Za každým problémem hledej Agrofert aneb volič SPOLU hájí Babišův holding

Nebudu vám lhát, včerejší zpráva o tom, že Agrofertu vzrostl v roce 2022 meziroční zisk o 124 % při meziročním růstu tržeb o 33 %, mě nadzvedla ze židle. Značný nárůst ziskové marže (podíl čistého zisku na tržbách společnosti) z 3,13 % v roce 2021 na 5,29 % v roce 2022 jsem okamžitě – a pravděpodobně krátkozrace – přisoudil růstu cen potravin v českých obchodech. Jak by také ne.

Agrofert stojí za celou řadou značek, jež můžeme v českých samoobsluhách, supermarketech a hypermarketech najít – Kostelecké uzeniny, Tatra, Olma, Penam, Vodňanská drůbež a tak bychom mohli pokračovat. Prostřednictvím svých dceřiných společností ovládá značnou část českého potravinářského trhu. Jak sama společnost píše ve své výroční zprávě za rok 2022: „Agrofert dlouhodobě drží pozici největší skupiny v českém a slovenském zemědělství a potravinářství.“

Proto jsem okamžitě sedl k počítači a říkal jsem si, že to Agrofertu, potažmo Andreji Babišovi, pěkně vytmavím, koneckonců článek s názvem typu: „Hledáte viníka drahých potravin? Poděkujte Babišovi…“ by mohl vzbudit značný zájem čtenářů. Podobně smýšlela i řada vládních politiků – zejména těch z TOP 09 a jejich reakce na oznámenou zprávu na sebe nenechala dlouho čekat. Jako první jsem si všiml tweetu předsedkyně poslanecké sněmovny, Markéty Pekarové Adamové, a následovali samozřejmě i její spolustraníci. Já jsem se však na chvíli zastavil, abych vychladl.

Abychom si rozuměli, skutečně jsem voličem SPOLU, respektive celoživotním voličem ODS. Byť jsem se s některými kroky této strany v minulosti neztotožňoval, stejně jako nemusím souhlasit s některými současnými rozhodnutími vlády, těžko bych v českém politickém rybníce osobně hledal lepší alternativu. Tím spíše mě neustálé – řekněme „populistické“ útoky – vládních představitelů na bývalého předsedu vlády unavují. Zvlášť když jsou tyto útoky natolik zjednodušující.

Copak to mají tyto pravicové strany zapotřebí? Nemají v programu nic lepšího, co by mohly potenciálním voličům prezentovat? Tyto strany by přeci neměly opozici oplácet stejnou mincí, protože to (alespoň podle mě) jejich voliči stejně neocení.

Chtěl jsem podložit svůj článek, o kterém jsem hovořil v úvodu, nějakými fakty, a proto jsem se začetl do výročních zpráv holdingu z let 2022, 2021 a 2020. Co z nich vyplývá?

Neměli bychom zapomínat na to, že je Agrofert konglomerát působící v mnoha odvětvích, která zahrnují mimo jiné zemědělství, potravinářství, chemii, lesnictví, obnovitelné zdroje energie (v podobě všudypřítomné řepky) nebo média, přičemž:

Hned polovinu výnosů holdingu tak tvoří příjmy z chemického průmyslu. A právě chemický průmysl, konkrétně zisky ve výrobě hnojiv, je, alespoň podle Hospodářských novin, hlavním důvodem rekordního zisku Agrofertu. Přičítat ziskovost celého holdingu pouze růstu cen potravin tedy příliš zjednodušuje povahu jeho různorodých činností.

Celosvětové ceny potravin se za poslední rok a půl, jak asi tušíte, skutečně zvyšovaly v důsledku několika faktorů: Špatné úrody v klíčových regionech produkujících potraviny, vyšších nákladů na energie, geopolitického napětí a přetrvávajících narušení dodavatelského řetězce. I když to nezaručuje, že Agrofert nezdražil potraviny více, než by odpovídalo růstu vstupních nákladů, neznamená to ani opak.

I Agrofert se musí potýkat se stejnými globálními faktory. Vyšší ceny potravin znamenají také vyšší vstupní náklady pro jeho potravinářské provozy. Zvýšené ceny energií ovlivňují jeho výrobní náklady ve všech segmentech. Narušení dodavatelského řetězce může znamenat zpoždění nebo zvýšení nákladů na dodání výrobků na trh. Společnosti koneckonců rovněž vzrostly v meziročním srovnání o 38 % náklady na spotřebu materiálů, energií a prodané zboží (z přibližně 125 na 172 miliard korun) – tedy více než tržby.

I když konkrétní zdroje příjmů (a zisků) společnosti nejsou zcela transparentní, vezměte v úvahu, že činnost Agrofertu zdaleka přesahuje rámec výroby potravin. Jeho další činnosti, jako jsou výroba chemických látek a obnovitelné zdroje energie (v rámci segmentu zemědělství), mohly a pravděpodobně významně přispěly k jeho výsledku hospodaření. Vzhledem k prudkému nárůstu poptávky po udržitelných řešeních lze předpokládat, že tyto segmenty hrály klíčovou roli v ziskovosti společnosti.

Více než dvojnásobná ziskovost Agrofertu uprostřed globálních ekonomických problémů nemusí být nutně důvodem k útoku, ale spíše příležitostí k analýze a pochopení. Složitost obchodních operací a tržních podmínek se často vzpírá zjednodušeným výkladům. Nemáte-li k dispozici podrobný rozpis zdrojů příjmů a nákladů společnosti, je nespravedlivé a neužitečné přisuzovat vinu na základě dohadů a dílčích údajů.

Nárůst cen potravin je nepochybně významnou obavou nás všech. Je to složitý problém, který vyžaduje spolupráci mezi podniky, vládou i jednotlivci. Spíše než na ziskové společnosti bychom se však měli zaměřit na hledání způsobů, jak stabilizovat ceny, posílit dodavatelské řetězce a zajistit, aby všichni lidé měli přístup k cenově dostupným potravinám. Agrofert se svou rozmanitou činností a působností může být (a měl by být) součástí řešení.

Abychom si rozuměli, nechci obhajovat Agrofert a už vůbec ne Andreje Babiše, kterého velmi kulantně řečeno nemám rád. V tomto případě mi jde však především o PRINCIP. Političtí představitelé demokratických politických stran by přeci neměli mít zapotřebí klesat na úroveň svých opozičních konkurentů a hrát s nimi tuto směšnou politickou hru, ve které (pravděpodobně) stejně nemohou vyhrát.

Měli by přispívat ke kultivaci místní politické scény a přicházet z vlastními konstruktivními řešeními problémů, které jejich racionálně smýšlející volič ocení. Podobnými výlevy ho spíš dokážou naštvat a voliče protistrany podobnými zjednodušujícími příspěvky stejně nepřesvědčí.

Rozhodně nechci, aby po příštích parlamentních volbách ve Strakově akademii opět usedl Andrej Babiš, strážkyní státní kasy se stala zcela nekompetentní Alena Schillerová a další ministerstva obsadili podobně „kompetentní“, k Andreji Babišovi servilní pohůnci. S tímto přístupem se však současným vládním politikům může stát, že odradí i ty voliče, kteří stále do krve hájí jejich nepopulární vládní politiku.