Článek
Médiem v užším slova smyslu myslím samozřejmě televizi, rozhlas, tisk a hlavně internet.
Nejen, že informace se díky síti přenáší obrovskou rychlostí, dostupnost k němu je také již velmi snadná, ale hlavně je extrémním způsobem přesycen informacemi, lákadly, reklamními triky a tlaky, které jedince minimálně ovlivňují.
Situace zdánlivě vypadá, že si člověk může vybírat z mnoha možností toho, co mu média předloží. Neviditelný tlak je mnohdy natolik silný, že se široká veřejnost postupně podrobuje a také poté očekává od ostatních jedinců určité standardy a podobné způsoby chování a života. Přirovnal bych tuto skutečnost k pouštění žilou, kdy jsou člověku vpraveny do těla určité látky ovlivňující funkce jeho těla. Obdobně tato metafora může fungovat i u vlivu mediální propagandy na jedince. Navíc je již poměrně dobře známo, že sociální sítě nám vybírají obsah, který nejčastěji konzumujeme a ten se nám pak na webu nejvíce zobrazuje.
Ztráta identity a vnitřní svobody
Média nám dle komerčních produktů a šablon diktují a předepisují určité vzorce, kdy poté jiná nejsou veřejným míněním akceptována (tzn. co je „in“, jak se oblékat, co jíst, jaké typy filmů sledovat). Tak vzniká vnitřní nesvoboda, úpadek demokratického utváření názorů a ideálů. Trefně se k tomu vyjádřil teoretik médií a sociolog kultury Marshall Mcluhan ve své knize Člověk, média a elektronická kultura (ta představuje výběr z celoživotního díla): „Zásadní změny identity, které se uskuteční náhle a ve velmi krátkých časových intervalech, jsou rozhodně smrtelnější a pro lidské hodnoty ničivější než války, v nichž se bojuje těžkotonážními zbraněmi.“ Jsem přesvědčen, že velké procento lidí se výrazně nechává ovlivnit tím, co jim „diktují“ média. Důsledkem je uniformovaný jedinec, který je médii nenápadně zatlačen do kouta a nekriticky přejímá názory např. celebrit, infulencerů, youtuberů nebo politiků.
Úbytek přirozené komunikace
V důsledku přemíry informačních technologií, sociálních sítí na internetu (Facebook, Twitter, Instagram, Tik Tok, a další) lidé sice mohou komentovat, sdělovat si své prožitky a názory na mnoho tisíc kilometrů, nese to s sebou ovšem jeden neblahý důsledek, a to ztrátu přirozeného sepětí s prostředím, ztrátu vnímání krás v okolí a hlavně oslabení vazeb s blízkými lidmi. Uwe Buermann v knize „Jak přežít s médii“ upozorňuje i na pohodlnost která vzniká díky jednoduchému použití SMS nebo e-mailu. Vzniká tak redukce řečové komunikace. Stává se i povrchnější. Mám dojem, že dnešní mladší část generace Z (cca 14-20 letí) je čím dál méně schopna a ochotna se seznamovat tváří v tvář. Při komunikaci s náctiletými mám mnohdy pocit, jako bych mluvil s robotem, kterého naprogramovali na dvacet jednoduchých vět. Minimálně se setkávám s výraznou ostýchavostí v komunikaci. Pokud byste se však podívali na zprostředkované konverzace náctiletých, budou hýřit anglickými výrazy nebo přehršlí emotikonů.
Vzrůst násilí
Velmi vážným důsledkem přeměny obrazu společnosti, daného mediálními tlaky, se zdá být vzrůst násilí kvůli stále zvyšujícímu se zobrazování brutality ve sdělovacích prostředcích. Odborníci v souvislosti s násilím v postinformačním věku upozorňují především na fenomén počítačových her: „Videohry jsou interaktivní. Jsme do hry zcela vtaženi a všechno si uvědomujeme intenzivněji než například při sledování filmu nebo sledování násilí v televizi. Pokud opakovaně hrajete násilnou videohru, vaše reakce časem zesílí, včetně agresivních struktur, veškerého agresivního jednání, což následně vede k násilným projevům.Velmi pak záleží také na osobnosti každého jedince, jeho temepramentu, charakteru, rodinném a sociálním zázemí, ale také na typu společnosti, kultury, ve které člověk vyrůstá.“ Poslední citovaná věta vystihuje vliv médií na násilné chování asi nejlépe.
