The Line, projekt za 11 bilionů korun. Saudské futuristické město, nebo pouhá pouštní fata morgána?

V nedávné době představila Saúdská Arábie projekt, který zaujal nejen urbanisty, ale stal se také středem diskusí po celém světě. Tento projekt, příznačně nazvaný „The Line“, je důkazem ambicí království nově definovat budoucnost městského života. Projekt The Line, který si získal značnou pozornost médií, je často označován za průkopnický urbanistický koncept, který zpochybňuje samotnou podstatu tradičního městského plánování.

Jádrem tohoto konceptu je lineární město, které se rozprostírá na úctyhodných 170 kilometrech. To, co jej však skutečně odlišuje od stávajících urbanistických klenotů, je jeho závazek k udržitelnosti a inovacím. Představte si rozlehlý městský prostor, který zcela eliminuje potřebu aut a ulic. Město, kde si každý obyvatel může užívat výhod moderního života bez doprovodné uhlíkové stopy. Přesně to slibuje The Line, jehož cílem je vytvořit prostředí zcela bez emisí uhlíku.

Jako každý projekt podobného rozsahu však i na tento pohlíží řada odborníků skepticky. Zatímco někteří jej považují za vizionářský krok směrem k udržitelnému městskému životu, jiní zpochybňují jeho proveditelnost a praktičnost. Může město skutečně fungovat bez ruchu aut a ulic? Představuje The Line pohled do budoucnosti městských obydlí, nebo je to jen ambiciózní sen, který se může rozplynout jako přelud v rozlehlé poušti?

V rozlehlé oblasti provincie Tabuk v Saúdské Arábii se formuje nová vize městského bydlení. Ambiciózní projekt je součástí rozsáhlejšího projektu NEOM, který je symbolem pokrokového přístupu Saúdské Arábie k plánování a rozvoji měst.

Na rozdíl od jakéhokoli jiného města na světě je The Line koncipován jako zcela lineární. Tím však jeho jedinečnost nekončí. Ve světě, který se potýká s ekologickými problémy, slibuje The Line městskou krajinu bez aut, rušných ulic a škodlivých emisí uhlíku, které je doprovázejí. Není to jen město, je to revoluční plán pro udržitelný život.

Tato iniciativa se shoduje s projektem Saúdská vize 2030, strategickým rámcem, který usiluje o transformaci a diverzifikaci saúdské ekonomiky. Království se odklání od svého tradičního modelu zaměřeného na ropu a činí kroky k tomu, aby se etablovalo jako globální centrum inovací a udržitelného rozvoje.

Potenciální dopady projektu The Line jsou samozřejmě značné. Vedle přínosů pro životní prostředí se předpokládá, že město vytvoří přibližně 460 000 pracovních příležitostí. Kromě toho se očekává i obrovský příspěvek pro saúdskou ekonomiku – odhaduje se, že hrubý domácí produkt (HDP) země navýší o bilion korun (48 miliard dolarů).

Projekt je se svým jedinečným lineárním designem předmětem intenzivní debaty mezi urbanisty, ochránci životního prostředí i širokou veřejností. Pro mnohé představuje odvážný krok směrem k ekologickému ráji, městu, které upřednostňuje udržitelnost nade vše ostatní. Stále častěji se však ozývají hlasy, které jej odmítají jako pouhý dobře marketingově vymyšlený trik.

Pravděpodobně nejvíce kritických hlasů se ozývá kvůli samotnému designu. Lineární struktura je sice inovativní, ale vzbuzuje pochybnosti ohledně své praktičnosti.

Lineární tvar je ztělesněním neefektivity v městském designu. Pro představu, kdybyste v The Line náhodně vybrali dvě osoby, byly by od sebe vzdáleny v průměru neuvěřitelných 57 km. Tato obrovská vzdálenost představuje značný problém v oblasti dopravy a spojení.

Většina světových měst, která se vyvíjela organicky po staletí, má spíše kruhové nebo shlukové uspořádání. Takové uspořádání přirozeně zajišťuje, že k sobě mají obyvatelé blíže, což usnadňuje pohyb a posiluje pocit sounáležitosti.

S tím, jak se projekt The Line vyvíjí od konceptu k realitě, čelí nesčetným výzvám, které je třeba řešit. Jedním z nejpalčivějších problémů je předpokládaná hustota obyvatelstva. Podle odhadů bude desetkrát hustší než Manhattan, jedna z nejhustěji osídlených oblastí na světě, a proto přirozeně vyvstávají otázky týkající se efektivní mobility a dopravy.

