Lék na politické problémy? Milion měsíčně pro poslance i senátory

Řešení politických problémů, které trápí naši společnost, je předmětem častých – někdy konstruktivních a někdy méně konstruktivních – diskusí. Za zásadní přispěvatele k těmto problémům přitom můžeme označit neefektivní nebo zkorumpované politické praktiky motivované osobními ambicemi nebo partikulárními zájmy.

Přišel však už ve snaze vyléčit tyto neduhy někdo s nějakým inovativním řešením, jehož cílem by bylo přetvořit a posílit politické prostředí? Osobně mě napadla hned tři, která mají transformační potenciál: Výrazné zvýšení platů politiků, omezení možnosti zvolení ústavních činitelů na jedno funkční období a zavedení jejich hmotné odpovědnosti. Mohla by být tato opatření lékem na naše politické problémy?

V současné době pobírají poslanci a senátoři v České republice měsíční plat ve výši 94 757,50 Kč. Jedním z navrhovaných řešení je zvýšení jejich náhrad na milion korun měsíčně. Argument je jednoduchý: finanční zajištění. S výrazně zvýšeným platem by měli ústavní činitelé menší tendenci zapojovat se do korupční činnosti za účelem zisku.

Teoreticky by byli po dobu svého čtyřletého, respektive šestiletého, funkčního období finančně stabilní (a finančně by se zajistili i do budoucna), což by jim umožnilo soustředit se výhradně na své povinnosti a odpovědnost vůči státu.

Počáteční náklady na takové zvýšení platů se možná zdají být přemrštěné. Jedná se o náklad 9,6 miliardy korun na platy v případě jednoho volebního období poslanců a 5,8 miliardy korun v případě šestiletého volebního období senátorů. Na první pohled se jedná o horentní sumy, ve srovnání se schodkem státního rozpočtu za prvních 6 měsíců letošního roku však značně vyblednou.

Dlouhodobé potenciální úspory plynoucí z tohoto kroku by navíc mohly být značné. Méně korupce a více oddaných ústavních činitelů by vedlo k účinnější a efektivnější správě věcí veřejných. Celkový rozvoj státu by mohl bohatě překonat náklady na zvýšení platů.

Finanční zajištění však nezaručuje bezvýhradně etické chování. Proto by se vedle zmíněného zvýšení platů měla zvážit i další opatření.

V současné době mnoho politiků upřednostňuje znovuzvolení před prosazováním potřebných a mnohdy nepopulárních reforem, což často vede k populismu a krátkozrakým politickým rozhodnutím. Zavedení limitu jednoho funkčního období by mohlo tuto dynamiku výrazně změnit. Díky vyloučení možnosti znovuzvolení by se politici více zaměřili na vytváření dlouhodobých přínosů pro stát než na vlastní politické přežití.

Zkrátka by byli motivováni k přijímání rozhodnutí, která jsou skutečně prospěšná pro stát, protože by věděli, že nebudou mít další funkční období na nápravu případných nedostatků nebo selhání.

Omezení na jedno funkční období však přináší i potenciální nevýhody. Mohlo by sice odradit od populismu a podpořit strategické rozhodování orientované na budoucnost, ale zároveň by mohlo snížit politickou odpovědnost. Bez nutnosti usilovat o znovuzvolení by politici mohli být odtrženi od potřeb a preferencí svých voličů. Proto by toto opatření mělo být spojeno s důkladnými mechanismy odpovědnosti, které zajistí, že politici zůstanou v souladu s nejlepšími zájmy svých voličů.

Zavedení hmotné odpovědnosti ústavních činitelů by mohlo nabídnout účinnou protiváhu rizikům spojeným s omezením na jedno funkční období. Zavedení tohoto opatření by vedlo k odpovědnosti ústavních činitelů za jejich jednání a poskytlo by silný odrazující prostředek proti neetickému nebo škodlivému jednání.

Pokud by poslanci či senátoři věděli, že budou za svá selhání čelit postihu, je pravděpodobnější, že by jednali v nejlepším zájmu státu a odradilo by je to od případného zneužití moci. Kromě toho by se podpořila kulturu zodpovědnosti a transparentnosti v politice, což by zvýšilo důvěryhodnost politického systému v očích veřejnosti.

Zavedení hmotné odpovědnosti by však muselo být vyváženým krokem. Existuje riziko, že by kompetentní jednotlivce odradil od vstupu do politiky strach z trestu za dobře míněná, ale neúspěšná politická rozhodnutí. Právní rámce týkající se hmotné odpovědnosti by proto měly být dobře definovány a měly by zajistit, aby byly trestány pouze zlovolné nebo hrubě nedbalé činy.

Ústavní činitelé by rovněž museli být chráněni před nespravedlivým nebo politicky motivovaným stíháním. Zkrátka by musely být zavedeny záruky, které zajistí, že se hmotná odpovědnost nezmění v nástroj politického honu na čarodějnice.

Zmíněná inovativní, i když poněkud kontroverzní řešení, by mohla být klíčem k výraznému zlepšení české politické kultury. Tyto návrhy nutí přehodnotit tradiční přístupy a mohly by být odrazovým můstkem k efektivnějšímu, transparentnějšímu a odpovědnějšímu politickému systému – nabízejí slibné cesty k politické reformě.

Na druhé straně však nejsou myšlenky výrazně vyšších platů, omezení počtu mandátů na jedno funkční období a hmotné odpovědnosti ústavních činitelů samospasitelná řešení. Každé opatření s sebou nese vlastní soubor potenciálních přínosů a problémů. Proto by byl při zvažování těchto reforem nutný holistický přístup.

Efektivní politický systém vyžaduje neustálé hodnocení a úpravy, aby byla zajištěna jeho integrita. Kombinací těchto opatření a jejich přizpůsobením konkrétnímu politickému kontextu se však můžeme přiblížit „léku“ na politické problémy. Je nezbytné mít na paměti, že konečným cílem není nalézt univerzální řešení, ale vytvořit politické prostředí, které podporuje demokratické principy, důvěru veřejnosti a odpovědné a prozíravé vedení.

Jednoduše takové politické prostředí, v němž bude korupce méně přitažlivá, kde se bude rozhodovat spíše v duchu společného dobra než pro osobní prospěch a kde budou politici za své činy zodpovědní. Zavedení těchto změn by byl nepochybně složitý a náročný proces, ale pokud nás mohl přiblížit k tomuto ideálu, nepochybně stojí za zvážení.