Článek
Mistrovství světa v hokeji v Helsinkách 1997 předcházela tragická sezóna národního týmu. Kocovinu vídeňských vítězů měla vyvětrat až výměna trenérů. Za médii masírovaného a otráveného Luďka Bukače st., přišla nová krev v podobě pánů Ivana Hlinky a Slavomíra Lenera. Ti se prokázali naprosto geniálním tahem, když ke kladenskému duu Patera - Procházka, připojili střelce Vladimíra Vůjtka. Na ledě v jejich hře zavládla neskutečná pohoda a improvizace. Ze soupeřů chvilkami dělali solné sloupy.
Tehdejší národní tým navíc před začátkem i po začátku turnaje terorizovali novináři, kteří nebyli schopni připustit skutečnost, že se české reprezentaci nemusí přechodně dařit.
Díky velké bojovnosti a chytrosti v zakončení, český tým vyhrál základní skupinu na úkor Rusů, i domácích Finů. Zaujal především výkon tehdy ne příliš na mezinárodní scéně známého brankáře vsetínského mistra, Romana Čechmánka.
Náš tým poté čekal první nepříjemný zámořský soupeř z USA a jak se později ukázalo, byl to jen velmi slabý odvar toho, co přišlo v dalším mači. Češi si tehdy vybrali velký kopec smůly a i přes velkou střeleckou převahu prohráli 4:3 a zkomplikovali si cestu za vídeňskou obhajobou.
Kanadský tým, který předtím mimo jiné prohrál skupinový zápas 7:2 se Švédy a byl nadměrně nabuzený ukázat, v čem tkví tvrdý zámořský hokej. Bohužel se ukázalo, že spíše zákeřný.
V první třetině i přesto, že skončila 2:2, se Kanaďané jen těžko vyrovnávali s tím, že Česko bylo hokejovější, chytřejší, nápaditější. Ve druhé třetině Vladimír Vůjtek dokončil hattrick a hra „blue line“, k naprostému úžasu celé haly, si s Kanaďany dělala, co chtěla.
Pozdější úprava skóre na 5:2 po nádherné kličce Rostislava Vlacha brankáři po ruce, zatloukla poslední hřebíček do rakve kanadského ega. Andy Murray na kanadské střídačce řval po hráčích, div u toho nedostal infarkt a spřádal pomstu českému týmu za nactiutrhání.
A pak to přišlo: Mimo hlavní kamery začali Kanaďané naprosto nevídaný zbabělý útok v přesile na strůjce vítězství čechů, Vůjtka. Až později se ukázalo, že mu tím způsobili otřes mozku. Kanaďané byli jako smyslů zbavení. Postupně se utvořilo asi pět peroucích se dvojiček. Za Vláďu Vůjtka se postavili například Jiří Šlégr, nebo Robert Lang. Brankář Kanady, Sean Burke, přejel proti pravidlům červenou čáru a chtěl do křížku s Čechmánkem, ten vášně kanadského protějšku našťestí zklidnil. Běsnění soupeře nebyli schopni velmi dlouho zarazit ani rozhodčí. Dnes by toto byla naprosto skandální záležitost. Tehdejší prezident IIHF, Rene Fasel, nevyvodil pro Kanaďany trestuhodně žádné důsledky a trestem ve hře a tudíž povinností vynechat další zápas, byl nakonec potrestán stejný počet kanadských, i českých hráčů. Vladimír Vůjtek později prohlásil, že ze strany soupeře se jednalo o naprosto jasně cílený, likvidační útok. Nad celou situací zůstává rozum stát. Vypadalo to, že se proti českému týmu spikly snad všechny instance působící na MS. Od rozhodčích, přes disciplinární komisi, až po direktoriát turnaje.
Je jasné, že pro Kanadu tento souboj nechvalně proslul a vstoupil do dějin. Pachuť přidává i skutečnost, že Kanada nakonec celý turnaj vyhrála. Ne, že bych jim to nepřál..
Česká reprezentace po těchto jatkách musela vyjet na následný zápas se Švédy ve výrazně oslabené sestavě. Korunu naší smůle na šampionátu nasadilo zranění Jiřího Vykoukala, kvůli němuž musel náš tým dohrát půlku utkání jen se čtyřmi obránci. I přesto Švédy přehrával a i přes smolnou prohru 0:1, si vysloužil velký respekt.
Následný zisk bronzových medailí našeho týmu je právem označovaný jako bronz ze všech nejcennější.
Zdroje: shlédnutí hokejového zápasu Česko - Kanada na MS 1997
Shlédnutí dokumentu ČT - Nejcennější bronz.