Navrhované řešení, tedy vysokorychlostní železnice, je ambiciózní. Má sloužit jako primární způsob dopravy a jeho cílem bude plynule propojit rozsáhlé území města. Samotná konstrukce trati s jejím lineárním uspořádáním však znamená, že železniční systém bude vyžadovat časté zastávky, aby bylo možné uspokojit potřeby obyvatelstva. Výrazně omezená schopnost železnice udržovat vysokou rychlost by přirozeně vedla k prodloužení doby dojíždění. A takové prodloužení by značně znesnadnilo každodenní dojíždění do zaměstnání, zejména ve srovnání s jinými velkými světovými městy s rozvinutějšími dopravními sítěmi.

Ačkoli je pak vize The Line založena na udržitelnosti, s fází výstavby jsou spojeny obavy o životní prostředí. Konstrukce vysokých mrakodrapů na 170kilometrovém úseku si vyžádá obrovské množství materiálu a energie.

Intenzivní stavební proces by tak pravděpodobně byl v rozporu s některými dlouhodobými přínosy projektu pro životní prostředí, což představuje paradox, s nímž se musí projektanti a developeři vyrovnat.

V průběhu historie si urbanisté a vizionáři pohrávali s různými návrhy měst, jejichž cílem bylo řešit vyvíjející se potřeby společnosti. The Line v tomto kontextu nepředstavuje izolovaný koncept, ale spíše pokračování dlouholetého zkoumání městských inovací. Historické odkazy, jako například návrh navržený Arturem Soriou v roce 1882, osvětlují rané aspirace na lineární urbanismus. Podobně návrh lineárního sídliště v New Jersey z roku 1965 odráží podobné myšlenky o plánování měst z poloviny 20. století.

Ačkoli se však myšlenka lineárního města v průběhu desetiletí objevovala v různých podobách, návrh The Line nemá ve své velkoleposti obdoby. Jeho rozsah 170 kilometrů v kombinaci s technologickým pokrokem a udržitelnými řešeními, které slibuje, jej povyšuje do vlastní ligy.

The Line je navíc díky své odvážné vizi potenciálním tvůrcem trendů. I když čerpá inspiraci z minulých návrhů, zároveň se vzpírá současným urbanistickým normám. Koncept lineárního města má v podstatě historické precedenty, The Line jej však nově pojímá a posiluje, čímž by se mohl odvážně zapsat do análů městského rozvoje.

Saúdskoarabský projekt „The Line“ není jen dalším urbanistickým projektem - je to také ohromující hazard s budoucností městského života v hodnotě 11 bilionů korun (500 miliard dolarů). Tento megaprojekt s odvážnou vizí a nevídaným rozsahem představuje jednu z nejvýznamnějších investic do městských inovací v 21. století.

Samotný finanční rozsah projektu podtrhuje odhodlání Saúdské Arábie nově definovat život ve městech. Je to odvážné prohlášení, které signalizuje záměr země odklonit se od tradičních příjmů z ropy a etablovat se jako světový lídr v oblasti udržitelného a futuristického rozvoje měst. S takovou kolosální investicí však přichází obrovská očekávání.

Praktičnost a udržitelnost takového projektu přitom zůstává sporná. Může lineární město se svými přirozenými konstrukčními problémy skutečně nabídnout životaschopné řešení moderních městských problémů? Nebo se jedná pouze o velkolepou vizi, která je poháněna hlubokými kapsami a je předurčena k tomu, aby se stala nákladným neúspěchem?

Zastánci projektu věří, že tato investice by mohla být katalyzátorem nové éry městského plánování a vytvořit precedens pro budoucí městské projekty po celém světě. Zmíněná cenovka není jen o infrastruktuře a mrakodrapech – je to investice do nového způsobu života, plán pro budoucí generace.

Úspěch či neúspěch projektu The Line se však nakonec nebude měřit pouze z finančního hlediska. O jeho odkazu rozhodne jeho schopnost zpochybnit konvenční městské normy, inspirovat globální inovace a skutečně zvýšit kvalitu života obyvatel. Ať už se stane zářivým majákem moderního městského bydlení, nebo varovným příběhem o nepovedených ambicích, investice ve výši 11 bilionů korun zajistí The Line místo v análech historie městského rozvoje.

Zdroje informací: