Maršál Koněv nebyl hrdina, ale donašeč a válečný zločinec

Účastnil se už první světové války, když byl povolán k dělostřelectvu. Později byl fascinován myšlenkou bolševismu a vstoupil do komunistické strany. Jeho vojenská kariéra poté nepokračovala u mužstva, ale zařadil se mezi politické komisaře. Právě tito komisaři byli hlavní oporou zločinného bolševického režimu. Za úkol měli udržovat plné podřízení Rudé armády stranické kontrole a také vysokou úroveň ideologického uvědomění mezi vojáky. Měli právo zrušit jakýkoliv rozkaz velitele jednotky nebo jej i zastřelit. A to jen proto, pokud dospěli k názoru, že zradil komunistickou ideologii nebo že nebojuje s dostatečným nadšením. Jednalo se o lidské zrůdy a nejnebezpečnější bolševiky.

Žukov jej zachránil před smrtí

Od května 1940 velel Koněv Zabajkalskému vojenskému okruhu a v květnu 1941 byl jmenován velitelem záložní 19. armády na Ukrajině. Po napadení SSSR nacistickým Německem se však v jejím čele přemístil do Běloruska. V září 1941 byl jmenován velitelem Západního frontu, jenž však byl v následujícím měsíci naprosto zničen německými útoky. Za toto selhání byl odsouzen k trestu smrti. Zachránil jej na poslední chvíli maršál Žukov, který jej odmítl zatknout.

Stalinův donašeč

Je známo, že Koněv si po bitvách přivlastňoval veškeré úspěchy a naopak očerňoval ostatní velitele. A to už od roku 1937 v atmosféře Stalinských čistek, při nichž zahynul i Koněvův mentor Jeronim Uborevič, kterého si dříve Koněv údajně velmi vážil. Donášel Stalinovi na jiné velitele Rudé armády, včetně Žukova a Vasilevského. Žukovovi neváhal škodit přesto, že mu dříve doslova zachránil život. Krátce po válce jej navíc se Stalinovou podporou nahradil na postu velitele sovětských pozemních sil.

Lidský život pro něj neměl žádnou cenu

Na Koněvův pomník před jeho odstraněním kdosi napsal, že byl „krvavým maršálem“. To je nepochybně pravda. Koněv byl jedním z nejbezohlednějších vojenských velitelů druhé světové války. Například ztráty Kalininského frontu v důsledku jeho velení v zimě 1941–1942 byly extrémní i na poměry Rudé armády, která si přitom lidskými ztrátami hlavu nelámala. Pod jeho velením padlo 700 tisíc vojáků a 300 tisíc jich bylo zajato, což je o pětinu víc než u Žukova a o třetinu víc než u Rokossovského. Válku vedl v typickém stalinském stylu „нас много“, tedy „je nás dost“. Život řadového vojáka pro něho nic neznamenal.

Pražské povstání nechal trpět

Koněv knižně sepsal své válečné vzpomínky, které jsou lživým výkladem historie z pozice věrného ctitele generalissima Stalina, který nejvyššímu veliteli odpouští všechny zločiny. Respektive se o nich vůbec nezmiňuje. Místo toho se v knize rozčiluje nad tím, že generál Eisenhower navrhl okamžité osvobození Prahy americkou armádou. „Jako kdyby nebyla žádná dohoda uzavřena,“ pohoršuje se v knize Koněv, že dřívější domluva se spojenci přeci zněla, že Prahu osvobodí rudoarmějci.

S Rudou armádou neosvobozoval, ale obsazoval

Myšlení Koněva v plné nahotě ukazuje, že jemu ani Stalinovi nešlo o osvobození Evropy a život ve svobodě. Usiloval o obsazení a podrobení co největšího území, které mělo připadnout Sovětskému svazu. V ulicích Prahy padlo 2898 povstalců jen proto, aby se rudoarmějci mohli městem projít jako první. Pražané se mezitím osvobodili sami, když večer 8. května vyjednali s okupačními jednotkami kapitulaci německých vojsk. Sověti při příchodu do Prahy ztratili 30 vojáků. Rudá armáda navíc do Československa přinesla jen zločinecký bolševický režim, který byl rovný nacismu a nepočítal s žádnými občanskými svobodami.

Odpovědnost za násilí vůči civilistům

Během postupu sovětských jednotek docházelo v obrovské míře k násilí na civilním obyvatelstvu včetně masového znásilňování německých žen. Koněv je za tyto činy jako vysoký velitel také zodpovědný. Rabování, vraždění a znásilňování bylo na denním pořádku. Podle odhadů rudoarmějci znásilnili až dva miliony žen. K masovému znásilňování Sověty docházelo ve všech větších městech dobytých Rudou armádou. Ženy byly masově znásilňovány gangy několika desítek vojáků i při osvobozování Polska. V některých případech byly oběti, které se celý den neskrývaly ve sklepích, znásilněny až 15krát. Po dobytí Berlína v roce 1945 znásilňovali i dívky ve věku osmi let.

S odsouzením zločinů Stalina nesouhlasil

Koněv nesouhlasil s rozhodnutím Nikity Chruščova a kritice Stalinových zločinů. Nechtěl odsoudit ani kult jeho osobnosti. Neváhal také sám páchat další nelidské zločiny. V květnu 1955 byl postaven do čela Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy a na podzim 1956 vedl potlačení Maďarského povstání. Úkolu se zhostil s jemu vlastní krutostí. Životem zaplatilo asi 10 tisíc Maďarů.

Koněvova vnučka Jelena později toto povstání označila za „pokus nedoražených fašistů obrátit čas nazpět“. Jak vidno, nenávist a bolševismus je dosud zakořeněn v jeho rodině.

Je čas přehodnotit pohled na Koněva

V době, kdy už nevládne propaganda, ale objektivní náhled na dějiny, se začíná Koněvova osobnost přehodnocovat. Radnice Prahy 6 nechala například v roce 2020 odstranit sochu maršála Koněva a hlavní město Praha přejmenovalo ulici Koněvovu na Hartigovu. Následovat by měla i další města. Koněv si totiž za své činy žádné uctívání nezaslouží. Nedá se na něm najít nic dobrého a doufejme, že o něm brzy uslyšíme maximálně v učebnicích dějepisu. A to objektivně, včetně všech jeho zločinů. Spíše než hrdinou byl Koněv věrným sluhou Stalina a komunismu, přičemž se neštítil vůbec ničeho.

https://a2larm.cz/2019/08/marsal-konev-osvoboditel-zlocinec-nebo-nastroj-propagandy/

https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/konev-osvoboditel-i-zlocinec_531957.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kontroverzni-konev-marsal-ktery-osvobodil-prahu-a-rozmazl-madarske-povstani-85548

https://zoom.iprima.cz/valky/marsal-konev-ukrajinci-105346

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_St%C4%9Bpanovi%C4%8D_Kon%C4%9Bv

https://plus.rozhlas.cz/marsal-konev-slavny-osvoboditel-nebo-muz-na-spinavou-praci-7203584