Článek
Renomovaný politický mistr Tomio Okamura nás opět obšťastnil revolučním návrhem, který prokazuje jeho mimořádný talent vystihnout palčivé problémy dnešní doby, a to obratem, který nezasvěcené do umného tance české politiky jistě zmate. Ve chvíli, kterou lze označit za inspirativní moudrost, Okamura během úterní schůze Poslanecké sněmovny požadoval odstranění vlajek Ukrajiny a Evropské unie z budovy sněmovny.
Ano, čtete správně, milí čtenáři, náš muž činu, Tomio Okamura, dokázal uprostřed panoramatu problémů – schodek státního rozpočtu, důchodová reforma – kterým naše drahá Česká republika čelí, rozeznat skutečný trn v oku našeho pokroku – tísnivé látkové symboly, které se třepotají nad Poslaneckou sněmovnou.
Náš neohrožený bojovník za národní suverenitu se rozhodl, že vlajky Evropské unie a Ukrajiny, které v současné době harmonicky vlají před budovou Poslanecké sněmovny, jsou prostě krokem vedle.
Fašistický poslanec @tomio_cz se na předsedkyni Sněmovny @market_a dožaduje odstranění vlajek Evropské unie a Ukrajiny ze sálu a z vládních budov.
— Lukáš Valenta (@Lukas__Valenta) July 11, 2023
Tomuto nepřizpůsobivému poslanci připomeneme, že zde milostivě získal azyl, že mu tato země poskytla domov, bezpečí, možnost… pic.twitter.com/qG7i2NyIO5
Vlajky na budově sněmovny jsou tajným agentem sabotáže
Kdo mohl tušit, že tyto vlajky nejsou jen znakem našeho spojenectví, úcty k lidským právům a společných ekonomických aspirací, ale i tajnými agenty sabotáže, potají dusícími rozvoj našeho národa? Samozřejmě, Okamurova mysl zjevně pracuje na úrovni, o které si my obyčejní smrtelníci můžeme nechat jen zdát.
Pan Okamura v duchu přátelství, kterým je proslulý, navrhl, aby byly tyto dvě vlajky odstraněny. Protože, přiznejme si, vlajky mohou být citlivé téma. Představují identitu, historii, hodnoty. A jestli něco Okamura nemá rád, tak je to… no, vlastně je to docela dost věcí. Ale zrovna v tento den to byly vlajky.
Jsme hrdým členem EU už téměř tři desetiletí, a přesto si Tomio Okamura díky ohromující prozíravosti uvědomil, že vlajka Evropské unie není symbolem této hrdosti a spolupráce, ale spíše symbolem, servilnosti a podřízení. No, řekněme, že Okamura nikdy nebyl největším fanouškem Unie. Možná to překvapí ty z nás, kteří si mysleli, že nám členství v EU přináší výhody, jako je přístup na obrovský jednotný trh, lepší mezinárodní postavení a Fondy Evropské unie, ale asi jsme se šeredně mýlili.
A ukrajinská vlajka? No, to je další geniální postřeh. Vždyť kdo by potřeboval projevovat solidaritu se zemí, která čelí neopodstatněnému vpádu východního agresora, když jí místo toho můžeme podtrhnout nohy? Je v tom zjevně hluboká logika, která se vymyká chápání nás, méně osvícených bytostí.
Vlajky na budově sněmovny jsou bezpochyby zdrojem našich nejhlubších problémů
Někdo může namítnout, že tyto vlajky představují nejen diplomatické vztahy, ale i sdílené hodnoty demokracie, lidských práv a hospodářské spolupráce, ale zjevně jsme nepochopili, oč jde. Vlajky se podle Okamurovy brilantně pronikavé logiky zdají být zdrojem našich potíží.
Ale dejme panu Okamurovi za pravdu, ne? Možná se mu jen nelíbí jejich barevné schéma. Modrá a žlutá mohou být pro slabé povahy trochu křiklavé. Prostě mu na té kombinaci, ať už na kruhu hvězd na vlajce EU nebo na nudných vodorovných pruzích Ukrajiny, něco nesedí. Možná je spíš na pastelové barvy. Je také možné, že prostě vstal z postele levou novou.
Nebo se možná, jen možná, snažil odvést pozornost od skutečných problémů, ale to jistě ne. To přece politici nedělají, ne? Opozice se snaží v rámci politického boje působit konstruktivně.
Proč by se řešily zákony týkající se důchodového pojištění, nebo návrhy zákonů související s konsolidací veřejných rozpočtů? Podle Okamurovy moudrosti, která připomíná mudrce, skutečná cesta k politickému úspěchu a národní prosperitě spočívá ve vexilologii, studiu vlajek.
Možná bychom ale na našeho politického rytíře v zářivé zbroji neměli být tak přísní. Zatímco my marníme čas soustředěním se na ozdravení z pandemie, ekonomickou stabilitu nebo boj s inflací, Tomia Okamura se vznešeně věnuje tomu, aby nás zachránil před tyranií dekorativních látek. Ve velkém divadle politiky se Okamura rozhodl, že kulisy jsou mnohem důležitější než samotný děj a není to tak správně?
Vezměme si všichni příklad z hodnot, které jsou Okamurovi dozajista vlastní
Je zřejmé, že Okamurovy priority jsou nastaveny stejně dobře jako kompas zmagnetizovaný alternativní realitou. Koho by zajímaly skutečné problémy, když vysoko vlaje vlajka nedaleké slovanské země? Proč konstruktivně řešit problémy českého státního rozpočtu, když skutečný padouch příběhu, vlajka EU, vlaje přímo před námi?
Takže, milý čtenáři, pochvalme Tomia Okamuru za jeho snahu. Zatímco my jsme se zamotali do podřadných problémů neudržitelného vývoje veřejných financí a důchodového systému, on má plné ruce práce s tím, aby nás zachránil před skutečnými potížisty – vlajkami.
Samozřejmě, že je to jen poslední z dlouhé řady výstřelků pana Okamury, kterými na sebe strhává pozornost. Nelze než obdivovat jeho důslednost. Čistá, nefalšovaná oddanost věci… no, vlastně sobě samému. Ve světě, který se mění rychleji, než se řekne „svoboda a přímá demokracie“, je uklidňující vědět, že některé věci zůstávají stejně spolehlivé jako dřív.
Ať žije Tomio Okamura, náš maják moudrosti v této zmatené době. Kdo potřebuje diplomacii, jednotu a sdílené hodnoty nebo snad udržitelné veřejné finance, když může mít budovu bez vlajek, že?
Takže děkujeme, pane Okamuro, že jste nám opět připomněl, co je skutečně důležité. Až ty kontroverzní vlajky budou stále plápolat ve větru na budově Poslanecké sněmovny, budeme vzpomínat na den, kdy jste se postavil a řekl: „Už ne.“ Protože koneckonců nejde o vlajku Unie, ke které hrdě patříme, ani o vlajku země hledající podporu uprostřed války. Ne, jde o to, aby každý věděl, že Tomio Okamura měl co říct.
Já se budu těšit na další kapitolu strhující ságy „Tomio vs. vlajky“. Koneckonců, kdo by potřeboval Netflix, když se drama a komedie ze skutečného života odehrávají přímo na naší politické scéně? Zůstaňte naladěni, přátelé, na další napínavý díl.
