Článek
Toto je minisérie článků nazvaná Mezi lidmi, kde se snažím zamýšlet nad tématy, která nám mohou pomoci lépe se orientovat nejen v pracovním kolektivu. Já jsem Patrik Peterka, alias ZeTwoAiFive, a toto je můj blog na Seznam Médium, který pokračuje dalším článkem. Přeji příjemné čtení.
V minulém článku jsme končili jednou myšlenkou. Připomeňme si ji:
„Když zmizí protivník uvnitř, protivník venku nám nemůže ublížit.“
Co to znamená? Potřebujeme vnitřní stabilitu. Jenže ani ta nezaručuje, že nás někdo nemůže poškodit. Vždy se může najít někdo, kdo dokáže situaci otočit proti nám.
Realita je v tomto směru poměrně jasná. Ne každý konflikt lze vyřešit diskuzí. Druhá strana ho často nechce pochopit ani řešit – a někdy ho ani řešit nepotřebuje, protože samotné poškození druhého je pro ni výhrou.
Před několika lety jsem se setkal s velmi nepříjemnou situací. Kolegyně za jízdy držela telefon a odepisovala. Na zasněžené silnici, když jsem stál v zastávce, narazila do autobusu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Co ale následovalo, bylo horší.
Ve skupině na Messengeru, jejímž jsem nebyl členem, došlo k mazání zpráv, aby nezůstaly důkazy. Následně jsem se dozvěděl, že část kolegů by byla „spokojená“, kdybych z té nehody vyšel se zraněním. Co následovalo dál, mi pomohlo pochopit mnohé.
S jedním z kolegů z této skupiny jsem se přitom dříve normálně vídal. Ne často, ale pár večerů u her jsme spolu strávili. Do chvíle, než jsem zjistil, co se děje za mými zády.
Mnoho lidí si podobné situace neumí představit. Často proto, že celý život pracují v jednom malém kolektivu. Otázka ale zní: co se stane, když se ocitnou jinde?
Když se vrátím k oné nehodě, největší šok přišel později. Nejen že se najdou lidé, kteří mají radost z cizího problému, ale ještě mají tu drzost označit své chování za „srandu“.
Trvalo mi nějakou dobu pochopit, že „sranda“ je ve skutečnosti úniková brzda. Dotyčný udělá něco za hranou a sleduje reakci. Pokud to projde, pokračuje dál. Pokud ne, označí to za vtip. A pokud ani to nestačí, následuje útok nebo zesměšnění.
Další zajímavá věc je, jak takový člověk dokáže otočit situaci. Ve chvíli, kdy ho konfrontujete, začne požadovat důkazy. Přesune pozornost z vlastního chování na formu – z reality na interpretaci. Často to probíhá automaticky a podvědomě.
Nabízí se také otázka: proč je takový člověk v kolektivu často oblíbený? A je skutečně oblíbený?
Bývá hlasitý, působí „zábavně“, testuje hranice, které si ostatní netroufnou překročit. Dává lidem pocit, že oni sami nejsou terčem. Ve skutečnosti ale nejde o oblibu, spíše o pohodlnost – kolektiv ho prostě nechce řešit.
Zajímavé je, že tito lidé často působí navenek sebevědomě, ale při bližším kontaktu se jejich jistota rozpadá. Silné ego je spíše maska. Potřebují být vidět, chtějí dominovat, ale skutečný střet už ustát nedokážou.
V některých situacích pak naopak působí nejistě – což může být opět taktika. Shodit druhého, zpochybnit jeho hodnotu a zároveň to zabalit do „normálního názoru“.
V těchto typech konfliktů se nedá vyhrát diskuzí. Protože druhá strana nehraje na pravdu ani férovost, ale na status a vliv.
Jak tedy „vyhrát“?
Zásadní je nedávat příležitost. Neotevírat zbytečné konflikty a nehrát jejich hru. Ignorování může působit jako slabost, ale ve správný moment je to účinná strategie. Nesmí ale vycházet ze strachu – musí vycházet z kontroly situace.
Součástí toho je i předcházení záminkám. Takoví lidé totiž často čekají na chybu.
V takovém prostředí se bohužel může slušnost a citlivost stát slabinou. Čím více informací mají, tím lépe je mohou využít proti vám. A může jít o cokoliv – směny, výplatu, přesčasy nebo dovolenou.
Proč se to děje?
Slábnou kolektivní hodnoty. Společnost více zdůrazňuje individualismus. Přenášíme si vzorce chování z online světa do reality. Respekt k autoritám i k sobě navzájem se vytrácí. A v neposlední řadě – lidé hledají způsoby, jak ventilovat stres a tlak.
Tímto se uzavírá tato minisérie. Pokud vás téma oslovilo, budu rád, když se zapojíte do diskuze pod článkem a podělíte se o své zkušenosti. Případně můžeme diskuzi otevřít i prostřednictvím mého e-mailu, který najdete na mém YouTube kanálu.
Osobně si myslím, že je vždy o čem mluvit. Náročnost mezilidských vztahů se netýká jen pracovního prostředí, ale zasahuje i do partnerských vztahů nebo rodiny.
Děkuji za vaši pozornost a budu se těšit zase příště.
