Článek
Kulturní život a cestovní ruch v Hradci Králové se neodvíjejí jen od dobrého programu a nadšení pořadatelů. Zásadní roli hraje infrastruktura – budovy, které město vlastní a které reprezentují jeho tvář. V Hradci máme dva zářné příklady, kde se odkládání zásadních rozhodnutí projevuje nejsilněji: Adalbertinum a kongresové centrum Aldis.
Adalbertinum: Dřevokazné houby, plísně a chybějící priorita
Adalbertinum je památkově chráněná budova na jedné z nejvyťaženějších tras pro turisty mířící na Velké náměstí. Sídlí zde Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, konají se tu výstavy, plesy a zasedá zde městské zastupitelstvo.
Výsledek dlouholetého odkládání oprav je ale alarmující. Do budovy zatéká v takové míře, že se na půdě uchytily různé druhy dřevokazných hub. V kanceláři vedení organizace musely být zdi osekány až na cihlu kvůli masivní plísni a v suterénu udržují budovu v provozuschopném stavu čerpadla běsnící téměř bez přestávky. Příčina je jednoduchá – celková oprava Adalbertina nebyla pro dosavadní politická vedení města nikdy skutečnou prioritou. Parciální úpravy nestačí; budova vyžaduje ucelenou investici, která vrátí důstojnost místu, jež má být výkladní skříní městské kultury.
Aldis: Vlastní dům na cizím pozemku
Podobný přiběh píše Kongresové centrum Aldis. Ačkoliv jde o samostatnou akciovou společnost, město v ní drží stoprocentní podíl. Jde bez nadsázky o nejcennější aktivum, které Hradec v turistice a cestovním ruchu v současnosti má, pyšnící se druhým největším kongresovým sálem v republice.
Hlediště je však v dezolátním stavu a část vybavení spolu s technikou odpovídá dekádě, kdy byla budova postavena. Klíčové pozemky nejen kolem centra, ale i přímo pod samotnou budovou totiž nevlastní město, nýbrž Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Aldis tak musí státu platit nemalý nájem jen za to, že na místě vůbec stojí. Tyto peníze pak logicky chybí na samotný provoz a údržbu.
Tomuto problému se dlouhodobě věnuje můj kolega, předseda hradecké ODS a předseda představenstva Aldisu Pavel Staněk. Upozorňuje na to, že trh s kongresovou turistikou se rychle mění a konkurence roste. Aby si Aldis udržel svou pozici, potřebuje stabilní zázemí a jasnou vizi rozvoje, ne roky nejistoty ohledně majetkových vztahů. Každý rok odkladu totiž znamená nejen vyšší náklady za pronájem a vyšší cenu za případný odkup, ale i reálné riziko, že o tuto devizu město přijde.
Zablokovaný rozvoj a nutnost jednat
Tento stav vytváří systémovou past. Dokud město nevlastní pozemek pod samotnou stavbou, je kongresové centrum právně zablokované pro jakékoliv zásadnější rekonstrukce, modernizace nebo čerpání dotačních peněz. Nedává zkrátka smysl mít vlastní dům na cizím pozemku.
Péče o městský majetek vyžaduje pohled řádného hospodáře. U Adalbertina musíme najít odvahu udělat z jeho opravy skutečnou prioritu. U Aldisu je pak odkup pozemků jedinou logickou investicí, která náš městský majetek zhodnotí a lokalitu konečně odblokuje pro další rozvoj – ať už jde o rekonstrukci sálu, nebo případnou dostavbu hotelu, jehož kapacity Hradci citelně chybí. Teprve až budeme mít majetkově čistý stůl, otevře se prostor pro skutečný posun vpřed.
