Článek
Když se člověk zastaví v Jungmannově ulici v Hradci Králové na místech, kde dříve bývalo rušné sídlištní brouzdaliště, snadno se vrátí v čase. Na tomto konkrétním jsem vyrůstal. Živě si pamatuji ta horká letní odpoledne: rozpálený beton, rodiče rozvalení na dekách a půlka sídliště pohromadě. Tyto prostory nebyly jen o tom, že se děti mohly namočit. Byla to novodobá „náves“ mezi paneláky. Místo, kde se přirozeně potkávali sousedé, kde se u vody probralo všechno důležité a odkud to měli všichni domů jen pár minutek. O tento přirozený komunitní prostor jsme bohužel přišli.
Konec betonových van a nepopulární rozhodnutí
Dnes na většině těchto míst najdeme jen vyasfaltované plácky nebo v lepším případě mlhoviště. Ta sice v horku plní svůj účel a osvěží, ale opravdovou hru ve vodě dětem neposkytnou a dospělé k posezení na deku nepřitáhnou.
Když se ohlédneme zpět, je nutné si přiznat, proč stará brouzdaliště zmizela. Nebyla to zlovůle města, ale čistá nutnost. Ty betonové vany už byly zkrátka v katastrofálním stavu. Voda z nich masivně sákla do podloží a s novými vyhláškami absolutně přestaly plnit hygienické normy. Voda v nich zkrátka stála a množily se v ní bakterie. Martin Soukup (ODS) tehdy učinil těžké, nepopulární, ale manažersky naprosto správné rozhodnutí. Raději zastaralá zařízení s těžkým srdcem zrušil, než aby město udržovalo v chodu černé díry na peníze, které reálně ohrožovaly zdraví dětí.
Moje vize: Chytré řešení bez planých slibů
Tento text nepíšu jako laciný předvolební slib, že hned zítra začnou na sídlištích růst nové bazény. Píšu ho proto, abych představil svoji vizi. Chci ukázat, že pokud se budeme bavit o obnově těchto míst, existují dnes už chytrá, funkční a bezpečná řešení.
Základem by mělo být moderní vodní hřiště, které bude bavit nejmenší i starší děti. Místo praskajícího betonu měkký a bezpečný povrch bez ostrých hran. Dno, které se plynule svažuje – na okrajích jen trysky pro menší děti a uprostřed skutečná voda pro starší děti, aby se mohly opravdu zchladit.
Klíčovou inovací v mé vizi je ale chytrý systém hospodaření s vodou. Největším problémem veřejných bazénků je noční vandalismus (střepy ve vodě) a bezpečnost. Zcela upřímně – mít volně přístupnou vodní hladinu v noci uprostřed sídliště je riziko. Proto navrhuji systém, který vodu každý večer automaticky vypustí do podzemní nádrže.
V noci je plocha suchá. Zcela se eliminuje riziko utonutí. Pokud tam někdo hodí odpadky, údržba je ráno z prázdného povrchu jednoduše zamete. Voda mezitím v chladném podzemí projde přes noc filtrací a ráno se čistá znovu napustí.
Jak by mohlo vypadat nové brouzdaliště? / ilustrační obrázek
Místo, které žije i mimo sezónu
Veřejný prostor musí fungovat celoročně. Díky kaskádovitým okrajům s dřevěnými prvky se takové místo na jaře nebo na podzim, kdy už není čas na koupání, promění v zapuštěné náměstíčko. Vznikne tak celoroční klidová zóna pro posezení sousedů a bezpečný chráněný prostor pro dětské hry.
Netvrdím, že je to jednoduchá cesta. Nese to s sebou debaty s hygienou o schvalování, musely by se řešit odstupové vzdálenosti od oken kvůli hluku z dětských her a samozřejmě by to stálo víc peněz než jednoduché mlhoviště. Celý projekt by ale šel elegantně propojit se zachytáváním dešťové vody ze střech a okolí, čímž by se otevřela cesta k získání ekologických dotací.
Brouzdaliště se kdysi musela zrušit, protože zastarala. Dnes už ale máme nástroje, jak je vrátit zpět v moderní podobě. Jde jen o to mít jasnou vizi a vůli hledat cesty, jak do našich sídlišť vrátit život.
