Článek
Měl by se Paul McCartney bít za pořadí autorů?
Když se řekne „Lennon–McCartney“, každému fanouškovi The Beatles, potažmo hudby jako takové, naskočí celá řada nesmrtelných melodií – od profláklé „Yesterday“ přes baladu „Hey Jude“ až po tvrdší „Come Together“. Tahle autorská značka se stala symbolem nejplodnější a nejvlivnější hudebních spoluprací 20. století. Jenže právě tohle pořadí jmen – Lennon první, McCartney druhý – zůstává po desetiletí poněkud nešťastným univerzálním řešením.
Historie dohody
Na začátku 60. let, když byli John a Paul velcí přátelé, kteří psali písně v kuchyni domu McCartneyových nebo na hotelových postelích během turné, se domluvili, že všechny skladby, které napíší, budou vydávány pod společnou značkou s oběma jmény – bez ohledu na to, kdo z nich je hlavním autorem. I v případě, kdyby jeden z nich napsal song zcela sám, podepsáni pod ním budou oba. V té době to byla pragmatická i přátelská volba. Ani jeden z nich netušil, že tahle značka se stane jedním z nejcennějších kulturních majetků na světě.
Vůbec první singl se značkou Lennon-McCartney byl vydán v roce 1962 a jmenoval se Love Me Do. Následující 3 singly vyšly s obráceným pořadím McCartney-Lennon. Nicméně v roce 1963 kapela dospěla k závěru, že bude lepší podpis sjednotit a od této doby měla být značka Lennon-McCartney zapsána takto. Nemalou roli sehrál fakt, že tohle pořadí prostě a jednoduše lépe zní. Možná i abeceda.
Jak léta plynula a vztahy mezi oběma muži se začaly komplikovat – a po rozpadu Beatles definitivně ochladly – začalo být pořadí jmen víc než jen formální záležitostí. Nejde tolik o byznys, zejména pro dnes již 83letého Sira Paula McCartneyho, jde hlavně o odkaz. Paul McCartney stojí za řadou nejslavnějších hitů Beatles a velkou část z nich napsal v podstatě sám. Byť je u řady písní těžké určit přesný procentuální podíl jednotlivého autora, je řada písní, kde je jisté, kdo je hlavním autorem. Dnes má na platformě Spotify z prvních 10 nejposlouchanějších písní Paul na svém kontě 5 - Let It Be (2.), Blackbird (4.), Hey Jude (5.), Yesterday (7.), And I Love Her (10.). Paradoxem zůstává, že vůbec první píseň z tohoto žebříčku obsadil jako autor George Harrison se svojí Here Comes The Sun, která má dvakrát více poslechů než druhý song v pořadí. Na Johna Lennona zbyla „jen“ dvě místa.
McCartneyho snaha změnit pořadí
První případ, kdy se Paul rozhodl prohodit pořadí po konci Beatles nastal v roce 1976 na živém albu Wings, kde padly i některé z jeho písní z dob Beatles. Tehdy byl John Lennon ještě živ a zdráv a ani od něho, ani od jeho ženy Yoko Ono nepřišla stížnost či náznak problému. Ostatně John a Paul už v té době mezi sebou ani neměli tak ostré vztahy, jako byly při rozpadu kapely.
V roce 2002, při vydání koncertního alba Back in the U.S., se McCartney rozhodl zveřejnit tracklist s obráceným pořadím autorů znovu – „McCartney–Lennon“. U skladeb, které napsal převážně on sám, tak chtěl dát světu jasně najevo, kdo je jejich skutečným nebo hlavním tvůrcem. To vyvolalo kontroverzi. Tohoto času již vdova po Johnu Lennonovi, Yoko Ono, i bývalý člen Beatles Ringo Starr jeho krok kritizovali. Ozývaly se hlasy, že McCartney porušuje dávnou dohodu a přepisuje historii.
Paul však argumentoval tím, že chce pouze narovnat to, co vnímá jako nespravedlnost. Tvrdil, že mu nejde o všechny písně, ale o ty, které napsal takřka výhradně sám. A že Lennon si také dovoloval výjimky – například v roce 1976, když u skladby „Give Peace a Chance“ uváděl jako autora pouze sebe, přestože byla původně vydána pod značkou „Lennon–McCartney“. Paul nakonec ukončil spor větou, že je vlastně spokojen a na značku v podání Lennon-McCartney je zkrátka a dobře hrdý.
V roce 2024 se ale opět osmělil a pořadí přehodil u alba One Hand Clapping. Odpor už není tak velký.
Co je důležitější – forma, nebo obsah?
Otázka, zda by se Paul McCartney měl za změnu pořadí bít, není jen otázkou ega. Jde i o to, jakým způsobem chceme chápat autorské zásluhy a historickou pravdu. Pro běžného fanouška není tak zásadní, čí jméno je napsané první – důležitější je samotná hudba. Ale pro McCartneyho, který ve stínu Lennonova „geniálního rebela“ často působil jako ten „melodický popař“, může být přesné připisování zásluh cestou k uznání, možná nebylo vždycky spravedlivě rozděleno.
Nejde o Beatles nadšence, kteří ví a studují každý fakt, jde o nové generace, jde o nové posluchače, kteří si sotva zapamatují prvního autora. Když se vžijeme do génia, který je ale i u písní, které napsal zcela sám, zapsán „až“ na druhém místě, možná si jistou frustraci dovedeme představit. Zejména u písní, které třeba samotný John za svého života i kritizoval. To se nezdá fér.
Pořadí autorů se promítá do knih, dokumentů, playlistů, historických přehledů. A zatímco Lennon je už od 80. let po smrti a jeho odkaz spravují jiní, McCartney je stále aktivní a má potřebu, aby se jeho podíl na díle Beatles správně reflektoval – dokud to ještě může ovlivnit. Když jsem se naposledy díval na autora jedné z Beatles skladeb na Spotify, jméno Paul McCartney tam ani nebylo - jelikož zde byl uveden také interpret, producent, a světe div se, místo dále zbylo jen na Johna, Paul byl propsán na druhé straně, po dalším rozkliku. Malicherné, ale nešťastné.
Závěrem
Měl by se tedy Paul McCartney bít za pořadí autorů? Odpověď není černobílá. Je možné, že tento problém bude každý vnímat trochu jinak. Z pohledu umělce je Paulova snaha pochopitelná. Je škoda, že už si to nemůžou géniové vyříkat spolu, věřím, že John by na prvním místě nebazíroval. Sám cítil frustraci, když mu lidé chválili Yesterday a on je upozorňoval, že tu zrovna napsal Paul.
A možná je ironie celé věci zde: i když Paul McCartney nikdy nebude první ve jménu autorské značky, pro miliony posluchačů zůstane tím, kdo napsal „Yesterday“. A na tom žádné pořadí nic nezmění. Ale těch milionů bude s postupem času ubývat…
