Článek
Ráno si odhodlaně řeknete, že dneska „to prostě dáte“. Večer pak v posteli rozsvítíte telefon a displej na vás nekompromisně vyštěkne: 6 214. Pocit viny se dostaví okamžitě. V hlavě nám totiž neustále bliká ta posvátná meta deseti tisíc kroků, a když ji neprotneme, jako by se celodenní snaha vůbec nepočítala.
Jenže oněch deset tisíc má jednu zvláštní vlastnost: lidé o nich mluví s absolutní jistotou, ale málokdo tuší, kde se to číslo vlastně vzalo. Pokud se zeptáte na rozdíl mezi šesti a deseti tisíci, většinou se dočkáte jen vágní odpovědi: „Deset je prostě víc, ne?“
V roce 2025 se na tento hluboko zakořeněný zvyk podívali vědci. Vzali tisíce stran dat, desítky studií a položili si nepříjemně upřímnou otázku: Kolik pohybu nám dá největší porci zdraví za co nejmenší námahu? A kde už jen „dobíjíme poslední procenta“, která nás stojí víc úsilí, než kolik reálně přinesou?
Jak vznikl mýtus a proč nás drží v šachu
Celé to začalo nevinně v 60. letech v Japonsku. Na trh tehdy přišel krokoměr a číslo 10 000 se stalo úderným marketingovým sloganem. Je kulaté, dobře se pamatuje a na krabičce vypadá ambiciózně. Postupem času se z něj stal „zlatý standard“, aniž by kdy musel projít tak přísným vědeckým sítem jako nové léky nebo oficiální zdravotní doporučení.
Problém není v tom, že by deset tisíc kroků škodilo – to vůbec ne. Problém je, že nás tenhle příliš vysoký cíl často odradí hned na startu. Mozek je v tomhle směru pragmatik: když vidí, že je meta v nedohlednu, raději nezmění nic. A tak paradoxně zůstáváme na dvou tisících, protože „desítka je stejně nereálná“. Vědce proto nezajímal ideální svět olympioniků, ale běžný den člověka, který je rád, že stihne vyzvednout děti ze školky a nakoupit. A právě v tomhle světě našli bod zlomu.
Co říká největší analýza historie: Křivka klesajících výnosů
Studie publikovaná v časopise The Lancet Public Health propojila výsledky 57 studií a sledovala přes 160 000 dospělých. Vědce nezajímala jen úmrtnost, ale i cukrovka, srdce, cévy, deprese nebo to, jak nám ve stáří slouží paměť.
Pointa je ve „zlomené“ křivce. Když srovnáte někoho, kdo ujde jen 2 000 kroků (naprosté minimum), s někým, kdo jich ujde kolem 7 000, rozdíl je drastický. U celkové úmrtnosti se riziko snížilo o neuvěřitelných 47 %. Riziko kardiovaskulárních chorob kleslo o čtvrtinu a výrazně se zlepšilo i duševní zdraví.
To klíčové ale není jen číslo sedm tisíc, ale tvar té křivky. Přínosy rostou raketově ve chvíli, kdy se zvednete z gauče a začnete se hýbat aspoň trochu. Poté se už ale křivka začíná zplošťovat.
Představte si nabíjení telefonu. Z 5 % na 80 % to letí bleskově a ten rozdíl v použitelnosti mobilu cítíte hned. Posledních 20 % se ale „vleče“ a v běžné praxi vám den už moc nezmění. S tělem je to stejné – prvních pár tisíc kroků vám odemkne největší balík benefitů, cokoli nad sedm tisíc už přidává jen drobná procenta navíc.
Jak udělat ze 7 000 realitu (bez sportovního úboru)
Největší překážkou bývá čas. Zkuste se ale na kroky dívat jako na drobné mince, které sbíráte do prasátka celý den, ne jako na jeden velký výlet.
- Metoda deseti minut: Rozdělte si pohyb na tři bloky. Deset minut svižně ráno, deset v poledne a deset večer. Je to psychologicky mnohem snazší než jedna třicetiminutová „mise“.
- Parkování pro pokročilé: Zaparkujte o dvě uličky dál nebo vystupte o zastávku dřív. Není to hrdinský výkon, ale je to neuvěřitelně spolehlivý způsob, jak nahrát kroky „zadarmo“.
- Schody jako zkratka: Berte schody jako koncentrovaný trénink. Je to jako pít silné espresso – zabere to málo času, ale tělo to okamžitě nakopne víc než dlouhá procházka po rovině.
Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje 150 minut pohybu týdně. Kroky jsou nejjednodušší způsob, jak se k tomu dopracovat, i když slovo „fitness“ nemůžete ani vystát.
Závěrečná myšlenka, kterou byste si měli zapamatovat? Pokud jste dnes ušli jen 4 000 kroků, nejste na nule. Právě tenhle posun z naprostého minima je pro vaše cévy a mozek nejcennější. Nové vědecké poznatky nám především vzkazují: přestaňte se trestat za to, že nejste dokonalí. Sedm tisíc není trapný kompromis, je to vítězství rozumu nad marketingem.
