Článek
Toto je minisérie článků nazvaná Mezi lidmi, kde se snažím zamýšlet nad tématy, která nám mohou pomoci lépe se orientovat nejen v pracovním kolektivu. Já jsem Patrik Peterka, alias ZeTwoAiFive, a toto je můj blog na Seznam Médium, který pokračuje dalším článkem. Přeji příjemné čtení.
Vy, kteří mě znáte z YouTube nebo z aplikace Suno, možná víte, že dokážu poměrně nevybíravým způsobem kritizovat věci, které mi přijdou pod ruku. Na první pohled to tak může působit. Ve skutečnosti se ve mně často odehrává vnitřní boj. Někdy mi z toho není dobře, ale zároveň nevidím jinou cestu než věci pojmenovat napřímo.
Nedávno jsem se setkal se situacemi, které mě k tomuto zamyšlení přivedly. Jeden kolega se stal terčem velmi ostrých pomluv za okolností, které by v normální a zdravé společnosti měly zůstat mezi firmou a zaměstnancem. Sami asi uznáte, že některé životní situace si zaslouží diskrétnost.
V jiném případě se kritika směrem ke „stávkokazům“ obrátila v osobní útok vůči konkrétnímu člověku, dokonce s přáním, aby přišel o práci. Naštěstí bez vážných následků.
Když jsem se rozhodl oba kolegy konfrontovat – a tento článek tedy vychází z přímé osobní zkušenosti – dostalo se mi odpovědí, které mě nepřekvapily, ale přiměly k hlubšímu zamyšlení.
Jednomu kolegovi jsem poměrně přímo řekl, že by bylo rozumné chovat se k sobě slušně a ohleduplně, zvlášť když pracujeme v cizí zemi. Odpověď? Že mi vlastně nerozumí a nechápe, co mám na mysli. Na širší vysvětlení reagoval tím, že si vybral jen jednotlivé věty vytržené z kontextu.
Druhého kolegu jsem konfrontoval klidněji. Řekl jsem mu, že bychom měli upozadit ego a přemýšlet nad důsledky svého jednání, místo abychom někoho shazovali. Reakce byla ještě stručnější – odmítl se o tom jakkoliv bavit. Dokonce si ani nepustil audio zprávu, kterou jsem mu poslal, což bylo do té doby poprvé.
Na první pohled mohou tyto situace působit až absurdně, jako vystřižené z pořadů typu Výměna manželek nebo Ulice. Jenže ve skutečnosti se jedná o poměrně běžné chování.
Co za tím stojí?
Je to obrana ega? Když někoho konfrontujeme, jeho mozek může automaticky spustit obranné reakce typu: „Já nejsem špatný“, „Já za to nemůžu“ nebo „Ty přeháníš“. Místo přiznání pak přichází předstírání nepochopení, zlehčování nebo úplné odmítnutí diskuse.
Nabízí se i otázka, zda se jedná o nedostatek intelektu, nebo spíše o psychologický mechanismus – případně vědomou strategii. Někteří lidé si totiž mohou osvojit vzorce chování jako: „Když budu dělat, že nerozumím, nic se mi nestane.“ Nebo: „Když to neotevřu, vyšumí to.“ Případně: „Když to otočím, budu vypadat jako oběť.“
Velkou roli mohou hrát i zkušenosti. Pokud člověk v minulosti za podobné chování nenesl žádné následky, naučí se jednoduchou věc: „Tohle funguje.“
Další vliv jsem popisoval už v předchozím článku. Sociální sítě často odměňují útoky, politika nás učí, že rozporuplné výroky mohou zůstat bez následků, a celková eroze společenských norem vytváří prostředí, ve kterém se tyto vzorce posilují.
Motto dnešní doby by se dalo shrnout jednou větou:
Pravda není důležitá. Důležité je vyhrát.
Dalším faktorem může být nízká sebereflexe. Někteří lidé si skutečně nedokážou domyslet důsledky svého jednání. Možná proto, že k tomu nikdy nebyli vedeni. Možná proto, že nepracují sami se sebou. A možná i proto, že žijí reaktivně, ne vědomě.
Výsledkem je obraz, který dnes vídáme stále častěji. Lidé odmítají diskusi, protože představuje riziko pro jejich vlastní obraz. Fakta jsou hrozbou. Přiznání chyby znamená ztrátu pozice.
A tak přichází věty jako:
„Já to nebudu řešit.“
„To není moje věc.“
„Já to tak nevidím.“
Ve skutečnosti jde o útěk z konfliktu, který by mohli prohrát.
Jedno z mých oblíbených motivačních videí obsahuje větu, kterou si dovolím citovat:
„Když zmizí protivník uvnitř, protivník venku nám nemůže ublížit.“
V dalším pokračování této minisérie se k této myšlence vrátím a rozeberu ji podrobněji.
Pokud vás téma oslovilo, budu rád, když se zapojíte do diskuze pod článkem a podělíte se o své zkušenosti. Případně můžeme diskuzi otevřít i prostřednictvím mého e-mailu, který najdete na mém YouTube kanálu.
Osobně si myslím, že je vždy o čem mluvit. Náročnost mezilidských vztahů se netýká jen pracovního prostředí, ale zasahuje i do partnerských vztahů nebo rodiny.
Zatím děkuji za pozornost a budu se těšit zase příště.