Rozpory mezi „mužským“ a „ženským“ a LGBT komunita
Na jednu stranu se ukazuje, že je tendence mediálně smazávat rozdíly v ekonomickém sektoru, co se týče genderu, kdy z médií přichází zvýšený tlak na ekonomicko-společenskou nezávislost žen. Tento fakt však popírá nejen nevyrovnanost platového ohodnocení (na stejné úrovni vydělávají ženy zhruba o 20% méně než muži – vliv médií je zde jen stěží znatelný), ale tento rozpor umocňuje tlak, kdy reklamy či sdělovací prostředky mohou vytvářet v myslích žen efekty toho, že si musí kupovat co nejluxusnější zboží. Tento trend má příčinu v neustále se zvyšujícím tlaku na vzhled ženy ve společnosti. To je v médiích velmi dobře vidět například na obálkách časopisů, kde se zobrazují jen ty nejštíhlejší ženy, v reklamách je silný emoční tlak na hubnutí. Na druhou stranu vnímám jako pozitivní i opačný trend. Krása ženy je prezentována čím dál více i ze strany zobrazování a propagace XL modelek.
Zvyšuje se intenzita a počet reklam upozorňujících na určitý styl. To vše je pro ženu samozřejmě velmi náročné, nejen z důvodu nižšího platového ohodnocení, ale i tlaku na jejich psychiku. Na jednu stranu tedy samostatná, ekonomicky nezávislá žena, ale na druhou tlak na vzhled a styl života. Logicky se tedy nabízí varianta vydržované, pěstěné ženy, kterou bude sponzorovat a oblékat ekonomicky aktivní manžel či partner. Nebo se může stát, že se žena kvůli těmto příčinám úplně odpoutá od jakékoliv mateřské přirozenosti, a bude se více a důsledně zaměřovat na kariéru, což ji bude stát úbytek životní rovnováhy, přemíru pracovního stresu a způsobí další možné hrozby.
Média mají v této souvislosti nemalý vliv také na utváření identit v rámci tolerance LGBT prostředí a komunity, to znamená mnoha pohlaví, mnoha orientací tím, že weby, sociální sítě dávají velký prostor k jejich sebeprezentaci. Jako křesťan si nejsem jist, zda tento trend jde dobrým směrem, byť jsem veskrze chápavý a otevřený „kde co“ přijmout.
Jak z toho „ven“?
Existuje několik možností, jak tento tlak na naši identitu a potažmo celospolečenské chování a jednání korigovat. Za prvé bychom se měli pro větší pochopení mechanismů tlaku mediální propagandy snažit více informace prověřovat, zjišťovat pravdivost z více stran. Snažit se rozlišovat seriózní informace například z webových stránek od záměrně zneužívaných informací používané k ovlivnění myslí uživatele (dezinformační weby, Fake News..). Stejně tak bychom se měli dívat na mediální sdělení a například tlaky reklam nebo sociálních sítí z více úhlů a hlavně přemýšlet.
Druhou cestou by mohla být snaha se od tlaků nejen médií, ale i přetechnizovaného světa a informačních technologií, snažit navracet k původním tradičním hodnotám a archetypům pro jakýsi klid a harmonii duše. Mám tím na mysli časté výlety a vycházky do přírody, obdivování jejich krás. Vychutnávání si co nejvíce možných chvil bez techniky. Stejně tak by se člověk mohl prostřednictvím archetypálních hodnot více osvobodit duševně, pokud je natolik silný a dokáže si váhu opravdových hodnot uvědomovat (tzn. vnímat sílu a křehkost přírody, vnímat víru v nadpřirozeno, sílu dobrých vztahů a přirozené komunikace).
Jak vnímáte mediální tlak vy?
Máte pocit, že Vás sociální sítě, internet, nebo televize zásadně ovlivňují?
A co případně vaše děti z generace Z, jsou komunikativní nejen na sociálních sítích?
Piště do komentářů.
Zdroje:
Buermann, U. Jak (pře)žít s médii. Nakladatelství FABULA. Hranice: 2009. 1.vyd.
Kolektiv autorů. Média a násilí (Přednášky a diskuze ze semináře). Nakladatelství Corona. Praha: 2005.
McLuhan, M. Člověk, média a elektronická kultura. Nakladatelství JOTA. Brno: 2008.
Jirák, J., Kopplová, B. Média a společnost. Nakladatelství Portál. Praha: 2003. 1.vyd.
