Článek
Osobnost Karla Havlíčka Borovského není nejspíš potřeba nijak zdlouhavě připomínat. Přeci jen jsme se o něm všichni učili již na základní škole. Karel Havlíček Borovský byl český novinář, spisovatel, básník a politik a již na základě tohoto výčtu jej můžeme zařadit mezi přední České intelektuály své doby.
Jeho politická orientace se však během jeho života ostře proměnila. Byť je asi dnes vnímán především jako odpůrce Rakousko-Uherského režimu, nebylo tomu striktně jenom tak. Za svého života totiž neabsolvoval cestu pouze do Rakouského Brixenu, ale také do Ruské Moskvy. Byl totiž velkým obdivovatelem Ruska a zastáncem všeslovanské vzájemnosti.
Rodný dům K. H. Borovského v Borové
Jak se boří sny
Havlíčkův osobní sen byl procestovat všechny slovanské státy. Pod vlivem Jána Kollára byl dlouhou dobu zastáncem všeslovanské vzájemnosti a rusofilství. K jeho cestě do Ruska přispěla náhoda, a tak se v roce 1842 na doporučení svého spolužáka stává vychovatelem v rodině Pogodinových.
Již na cestě ale zjistil, že jeho návštěva v Rusku nebude jen tak. Kvůli problému s cestovním pasem zůstal přes dva měsíce ve Lvově a když tuto překážku překonal, uvízl zase v Kyjevě. Zde se setkává s policejními úředníky, kteří po něm žádají úplatek. Havlíček se ovšem nenechal a na jejich chování si stěžoval, načež mu byl kupodivu doklad okamžitě vyřízen. Tyto obstrukce vnímá spíš jako nedorozumění a nadále je nakloněn všeslovanské myšlence v čele s matičkou Rusí, která všechny slovanské národy ochrání svou náručí.
V Moskvě jej ale čekalo další nemilé překvapení. Místo, na které byl přijat, již mezitím bylo obsazeno nikým jiným. Nedodržený slib mu však byl odčiněn jinou obdobnou pozicí. Následující měsíce si Havlíček Rusko opět pochvaloval, vzhledem k všeslovanským myšlenkám, které se šířily v okruhu jeho tamních známých. To ovšem nemělo mít dlouhého trvání. Brzy měl poznat naplno skutečnou tvář Ruska.
Portrét Karla Havlíčka Borovského
Zanedbaný ruský venkov
V létě se přesouvá Havlíček z Moskvy na panství ve Vjazmě a vidí, jak zanedbaný ruský venkov je. I jeho přátelé a chlebodárci zacházejí nedobře se svými poddanými, kteří musí často pracovat i o nedělích, jsou biti a právě v tuto chvíli se začíná sám angažovat.
Poté, co jednou spatří v domě profesora Ševyrjova, jak syn Boris bije služebnictvo, výchovně zasáhne, aby Borisovi ukázal, že bití bolí. To se pochopitelně doneslo Ševryjovovi, a tak se Havlíčkovo soužití s jeho chlebodárci začíná stávat neúnosným.
Jeho svědectví zřejmě ničili cenzoři
Havlíček posílal své dopisy z Ruska poměrně pravidelně. Po výše zmíněném incidentu však pravidelnost ustala. Dopisy byly cenzurovány jak ze strany Rakouské, tak ze strany Ruské, a tak je možné, že negativně mířené zprávy o stavu Ruské společnosti z pohledu Havlíčka byly zkrátka a dobře zabaveny. Havlíčkova skepse vůči Rusům začala stoupat.
Car Mikuláš I., který Rusku vládl v době Havlíčkova pobytu
Borovský začíná kritizovat nejen ruskou společnost, ale také absolutismus, který je v carské zemi zaveden. Zároveň ani revoluce podle Havlíčka nemá smysl, jelikož panslavismus je na základě zvyklostí zaměňován za panrusismus. Zřejmě v té době vznikl také jeho nejslavnější citát: „Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přináší jen výše zmíněné. Bez výjimek.“
Raději rychle domů
Do Čech se Havlíček vrací v roce 1844. Již s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu napsal: „Ruské mrazy a ostatní ruské věci uhasily ve mně poslední jiskru všeslovanské lásky.“
Doma vydává dílo Obrazy z Rus, do kterého zakomponoval své bezprostřední poznatky o carském Rusku. Byť původně chtěl toto dílo napsat jako dokumentaristické, zvolil nakonec formu prózy, aby zachytil své pocity. Zároveň v dalších dílech popisuje, jakým způsobem ruští panovníci nakládají s národnostními menšinami. To ještě netušil, že toto téma bude aktuální ještě dlouho po jeho smrti.
Svou ruskou návštěvu glosuje také ve svém snad nejznámějším díle Epigramy. Proč si vybral zrovna satirický, uštěpačný, lehce ironizující žánr, je evidentní. Nad Ruskem po osobní zkušenosti zlomil hůl.
K. H. Borovský - Obrazy z Rus (Karel Vítek, 1929)
Jeho postřehy jsou aktuální i dnes
V roce 1846 Borovský v Pražských novinách burcoval: „V celém světě, zvlášť ale v Evropě, jsou Rusové buď nenáviděni, neb opovrženi (a to skoro napořád z dobrých příčin). I spřátelili se hned a sbratřili s námi, považujíce se však za starší bratry, za poručníky naše. Ruští panslavisté totiž dle svého pošetilého smýšlení o nás se domnívají, že bychom rádi pod jejich vládou stáli! A pevně jsou přesvědčeni, že jednou všechny slovanské země v moci své míti budou!“ I s odstupem více než dvou set let je tento citát až mrazivě aktuální. A je jedno, zda v Rusku zrovna vládne car Mikuláš, Stalin, Brežněv nebo Putin.
Zdroje:
https://otik.zcu.cz/bitstream/11025/28790/1/Michaela%20Kolarova%2C%20Karel%20Havlicek%20Borovsky%20a%20Rusko.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nebeske-rady-karla-havlicka-borovskeho-pristi-vlade-179086
https://citaty.net/citaty/2155604-karel-havlicek-borovsky-o-rusku-je-to-zeme-bidy-zmaru-chlastu-a-rozsah/
