Článek
V létě roku 1952 se ve Washingtonu nepsaly dějiny v Kongresu ani v Oválné pracovně. Psaly se na obrazovkách letištních radarů. Drobné body se objevovaly, pohybovaly a mizely způsobem, jenž neodpovídal ničemu známému. Nešlo o jeden náhodný radarový záznam ani o pozorování osamělého svědka, ale o sérii událostí, které se odehrály přímo nad nejhlídanějším vzdušným prostorem v zemi. Dnes se o nich mluví jako o tzv. washingtonské vlně UFO (Washington flap). Tehdy to ale byla nepříjemná realita, se kterou si nikdo nevěděl rady.
Předehra: zvláštní léto
První hlášení se objevila už kolem 12. července. Světla na obloze, podivné objekty, krátké záblesky. Nic, co by ale vybočovalo z běžného proudu podobných pozorování, na které už byly na začátku 50. let Spojené státy zvyklé. Studená válka, strach z útoku Sovětů, technický pokrok i rostoucí popularita „létajících talířů“ vytvářely ideální kulisu pro spekulace. Jenže pak přišel víkend 19. a 20. července.
Noc, kdy se radary zbláznily
Krátce před půlnocí si dispečer Edward Nugent na národním letišti ve Washingtonu všiml sedmi neznámých objektů na radaru. Nebyly hlášené, nebyly součástí žádného letového plánu a pohybovaly se v oblasti, kde nemělo být vůbec nic. Zavolal svého nadřízeného.
Harry G. Barnes nebyl žádný nováček. Patřil k nejzkušenějším kontrolorům a radarové anomálie znal. To, co viděl tentokrát, ho ale zaskočilo. Objekty prudce měnily směr, zrychlovaly a zpomalovaly způsobem, který tehdejší letadla prostě neuměla.
Situace se ještě vyhrotila ve chvíli, kdy podobné cíle zachytil i radar na vojenské základně Andrews. Už nešlo o poruchu jednoho zařízení. A zatímco se dispečeři snažili pochopit, co sledují, lidé ze země hlásili světla nad městem – bílé a oranžové body, které se vznášely a pak náhle mizely.
Když krátce po třetí hodině ranní konečně vzlétly stíhačky F-94, objekty z radarů zmizely. Jakmile se stíhačky kvůli nedostatku paliva vrátily na základnu, objekty se znovu objevily. Barnes později řekl, že měl pocit, jako by někdo sledoval jejich komunikaci a reagoval na ni.
Podruhé, jasněji, neklidněji
O týden později se situace opakovala. Noc z 26. na 27. července byla ještě nepříjemnější. Tentokrát už nešlo jen o radary. Pilot a letuška civilního letadla hlásili při přiblížení na letiště Washington National Airport světla nad svým strojem.
Radary na letišti i na Andrewsově základně opět ukazovaly neznámé cíle. Seržant Charles E. Cummings je navíc viděl i pouhým okem. Popsal je jako světla bez stop, rychlejší než jakákoli padající hvězda, kterou kdy viděl.
Stíhačky znovu odstartovaly. A znovu nic nedokázaly zachytit.
Když „nic“ nestačí jako odpověď
Média explodovala. Noviny psaly o létajících talířích nad Kapitolem, zveřejňovaly radarové záznamy a výpovědi pilotů i dispečerů. Washington se stal symbolem něčeho, co se vymykalo kontrole.
Letectvo reagovalo mohutnou tiskovou konferencí. Vysvětlení bylo oficiálně jednoduché: teplotní inverze. Atmosférický jev, který může ohýbat radarové vlny a vytvářet falešné cíle. Podobně měla být vysvětlena i vizuální pozorování.
Jenže dispečeři namítali, že inverze znají. A tohle prý bylo jiné.
A tak do hry vstoupila i CIA. Ne kvůli mimozemšťanům, ale kvůli obavám z paniky. V době studené války nebylo nebezpečné jen to, co se děje na obloze, ale i to, co si o tom lidé myslí. Výsledkem působení CIA bylo v roce 1953 založení vědecké komise, tzv. Robertsonova panelu. Komise dospěla k závěru, že UFO nejsou mimozemského původu a ani nepředstavují přímou vojenskou hrozbu. Většinu pozorování vysvětlila jako záměnu s běžnými objekty (letadla, balóny) a s astronomickými jevy.
Co to tedy bylo?
Oficiální verze mluví o kombinaci atmosférických jevů, technických limitů radarů a lidského faktoru.
Skeptici ještě přidávají stres, očekávání a paměť, která se mění s časem.
Zastánci UFO hypotézy upozorňují na souběh radarových i vizuálních pozorování, zdánlivě inteligentní reakce objektů na stíhačky a jejich manévry, které tehdejší technologie neumožňovala. Mají pravdu v jednom: žádné vysvětlení není bez problémů.
Neexistuje jasná fotografie. Neexistuje fyzický důkaz. Jen záznamy, svědectví a otázky.
Zrození moderního mýtu
Rok 1952 byl časem strachu z jaderného útoku i dobou nástupu sci-fi kultury. Washingtonský incident obojí propojil. UFO se poprvé neobjevilo nad zapomenutou farmou, ale nad samotným centrem moci.
Možná šlo jen o šílené léto a radary pracující na hraně svých technických možností. Možná šlo o něco víc. Jisté je jediné: právě tehdy se UFO definitivně přesunulo z okraje zájmu do hlavního proudu.
Ne proto, že bychom tehdy našli odpověď. Ale proto, že ji nemáme dodnes.
Zdroje: 1952 Washington, D.C. UFO incident, Project Blue Book, 1952 UFO Sighting is Oldest Caught on Camera, In 1952, DC’s skies were littered with US fighter jets chasing UFOs. More than 70 years later, the mystery persists, The Washington Nationals: Unexplained Phenomena in 1952 or Extraterrestrial Encounters?, Ep.23 The 1952 Washington D.C. UFO Incident, Project BLUE BOOK - Unidentified Flying Objects
