Článek
Válečný konflikt na východě Evropy, energetická krize, prudký růst cen a nejistota v řadě oblastí – to vše vytvořilo prostředí, v němž se musely jednotlivé politické strany jednoznačně vymezit. Ať už šlo o vládní uskupení, či opoziční subjekty, většina z nich předvedla své dlouhodobé postoje a strategie. Jejich reakce byly předvídatelné, srozumitelné a v souladu s jejich programem.
Zcela odlišná situace nastala v případě odborových centrál, jejichž role v demokratické společnosti má být klíčová právě v krizových časech. Odbory mají hájit zaměstnance a slabší skupiny, které se obtížně brání samy a očekávají od nich podporu. Právě ony však v nejkritičtějších okamžicích zůstaly téměř neviditelné.
