Článek
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek tráví velmi neotřele své volné chvíle! Kdo by však opomenul svého starého volejbalového parťáka, když se s ním náhodou ocitne v hospodě během krutých rozmarů počasí, zvláště když je tato osoba zrovna kontroverzní exporadce exprezidenta Miloše Zemana.
Představte si, kolik náhod je zapotřebí k takové scéně. Jaká shoda okolností je potřeba, aby se právě tito dva staří známí, kteří spolu před čtyřiceti lety hráli volejbal, zcela neplánovaně setkali v jedné pražské restauraci?
Všichni samozřejmě víme, že bouře v Praze jsou známé tím, že vhánějí ministry do restaurací, aby se setkali se svými starými známými, které sleduje kontrarozvědka kvůli jejich vazbám na Rusko.
Víte však, co je možná ještě překvapivější obrat? Ministr Blažek samozřejmě netušil, že takové setkání může vzbudit podezření. A zatímco u stolu s Nejedlým rozmlouval o „všem možném“, národ spal. Nebojte se, určitě spolu nemluvili o žádných utajených informacích, které by mohly být pro veřejnost zajímavé. Protože když ministr spravedlnosti tráví pět hodin s osobou, která je považována za bezpečnostní riziko, je to jistě jen kvůli výměně anekdot o volejbale.
Včera jsem se ve večerních hodinách bez předchozí domluvy nacházel poblíž mého pražského bydliště ve stejné restauraci jako Martin Nejedlý s rodinou a jeho známými, které jsem neznal.
— Pavel Blažek (@blazek_p) August 17, 2023
Vzhledem k nevídané bouřce, v jejímž průběhu nebylo možné restauraci opustit, jsem si přisedl k…
Jeden z hrdinů groteskního příběhu Martin Nejedlý, s více než deseti lety zkušeností v Rusku, by samozřejmě nikdy nevyužil svého vztahu s ministrem ve svůj prospěch. Vždyť kdo by byl takový idiot, aby to dělal takto očividně? A raději ani nemluvme o tom, že ho čeká výslech na BIS nebo o tom, že se tajně setkává s ruskými magnáty. Ne, to jsou jen drobnosti!
Co bylo skutečným cílem tohoto „neočekávaného“ setkání?
Pět hodin? To je dost času na to, aby si dva staří přátelé, kteří se znali už před 40 lety, vyměnili vzpomínky, debatovali o počasí a možná si dokonce zahráli partičku mariáše. Ale co by mohli dělat pět hodin v restauraci? Možná si objednali pětichodové menu a dvě láhve vína. Nebo možná diskutovali o světové politice, ekonomice a kultuře. Kdo ví?
Ale počkejte, skoro se ostýchám tuto myšlenku napsat, ale co když to nebylo tak náhodné setkání, jak se zdá? Co když to byla tajná schůzka plánovaná měsíce dopředu?
Kde to ale žijete? Něco takového není u nás pravděpodobné.
Velmi fascinující je na tomto příběhu reakce médií a veřejnosti. Všichni chtějí vědět, co se tam dělo. Všichni chtějí vědět, o čem mluvili. Všichni chtějí vědět, proč tam byli. A všichni chtějí vědět, jestli to bylo opravdu náhodné setkání nebo něco víc.
Pokusím se tak nastínit několik hypotetických scénářů, co se v restauraci mohlo dít:
- Náhodné setkání, plánované měsíce dopředu: Je skutečně fascinující, jak se dvě tak významné postavy mohou "náhodně" setkat v jedné restauraci. A ještě více fascinující je, jak může takové "náhodné" setkání trvat pět hodin.
- Vzpomínková večeře: Možná to byla vzpomínková večeře. Vždyť se znali už před 40 lety, kdy spolu trávili volné společné chvíle na volejbale. Možná si vyprávěli o starých časech, kdy byli mladí a plní energie. A možná si zavzpomínali na ty časy, kdy politika byla jednodušší a méně komplikovaná.
- Tajná schůzka: A co když to byla tajná schůzka? Možná plánovali něco velkého. Možná diskutovali o budoucnosti země, o tom, jak ovlivnit volby nebo jak získat více moci. A možná si jen stěžovali na to, jak je dnes těžké působit ve veřejném životě.
- Bouřková romance: Kdo by si nechtěl v klidu popovídat s přítelem z mládí, zatímco venku zuří bouřka? A když už jste v restauraci, proč nestrávit pět hodin u jednoho stolu? Koneckonců, bouřky v Praze obvykle trvají pět hodin, že?
- Veřejná služba za zavřenými dveřmi: Možná to byla jen nevinná večeře mezi dvěma přáteli. Nebo to možná byla příležitost pro jednoho, aby druhému nabídl nějaké "zajímavé" informace. Kdo ví?
Ať už to bylo cokoli, jedno je jisté: V politice je vždycky něco za něco. A když dva tak významní hráči stráví pět hodin v restauraci, můžete si být jisti, že to není jen kvůli volejbalu.
Tento příběh nám ukazuje, jak poutavá a zároveň směšná může být politika. A tak bych v duchu satiry a ironie chtěl říci: Děkuji, pane Blažku a pane Nejedlý, za to, že jste nám poskytli takovou zábavu. Ať už se jednalo o cokoli, doufám, že jste si večeři užili! A pokud ne, možná byste měli příště zvolit jinou restauraci.
Je obdivuhodné, jak někteří lidé dokážou udržet takový profesionální odstup od svého soukromého života a nenechat se ovlivnit. Opravdu inspirující…
Pokud vás tedy milí čtenáři někdy bouřka zažene do hospody a náhodou narazíte na někoho, koho sleduje kontrarozvědka, nezapomeňte ho pozvat na volejbal!
Ujistěte se však, že jste v restauraci, kam není vidět z ulice. A až vás budou lidé žádat o vysvětlení, prostě jim řekněte, že jste si povídali „o všem možném“. Protože věřte mi, podobné vysvětlení jistojistě zažene jakoukoliv zvědavost.
