Článek
V první polovině roku 2023 se český důchodový systém propadl do závratného deficitu 40,3 miliardy korun. Toto alarmující číslo není jen jednorázovou anomálií, ale do očí bijícím důkazem systémových nedostatků, které jsou současnému důchodovému systému vlastní.
Čísla jsou alarmující a současná trajektorie naznačuje, že bez radikální reformy je systém na pokraji kolapsu. Je čas na radikální změnu důchodového systému? A pokud ano, jakou podobu by tato reforma měla mít?
Současný stav
Český důchodový systém, který funguje na základě průběžného modelu, je financován z příspěvků na sociální pojištění, které v současné době činí 31,5 % hrubé mzdy. Z toho 6,5 % nesou sami zaměstnanci, zatímco vysokých 24,8 % hradí za své zaměstnance zaměstnavatel (21,5 % důchodové pojištění a zbytek zaměstnavatel odvádí na nemocenské pojištění a státní politiku zaměstnanosti). Na papíře by se mohlo zdát, že jde o robustní systém. Navzdory vysokým příspěvkům však zůstává v červených číslech. Proč? Protože současná pracovní síla i přes veškerou snahu nedokáže důchodový systém v jeho současné podobě udržet.
Předpokládá se, že k 1. lednu 2024 bude průměrný důchod činit 20 693 Kč. Pro představu, životní minimum činí pouhých 4 870 Kč. Ač spolu tato dvě čísla nějak zvlášť nesouvisí (dám ji níže do souvislosti), rozdíl mezi nimi je obrovský a jen potrhuje, jak štědrý je současný sociální systém k našim penzistům.
Odvážný návrh, který přinese udržitelnou budoucnost
V současné době jsou navrhovaná řešení přinejlepším vlažná. Hovoří se o postupném zvyšování věku odchodu do důchodu, což lze v nejlepším označit za kosmetickou změnu. Takovéto drobné úpravy jsou sice možná politicky přijatelné, ale připomínají náplast na zející ránu. Neřeší hlavní příčinu problému a nenabízejí udržitelnou cestu vpřed.
Jaké je tedy řešení? Odvážný, i když kontroverzní návrh: Státem garantovaný důchod by se měl časem snížit tak, aby se vyrovnal životnímu minimu – během několika let, ne-li desetiletí. Tím by se nejen zmírnil obrovský tlak na důchodový systém, ale také by se připravila půda pro snížení příspěvků na sociální zabezpečení. Okamžitý přínos? Více peněz v kapsách současných zaměstnanců.
Nejedná se o návrh, který by zavrhoval seniory nebo se vyhýbal společenské odpovědnosti. Naopak, je to výzva k akci, která nabádá jednotlivce, aby převzali otěže své finanční budoucnosti. Díky snížení příspěvků na sociální zabezpečení by zaměstnanci měli k dispozici další finanční prostředky. Tyto prostředky by mohly - a vlastně by měly - být moudře investovány, aby si každý zajistil pohodlný důchod podle svého gusta.
Úloha státu by se změnila z primárního poskytovatele důchodových financí na poslední instanci, která by zaručovala v důchodu základní životní minimum. Kromě toho by jednotlivci měli autonomii a prostředky k tomu, aby si svůj život po odchodu do důchodu utvářeli podle vlastního uvážení.
Systém soběstačnosti a spravedlnosti
Kritici by mohli namítat, že je tento přístup příliš tvrdý, možná asociální, že jednotlivce nadměrně zatěžuje a stát zbavuje jeho povinností. Tento pohled však postrádá širší souvislosti. Současný systém je nejen neudržitelný, ale ze své podstaty i nespravedlivý. Slibuje více, než může splnit, vytváří falešná očekávání a připravuje nespočet jednotlivců na zklamání. Přechodem na systém, v němž stát garantuje pouze minimální životní úroveň, zajistíme, že každý dostane spravedlivou šanci. Ti, kteří plánují a moudře investují, si zkrátka budou moci užívat plodů své práce.
Tento přístup tak řeší rovněž zásadní chybu současného systému: Jeho vnitřní nespravedlnost. V současné době mnoho tvrdě pracujících lidí významně přispívá do důchodového systému, ale dostávají dávky, které jsou neúměrné jejich příspěvkům. Přechodem na systém, v němž si jednotlivci z velké části zajišťují důchody sami, vytvoříme spravedlivější prostředí, v němž budou důchody více odpovídat vlastním příspěvkům.
Slovo závěrem
Přechod na popisovaný systém by samozřejmě nebyl nijak jednoduchý. Vyžadoval by pečlivé plánování, postupné zavádění a důkladné osvětové kampaně. Jak už bylo řečeno, nebyl by realizovatelný hned. Ale alternativa – zůstat u současného stavu – je receptem na katastrofu. Čím déle budeme odkládat smysluplnou reformu, tím vyšší cenu budeme muset zaplatit.
Proto nastal čas na radikální reformu právě teď. Český důchodový systém je ve své současné podobě potápějící se lodí. Postupné změny nebudou stačit. Potřebujeme změnu nastavení, která přenese odpovědnost na jednotlivce. Popsaný návrh je systémem, který slibuje přísnost, ale zároveň spravedlnost.
