Článek
Když si dáte burger, hranolky a zakončíte to dezertem, většina z nás může v přímém přenosu sledovat, jak se ručička na váze posouvá vpravo. A pak je tu ten pověstný kolega, který tohle kolečko zopakuje třikrát týdně – a v džínách pořád plave. Co je jeho tajná zbraň? Odpověď většinou neleží tam, kde ji lidé intuitivně hledají.
Představa „šťastlivců“, kteří mohou sníst cokoliv a nepřiberou ani deko, je stará jako lidstvo samo. Všichni máme v okolí alespoň jednoho člověka, u kterého to vypadá, že pro něj kalorická matematika prostě neplatí. Jenže lidské tělo není loterie s jedním výherním losem. Je to spíše chytrý termostat v bytě: když do systému pustíte víc tepla, dům si často „sám“ upravuje, kudy energie unikne a kdy je potřeba přitopit. Tady začíná naše detektivka.
Záhada „stále hubených“: Proč to zvenku vypadá tak nefér?
Na první pohled je to prosté: jeden člověk sní hodně a tloustne, druhý sní totéž a zůstává stejný. Problém je v tom, že „jíst hodně“ hodnotíme očima, nikoliv přesným měřením. Mozek si pamatuje výrazné momenty (tu pizzu po práci), ale snadno přehlédne detaily – vynechanou snídani, menší večeři nebo fakt, že dotyčný nechal polovinu přílohy na talíři. Přesně tak vzniká dojem, že někdo jí „pořád“.
Vědci k tomu přidávají ještě jednu důležitou poznámku: naše tělo si energii hlídá i zcela mimo naše vědomí. Moderní výzkumy popisují, že mozek řídí příjem a výdej energie pomocí hormonů, nervových signálů a reakcí na prostředí tak nenápadně, že si toho člověk ani nevšimne.
Tři populární vysvětlení, která zní dobře, ale v praxi často neplatí
1) „Má prostě rychlý metabolismus“
Metabolismus, tedy soubor všech procesů, kterými tělo získává a využívá energii, se mezi lidmi samozřejmě liší. Jenže tyto rozdíly často nebývají tak magické, jak si v kabinkách obchodů s oblečením představujeme.
Metabolismus je navíc mistrem v přizpůsobování. Když dlouhodobě jíte méně, tělo přepne na úsporný režim a začne šetřit. Když jíte více, dokáže naopak část výdeje zvýšit. Není to fixní číslo, ale proměnná, která reaguje na vaše chování.
2) „Má to v genech a s tím nic neudělám“
Genetika nepochybně hraje svou roli a u indexu tělesné hmotnosti (BMI) se v řadě studií uvádí výrazný genetický podíl.
To ale neznamená, že geny dokážou přepsat zákony fyziky. Spíše fungují jako vnitřní nastavení ovladačů: ovlivňují, jak silný je váš pocit hladu, jak rychle nastoupí sytost nebo jak citlivě vaše tělo reaguje na lákavé podněty z okolí. Geny tedy neřídí přímo tuk, ale vaše biologické impulzy.
3) „Je to jen otázka trávení a střevních bakterií“
Střevní mikrobiom, tedy soubor mikroorganismů v našem střevě, skutečně úzce souvisí s tím, jak hospodaříme s tuky a jak probíhá komunikace mezi střevem a mozkem. Ale ani ty nejzdravější bakterie z vás neudělají člověka, který může ignorovat energetickou bilanci. Mikrobiom je spíše „nastavením podmínek“, nikoliv kouzelnou hůlkou, která by kalorie prostě vymazala.
Co tito lidé dělají jinak doopravdy?
Pointa je v součtu neviditelných maličkostí, které se opakují každý den. V laboratořích se tomu říká NEAT (non-exercise activity thermogenesis). Patří sem veškerá energie vydaná běžným pohybem mimo sport a spánek: postávání, přešlapování, gestikulace, schody místo výtahu nebo hraní si s dětmi.
Když vědci lidi krátkodobě překrmovali, rozdíly v tomto „neviditelném pohybu“ vysvětlily, proč někdo nabral kilogramy a někdo skoro nic. Lidé, kteří při přebytku jídla spontánně zvýšili svůj NEAT nejvíc, nabrali nejméně tuku. Představte si to jako mobil s adaptivním jasem. Dva lidé dostanou stejnou „baterii“ (jídlo), ale jednomu se automaticky rozsvítí obrazovka na maximum a na pozadí mu běží víc aplikací. Druhému se jas stáhne a systém začne šetřit.
Do hry vstupuje také regulace chuti. Hormony jako leptin (sytost) a ghrelin (hlad) pomáhají tělu řídit, kdy máme jíst a kdy přestat. U některých lidí se sytost dostaví dřív a hlad není tak naléhavý – i když to navenek vypadá, že si dávají pořádnou porci.
Praktickým prvkem je i to, co tvoří většinu dne. Člověk může „jíst cokoliv“, ale ve skutečnosti má v běžném režimu více potravin s nižší energetickou hustotou (hodně objemu, málo energie) a dostatek vlákniny. Vláknina zpomaluje trávení a pomáhá s pocitem plnosti, což potvrzují i klinická data.
Co si z toho vzít, pokud nejste „ten typ“?
- Hledejte NEAT ve všedních dnech. Neberte to jako nový sport, ale jako malé volby. Choďte po kanceláři, stůjte v metru, vyběhněte schody. Tyto drobnosti se v ročním součtu sčítají do kilogramů.
- Zkraťte cestu k sytosti. Přidejte do jídelníčku více bílkovin a vlákniny. Bílkoviny mají vyšší termický efekt, takže tělo část jejich energie spotřebuje už jen na jejich vlastní zpracování.
- Měřte realitu, ne dojmy. Zkuste si pár dní poctivě zapisovat porce. Rychle uvidíte, kde se „zázrak“ děje – zda v nevědomém pohybu, nebo v tom, že velká jídla střídají dny, kdy tělo přirozeně odpočívá.
Až příště uvidíte někoho, kdo „může sníst cokoliv“, všímejte si detailů, které se nevejdou do jedné fotky na Instagramu. Možná se neustále hýbe. Možná si nevšimnete, že polovinu dne vlastně vůbec nejedl. Jeho termostat sice reaguje jinak než váš, ale pořád hraje podle stejných pravidel.
