Článek
Celková bilance? Rovných 40 kandidátních listin, 29 návštěv různých obecních a městských úřadů, nepočítaně hodin strávených za volantem a stovky najetých kilometrů. Co je ale mnohem důležitější – znamenalo to desítky setkání s úředníky, našimi předsedy, lídry kandidátek i s kolegy z jiných politických stran.
A musím vám něco říct. I přes to, co se běžně dočtete v komentářích na sociálních sítích, jsem během těch tří týdnů nepotkal žádné lupiče, podrazáky nebo „lidský odpad“. Potkal jsem jen spoustu pozitivně motivovaných lidí, kteří mají chuť měnit své okolí k lepšímu.
Úředníci nejsou nepřátelé, jsou obětí systému
Kromě samotných kandidátů je tu ale ještě jedna skupina lidí, na kterou se často zapomíná, nebo se její práce rovnou kritizuje a haní. Jsou to úředníci a úřednice.
Vím, že máme ve společnosti často tendenci sklouznout k rychlému odsudku: úředníků je moc a za všechny problémy můžou oni. Je ale naprosto klíčové si uvědomit, že oni pouze plní rozkazy státu a pracují se systémem, který jim stát dodá. A ten systém je mnohdy tristní. Bez jejich obětavé práce by volby vůbec nemohly proběhnout.
Konkrétně agenda podávání kandidátních listin do komunálních voleb je pro spádové úřady tak enormně náročná, že je paralyzuje na více než měsíc. Proč? Protože se naprosto všechny dokumenty kontrolují ručně, papír po papíru.
Úředníci musí zkontrolovat samotné kandidátní listiny i prohlášení kandidátů (každý kandidát podává za sebe). Například v Hradci Králové to znamená ručně na každé listině ověřit jména, příjmení, trvalá bydliště a data narození u 37 lidí. Pokud kandiduje nezávislý subjekt, kontrolují se stejným, ručním způsobem i podpisy, které kandidáti sbírali od občanů.
A teď si představte, že v Hradci máme navíc souběh se senátními volbami. Pokud se někdo rozhodne kandidovat jako nezávislý senátor, úředníci musí zkontrolovat více než tisíc podpisů! Jeden po druhém.
A tím to nekončí. Následně tyto údaje znovu kontroluje Český statistický úřad. Jakmile tyto křížové kontroly proběhnou, jsme my, zmocněnci politických stran, vyzváni k opravě případných chyb. Opravy se dělají jak jinak než osobně. Takže sednete do auta, jedete znovu po regionu a opravujete papíry.
Umělá inteligence ve světě, papírový skanzen u nás
Pokud to nefunguje, není to neschopností úředníků, jak se tak rádo píše na sítích. Hlavním problémem je neexistující, nebo spíše zcela odbytá digitalizace státu. Většina těchto úkonů mohla být už roky velmi zjednodušena, a to bez jakékoliv ztráty důvěryhodnosti procesu.
Ti, kteří se volbami zabývají hlouběji, by mohli namítnout, že pro tyto mimořádně složité volby v roce 2026 přece byla digitalizace naplánována. Ano, byla. A jak to dopadlo? Začátkem června se celá digitalizace v tichosti zrušila a proběhl návrat k předchozí, papírové verzi. Ach jo. Zase.
A abychom si nenalhávali – i kdyby se ta slibovaná digitální verze letos spustila, nefungovala by zdaleka tak, aby úkony skutečně zjednodušila. V praxi by to vypadalo tak, že by úředníci místo pouhé vizuální kontroly museli údaje z papírů ručně přepisovat do online systému. Opravy by sice probíhaly online, ale kvůli absenci osobních datových schránek u běžných občanů (schránka pro OSVČ pro tento úkon nestačí) by většina stran stejně musela přinést štosy fyzicky podepsaných prohlášení.
Je fascinující, že v době, kdy celý vyspělý svět řeší, na co všechno nasadí umělou inteligenci a jak si nenechat ujet tento technologický vlak, my v Česku přemýšlíme nad tím, jak digitalizovat alespoň „na oko“. Jediný skutečně funkční, moderní a smysluplný státní portál je Portál dopravy, který se povedlo spustit za ministra Martina Kupky. A pokud by byl jednodušší a přehlednější, mohl by takto fungovat i Portál občana.
Město má být parťák, ne překážková dráha
Jsem vlastně za tuhle terénní zkušenost rád. Právě díky tomu, že si to musím sám odjezdit a oběhat, poznávám na vlastní kůži úskalí našeho státního aparátu. Naprosto chápu, co vadí občanům nejen u nás v Hradci Králové a jaké zbytečné problémy denně sužují místní podnikatele. Ty samé byrokratické nesmysly, které trápí vládní portály a státní úřady, bohužel často sužují i informační systémy měst a jejich organizací.
Tyto zkušenosti mi dávají jasnou kompetenci a motivaci navrhovat reálná zlepšení v našich vlastních systémech. Jsem přesvědčený o jedné věci: město má dělat vše pro to, aby byly procesy maximálně jednoduché a rychlé na vyřízení. Město má být pro své občany a podnikatele parťákem. Ne nepřítelem, který je nutí běhat od dveří ke dveřím s orazítkovaným papírem.
