Článek
Toto je minisérie článků nazvaná Mezi lidmi, kde se snažím zamýšlet nad tématy, která nám mohou pomoci lépe se orientovat nejen v pracovním kolektivu. Já jsem Patrik Peterka, alias ZeTwoAiFive, a toto je můj blog na Seznam Médium, který pokračuje svým devatenáctým článkem. Přeji příjemné čtení.
Je potřeba říct, že pomluvy, intriky a závist tu byly vždy. Byly, jsou a budou. Otázkou ale je, jak moc rozšířené byly dříve, zda ve společnosti neexistoval větší stud a zda na reputaci nezáleželo více než dnes. Stejně tak je na místě ptát se, zda se některé negativní jevy nezrychlují a nestávají se normou.
Jako člověk, který začal na YouTube natáčet hry a zveřejňovat hudbu, jsem měl problém fungovat na sociálních sítích. Už jen několik měsíců působení na TikToku mě odrazovalo od toho, abych tam účet vůbec měl. Ne kvůli bezpečnosti. Vždyť téměř každý větší tvůrce na československé scéně TikTok nebo Instagram používá. Nešlo ani o výčitky vůči sobě samému. Zveřejnit vtip nebo krátké video s hudbou přece není nic škodlivého.
Vadilo mi spíš to, co se na mě z aplikací valilo.
Rychlé soudy. Pobouření. Zesměšňování. Názory bez důkazů. Jedna strana proti druhé.
Proč? Protože online prostředí za to často odměňuje popularitou, lajky, odběry a komentáři. A co to způsobí? Lidé si zvykají, že útok je bez následků, nebo že za něj dokonce přijde odměna. A protože jsme online téměř neustále, přestáváme rozlišovat virtuální svět od práce a běžných vztahů.
Teď z jiného soudku. Přišel covid a následné krize. Inflace, války, nejistota. Ačkoliv se mnozí lidé o covidu nechtějí bavit, jako by na něj chtěli zapomenout, tato doba v nás zanechala tlak, izolaci, hádky o pravidlech a ztrátu důvěry v autority.
Možná si to ani neuvědomujeme, protože jsme si na mnohé zvykli. Zrychlená doba vede k tomu, že řešíme hlavně to, co je právě teď, a na to předchozí rychle zapomínáme.
Dalším faktorem je politika. Dnes je běžné, že si politici odporují. Není výjimkou, když stejný člověk říká různé věci v různých dnech a na různých platformách – v televizi, na sociálních sítích nebo v podcastech. Každé publikum slyší něco jiného.
A část společnosti si na to zvykla natolik, že to považuje za normální.
Mocní často unikají následkům a mohou si dovolit víc. Pravda bývá relativizována, zpochybňována nebo trestána, pokud ji nepronese dostatečně silná osobnost.
A lidé si pak řeknou:
„Když mohou oni, proč ne já?“
Osobně v tom vidím velkou erozi morálních brzd.
Už několik let také pozoruji, že pracovní prostředí se stává tvrdší. Firmy vytvářejí vyšší tlak na výkon. Často formou přesčasů, kterými se nahrazuje podstav zaměstnanců. Lidé si zvykli na vyšší životní standard, a tak se loajalita k firmě někdy mění v loajalitu k vyšší výplatě – třeba i o pár korun.
Vyšší fluktuace pak rozbíjí kolektivy a vztahy. Lidé si méně důvěřují a nechtějí se sbližovat s někým, kdo za pár měsíců odejde. A když k sobě necítí sounáležitost, proč by měl být problém někoho obětovat?
Sám sebe se mohu ptát, zda jsem tyto věci viděl před třinácti lety.
Neviděl.
Možná jsem měl jinou roli. Byl jsem v jiném prostředí. Možná jsem neuměl číst signály manipulace. Nebo jsem nebyl cílem já ani moji blízcí.
Problém je, že proti mnohému z toho není jednoduchá obrana. Diskuse často není možná, protože nejde o hledání pravdy, ale o status. O ego. O potřebu vyhrát. O obranu vlastního obrazu.
Fakta pak těžko soupeří se statusem.
Možná jsme kdysi měli společenské normy, které nás držely v určitých mezích. Dnes tyto hranice povolují nebo mizí. A lidé, kteří si slušnost stále drží, bývají tišší, protože hluční narušitelé je překřičí.
Dá se proti tomu bránit?
To je otázka i pro čtenáře.
Jednou cestou může být držet se faktů a nenechat si vnutit cizí verzi reality. Jinou schopnost nereagovat na vše emotivně, i když je to dnes velmi těžké. Souvisí to s osobní zralostí, ale také s tím, jak moc se nás daná situace dotýká.
A sociální sítě nás bohužel učí spíše opak – že všechno se má řešit emocemi.
Můžeme si nastavovat hranice. Můžeme odmítnout některé hry hrát. Můžeme si zachovat úroveň.
Jen někdy za cenu samoty.
Pokud budete chtít, můžete do komentářů napsat své příběhy a zkušenosti, které do tohoto tématu zapadají a mohou ostatní obohatit.
Uvidíme se zase třeba příště u dalšího článku.
