. Meredith v hlášení nadřízeným tvrdil, že ptáci dosahují rychlosti až 45 mil v hodině, tedy přes 70 kilometrů. To však vypovídá spíše o jeho frustraci než o samotných zvířatech.
„Každé hejno má teď zřejmě svého vůdce – velkého ptáka s černým peřím, který měří plných šest stop a drží hlídku,“ psal dobový zpravodaj. Stráž pak ostatní včas varovala, jakmile se vojáci přiblížili.
Ptáci podle webu MeatEater rychle odhadli dostřel kulometůa drželi se těsně za jeho hranicí. Smrtelně zraněný emu podle Meredithe uběhl ještě asi půl míle. Jeden farmář později našel v těle ptáka pět kulek, které tam zjevně zůstaly od prvních střetů.
Do 8. listopadu vystříleli vojáci přibližně 2 500 nábojů. Údaje o tom, kolik ptáků zabili, se v různých zdrojích rozcházejí. Mental Floss píše o pouhých padesáti, zatímco MeatEater zmiňuje zhruba dvě stě. Místní tisk se celé akci posmíval a ministr Pearce jednotku stáhl.
Druhé kolo a podezřelá čísla
Farmáři však naléhali dál, a tak se vojáci 13. listopadu vrátili. Druhá fáze trvala do 10. prosince. Meredith poté hlásil 986 potvrzených zabitých kusů při spotřebě 9 860 nábojů a dalších 2 500 ptáků, kteří podle něj později uhynuli na následky zranění.
Tato čísla ovšem vzbuzují pochybnosti. Přesně deset nábojů na jednoho ptáka je až nápadně kulatý výsledek a server MeatEater ho označuje za podezřelou shodu. Historik Greg Beyer podle Wikipedie považuje odhad 2 500 zraněných kusů za velmi sporný a pravděpodobně nadsazený. Podle autora, kterého MeatEater cituje, mohla střelba ztráty na úrodě dokonce prohloubit. Vyplašení ptáci totiž prchali přes dozrávající pšenici a dupali po ní.
V parlamentu se mezitím poslanci ministra ptali, zda by nebylo možné použít humánnější metodu. Pearce podle serveru Mental Floss odpověděl, že hubit ptáky kulomety není o nic krutější než střílet do nich puškami.
Co skutečně zabralo
Armáda se už na pole nevrátila. Farmáři o její zásah žádali i v letech 1934, 1943 a 1948, pokaždé však byli odmítnuti. Pomohlo až mnohem méně okázalé řešení. Úřady začaly vyplácet odměny za ulovené ptáky a střelci si v roce 1934 během šesti měsíců vyzvedli prémie za 57 034 kusů. Ukázalo se, že obyčejné pušky jsou proti emu mnohem účinnější než kulomety.
Na celém příběhu mě baví, jak často se podobný scénář opakuje i mimo australská pšeničná pole. Problém má kořeny v suchu, nízkých výkupních cenách a špatně naplánovaném osídlení, ale politik se ho rozhodne vyřešit kulometem a filmovou kamerou. Nakonec přitom pomůže obyčejný plot a trpělivá práce. Myslím, že podobnou válku s emu si občas vede každý z nás – jen s menšími ptáky.
Kdo vyhrál
Pokud se vítězství počítá podle přeživších, vyhráli emu. V Austrálii dnes žije přes 630 000 dospělých jedinců a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) je řadí mezi málo dotčené druhy.
Web MeatEater připomíná ještě jednu souvislost. Na rozdíl od holuba stěhovavého nebo amerických bizonů, které lidé přivedli na pokraj vyhubení či zcela vyhubili, se emu vedle zemědělců a jejich polí daří dál. Jsou rychlí, odolní a přizpůsobiví.
Pták, který neumí létat, tak ze střetu s armádou vyšel jako jasný vítěz. A spolu s ním i obyčejný drátěný plot.
P.S.
Znáte podobnou „válku s emu“ z naší politiky nebo z práce, kdy se problém řešil kulometem místo plotu? Napište mi do diskuze. Pokud chcete více textů, kde se historie potkává s vědou, podpořte mě libovolnou částkou.
