Článek
Volby. Ten okamžik, kdy se na chvíli zdá, že by se něco mohlo změnit. Politici se usmívají na billboardech, názorové bubliny bzučí na plné obrátky a v médiích přímo přetékají sliby, průzkumy a emoce. Hraje se o hodně – nebo aspoň to tak vypadá. Už zase. Jako vždycky.
Ale co vlastně znamená „hodně“? Pro někoho je to vyšší důchod. Pro jiného to, aby ho stát nechal na pokoji. Někdo chce víc „Západu“, někdo víc „pořádku“, někdo klid a důstojnost. A někdo prostě jen věří, že ti druzí jsou hrozbou. Politika se dnes hraje nejen na billboardech, ale hlavně v pocitech a emocích. Ostatně druh politiků, kteří v nás záměrně burcují emoce, místo faktů, je v posledních letech nejrozšířenější.
Píšu tenhle blog / sérii článků, protože mě baví svět sledovat. A třeba taky někdy hrát na emoce. Nenávist střídá radost, smutek střídá smích a to dělá den smysluplným. Nechci moralizovat, nebo chci? Chci zkoušet chápat. Někdy mi pomáhá hudba (nejčastěji Beatles), jindy pohled na akciové grafy, často obyčejný rozhovor s přáteli i nepřáteli na nejrůznější téma. A někdy taky jen prosté Ticho.
Možná Vás překvapí, že budu míchat věci, co se obvykle nemíchají – jeden den článek o inflaci, druhý den o Johnnu Lennovi. Třetí den o investičním portfoliu a ještě tentýž den o kytarovém riffu z písně And I love Her. A završíme to politikou! Sportem, psychologií, protože co jiného dává smysl, než Frankl? Takový je přeci svět. Všeho chuť.
Volby se blíží. A kdy je lepší čas začít psát?
