Článek
Kdyby státní rozpočet byl člověk, už dávno by měl instagramový účet. Tvůrce – ministerstvo financí – by mu nasadilo filtr „Skandinávská disciplína“, přidalo popisek „nejlepší kondice za šest let“ a do stories hodilo grafy, jak se všechno daří. A pak přijde Nejvyšší kontrolní úřad a suše konstatuje: „Letošní rozpočet místy neodpovídá realitě.“
To je jako říct o influencerce, že ten „no make-up look“ má tři vrstvy make-upu a trochu to přehnala s vyhlazovačem vrásek.
Nejde jen o slovíčka. NKÚ upozorňuje, že třeba výdaje na obnovitelné zdroje jsou přestřelené a vláda pak rozdíly lepí během roku přes jiné kapitoly.
Když váš rodinný rozpočet „místy neodpovídá realitě“
Zkusme si to přeložit do normálního života. Představte si, že sedíte nad rodinným rozpočtem. Do Excelu si napíšete, že budete příští rok brát o deset tisíc víc, protože „snad přijdou prémie“ a navíc by „táta možná mohl vyhrát ve Sportce“. V kolonce výdajů na energie si naopak od oka uberete, protože „jistě budou nějaké slevy“.
Až se vás partner zeptá, zda vám přijde takto sestavený rodinný rozpočet v pořádku, odpovíte větou, která se teď stala českou klasikou: „Rozpočet je zhruba v pořádku, jen ty detaily musíme doladit.“ Ekonomové mezitím podotýkají, že opravdový problém jsou chybějící miliardy na dopravu a další položky, které se na papír prostě nevešly.
Zajímavé je, že schodek 232,4 miliardy korun na konci listopaduje podle ministerstva financí vlastně důvodem k mírnému potlesku – je to sice šestý nejhorší deficit v historii, ale zároveň „nejlepší za šest let“. Podobná logika, jako když si po Vánocích stoupnete na váhu a radostně prohlásíte: „Přibral jsem jen tři kila. Vždyť loni to byly čtyři, to je přece pokrok!“
Parlamentní hra „Najdi chybějící miliardy“
Do toho vstupuje Sněmovna, kde má převahu vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů. Ta vládě vrátila návrh rozpočtu s tím, že v něm zhruba 96 miliard korun chybí – třeba na nemocenskou nebo další výdaje, které se taktně odsunuly do mlhy budoucnosti.
Vypadá to jako společenská hra, kde je cílem přesvědčit druhého, že máte „hotový rozpočet“, jen jste si do něj zatím nezapsali všechny položky.
A jen tak mimochodem se ozývá ještě Národní rozpočtová rada, která mluví o „neakceptovatelném“ zacházení s některými čísly – třeba u rozpočtu fondu dopravní infrastruktury nebo kreativního zařazování obranných výdajů.
To už nejsou jen kosmetické úpravy a filtry, ale spíš účetní photoshop: tady trochu ubereme, tam něco přidáme, hlavně ať rámec sedí.
Originální český sport: ohýbání reality
Možná nejzajímavější není samotný rozpočet, ale to, jak přirozeně přijímáme, že „místy neodpovídá realitě“. Jako společnost máme zvláštní talent přivírat oči. Trochu si přikrášlíme CV, přidáme pár „odhadovaných“ hodin práce do zakázky. Stát to jen dělá ve velkém a v miliardách.
Rozpočet je vlastně obří kolektivní zrcadlo. Když se v něm ukáže schodek přes dvě stě miliard, uklidňujeme se tím, že „loni to bylo horší“. Když NKÚ řekne, že některé výdaje nebo příjmy jsou vymyšlené s přílišným optimismem, mávneme rukou: vždyť se to nějak „dorovná“ během roku přes jiné kapitoly.
Jako kdyby vám vaše dítě vysvětlovalo trojku z matematiky slovy: „Skoro to vyšlo, jen to mínus jsem napsal jako plus.“
Co kdyby rozpočet mluvil jako chatbot?
Zkuste si představit, že by se s vámi státní rozpočet bavil v chatu. Píšete mu: „Milý rozpočte, kolik letos opravdu utratíš za dotace na energie?“ A on odpoví: „To je skvělá otázka! Papírově míň, ale ve skutečnosti víc. Něco si schováme do jiné kapitoly, to tě nebude zatěžovat.“
Zeptáte se: „A ten schodek 232 miliard, to znamená, že jsme v průšvihu?“ Rozpočet: „Ale kdeže, jsme na tom líp než loni! Prosím soustřeďme se na pozitivní trend.“
Na konci chatu by vám vyskočilo upozornění: „Pozor, tento rozhovor může obsahovat prvky fikce.“ A vy byste si s překvapením uvědomili, že to není vtipný experiment s umělou inteligencí, ale popis hospodaření státu, ve kterém žijete.
A co s tím?
Tento text není návod, jak rozpočet seškrtat na korunu. Ale může připomenout jednu věc: když akceptujeme, že rozpočet „místy neodpovídá realitě“, schvalujeme tím stejný přístup i ve vlastním životě. Stejná logika, kterou stát používá u miliard, se pak reprodukuje v našich malých rozpočtech, půjčkách na Vánoce i představách o „nějak se to zvládne“.
Možná by stálo za to začít obráceně. Zkusit si doma udělat rozpočet, který realitě odpovídá až bolestivě. Bez filtrů, bez přikrášlení, bez „příjmů z budoucnosti“. Když to zvládnou domácnosti, těžko může být „nadlidský výkon“ chtít totéž po státu.
Až příště uslyšíte, že je rozpočet „v mnohem lepší kondici“ než dřív a současně že čísla v něm nesedí, zkuste si vzpomenout na tu jednoduchou analogii: kdybyste takhle sestavili vlastní rodinný rozpočet, dovolili by vám doma ještě někdy držet v ruce kalkulačku?
