Z2A5 #15: Proč končím s tvorbou hudby přes AI a co bude dál

Tento článek je věnovaný spíše těm, kteří už tak nějak vědí, kdo jsem, a narazili na mě na YouTube nebo na Suno. Je o tom, proč jsem se rozhodl skončit s tvorbou hudby přes AI.

Nicméně si ho může přečíst kdokoliv, koho to zajímá.
Přeji příjemné čtení.

Jak má dnes člověk, který tvoří na internetu, vyjádřit svůj postoj?

Hodně moderní jsou reakční videa. Jenže sama o sobě nestačí, pokud se jim člověk nevěnuje naplno a nemá na ně samostatný kanál. Algoritmus je zkrátka neprotlačí. Tak jsou dnes nastavena pravidla, kterým se musí tvůrce podřídit.

Další trend jsou krátká videa – reely. Jenže já jsem asi příliš zakořeněný v tom, v čem jsem vyrůstal, než abych si zvykl na minutové vyjádření něčeho složitějšího.

Možná je tedy i psaní tohoto článku zbytečné, protože jsem slyšel mnoho názorů, že moje budoucí komunita už stejně nic číst nebude.

Pak má moje komunita jednoduše smůlu, protože se nedozví další věci, které bych chtěl sdílet. Ale pokud někomu stačí jen rychlé podívání bez hlubšího kontextu, budiž mu přáno.

Píšu to s lehkým úsměvem a nadsázkou.

Půjdu k věci.

V posledních letech mě kamarád přivedl ke kapele AC/DC. Ne že bych dřív nevěděl, co to je za kapelu, ale neposlouchal jsem ji.

Když se potkáme a jedeme spolu autem, často se vracíme k jejich hudbě – a obdivujeme umění Anguse Younga. Ale nejde jen o něj nebo o jednu kapelu.

Kamarád mě v tvorbě podporoval a díky němu jsem poznal spoustu interpretů, kteří tvořili dávno před tím, než jsem se narodil. Ne, že bych sám dávno před tím nemiloval hudbu z devadesátých nebo osmdesátých let.

A postupně jsem začal cítit, že ta hudba má něco, co moje AI tvorba nikdy mít nebude.

Duši.

Navíc jsme si ani neuvědomovali, jak rozšířená AI hudba je, dokud jsem se jí nezačal věnovat. Algoritmy mi ji začaly samy nabízet.

Poprvé jsem si vážně AI obsahu všiml na sociálních sítích, když jsem v listopadu začal používat TikTok. Dříve jsem ho měl chvíli jen proto, abych viděl obsah, který mi posílali kamarádi.

Dodnes se diví, že jako tvůrce tyto platformy aktivně nepoužívám. Bohužel mám se sociálními sítěmi své problémy, takže jsem od nich nakonec opustil.

Teprve nedávno mi došlo, že AI hudba se běžně objevuje i na placených platformách vedle profesionální tvorby.

Na mém novém kanálu měl největší ohlas rap. Věnoval jsem se i folk parodiím a psal texty pro pejskaře.

Postupně jsem si ale začal klást otázku, jestli není pokrytecké obdivovat hudebníky jako AC/DC a zároveň nemít stejný respekt k rapperům a dalším umělcům, kteří mě ovlivnili.

Začal jsem chápat i kritiku AI.

Například to, jak AI zachází s pojmem „cover“. Když chcete opravit chybu a vygenerujete novou verzi, systém ji často automaticky označí jako cover.

AI také umožňuje pracovat s existujícími skladbami tak, že je možné její podíl snadno skrýt a vydávat výsledek za čistě lidskou tvorbu.

Ano, AI dokáže vytvořit texty a melodie, které znějí dobře. Ale často zjistíte, že nejsou reálně zpívatelné – jsou příliš rychlé, nepřirozené nebo postrádají logiku.

A hlavně – umožňuje vytvářet hudbu, která konkuruje profesionálům bez srovnatelné práce, času a nákladů.

Tím se podle mě devalvuje skutečné umění, které by mělo zůstat pouze v rukou profesionálů.

Dříve jsme si zaplatili grafika, protože uměl něco, co běžný člověk neuměl. Jeho práce měla hodnotu i duši.

Dnes za měsíční předplatné a jeden prompt dostaneme výsledek rychle, levně a někdy na něm ještě vyděláme.

Ten, kdo mě sleduje déle, ví, že to není můj první kanál. Nejen, že jsem loni začal jako Dvě Mozkové Buňky, tak pár let zpět jsem zakládal značku RATinHOLE. Uvědomuji si, že kdo moc přemýšlí, má to v životě často složitější.

Ale zároveň věřím, že kdybychom – jako tvůrci i diváci – více přemýšleli o dopadech svých činů, naše společnost by možná vypadala jinak.

Problém je, že když to „funguje a cinká“, málokdo se ptá, jakou to má cenu.

Já se na některých věcech podílet nechci.

Všímavý čtenář by se mohl zeptat: „To jsi to nevěděl dřív?“

Upřímně? Věděl, ale přehlížel jsem to. Pod rouškou podpory jsem si některé věci nechtěl připustit.

Až po měsících tvorby jsem si začal všímat chyb, které ostatní neřešili. Mně ale vadily.

Ve chvíli, kdy jsem začal natáčet FC26 a přidávat další hry, jsem si uvědomil, že stojím na křižovatce.

Musel jsem se rozhodnout, čemu se věnovat naplno.

Žádná velká kritika nepřišla. Rozhodnutí bylo čistě moje.

Hudba mi ale ukázala něco důležitého:

Bez AI.

Neznamená to, že AI úplně odmítám.

ChatGPT je pro mě užitečný pomocník. A pomocí Suno si dokážu vytvořit hudbu do pozadí streamů a videí, aniž bych porušoval autorská práva.

Ale nechci, aby AI byla základem mé tvorby.

Slyšel jsem, že to nemá smysl, protože mě sleduje málo lidí.

Já to vidím jinak.

Rozhodl jsem se ke své tvorbě přistupovat zodpovědně od začátku. Naplno. Tak dobře, jak jen dokážu.

Za svou dosavadní tvorbu se nestydím, takže nic mazat nebudu.

Pouze:

U herního kanálu přejdu na profesionální grafiku a postupně nahradím AI vizuály a náhledy na videa, jako například v sérii FC26.

Možná to někoho překvapí. Možná zklame.

Já ale věřím, že existují důležitější věci než čísla, popularita nebo výdělek.

A jsem rád, že jsem se nerozhodl svoji hudbu tlačit na placené platformy.

Děkuji za dočtení až sem a za vaši podporu.
Budu se těšit zase u dalšího článku.