Článek
Marxisticko leninistickou propagandou plnou prázdných a lživých faktů a hesel, chtěli komunisté přetvořit svobodně myslícího jedince v poslušnou ovci.
Od počátku 50.let, tedy téměř ihned po nástupu onoho zlovolného režimu, bylo nutné, aby každý straník byl dostatečně uvědomělý. Kromě vzorné docházky, píle na pracovišti, musel tento absolvovat stranická školení, aby dokázal co nejlépe papouškovat přednosti a zásluhy komunistického zřízení a hlavně také prezentovat hrdinské činy jeho zakladatelů.
Aby režim dostatečně proškolil své straníky pro budování jejich kádrového posudku (prověřený komunistický kádr byl člověk, který měl jednak dobrý třídní původ - rodiče byli nejlépe komunisté, a jednak také zjednosušeně se stavící co nejpozitivněji vůči režimu), přišel v roce 1950 s akcí nazvanou Rok stranického školení (RSŠ). Tato akce probíhala i v mnoha dalších letech, i přesto, že se nesetkala s žádným velkým ohlasem.
Školení probíhala v takzvaných základních školních skupinách a v kroužcích marxismu-leninismu. Okres byl rozdělen na okrsky a každý z nich měl vedoucího učitele a další vyškolené přednášející, kteří se rekrutovali ze zodpovědných soudruhů.
Ideologická „nalývárna“ marxismu-leninismu i přes svou lživost slavila již v počátcích značné úspěchy. Jeden z absolventů stranických školení v 50.letech, jistý František Pavelka z Valašského Meziříčí, nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, se podělil o své dojmy s zkušenosti se slovy: „Ujasnil jsem si zrůdnost imperislismu, který i za cenu milionů lidských životů a mnoho lidského utrpení by chtěl válku“.
Stranická školení již po několika letech existence KSČ přetavila v tzv. okresní večerní školy (OVŠ), které měly zajistit prohloubení teoretických znalostí okresních funkcionářů v marxismu-leninismu. Byly to stranické školy s pravidelným vyučováním. Hlavní metodou mělo být samostatné studium vědeckého komunismu, dějin KSČ, apod. Vzhledem k tomu, že většina účastníků těchto večerních škol nikdy nestudovala, byla potíží nejen jejich slabá docházka, ale také jejich úroveň přípravy na semináře a neschopnost si dělat jakékoliv zápisky.
Kritika se v prvních letech realizace nevyhnula ani učitelům OVŠ. Nedokázali prý provést přednášky dost propagandisticky, živě a bojovně a nespojovali probíranou látku se současnými problémy.
Večerní školy plné indoktrinace, se postupem času, za dob počátku normalizace - na přelomu 60. a 70.let 20.století, přetransformovaly do „VUML“ neboli Večerní university marxismu-leninismu. Tehdejší stranické vedení došlo k závěru, že je třeba posílit ideologickou uvědomělost členské základny a to zejména vrstvy funkcionářské, aby se náhodou nenechala tak jako v osmašedesátém opět pomýlit různými revizionisty typu Dubčeka a jemu podobných, aby tedy tito funkcionáři byli „kovaní“ v tom správném marxismu, což je jen a jen leninismus.
Jeden z pamětníků VUML, se prostřednictvím blogera Jiřího Hrdličky podělil o dojmy a postřehy z večerní university.
„Posluchárna o kapacitě odhadem sta a dvaceti míst byla plná. Převažovaly učitelky středního věku, absolventky pedagogické fakulty, šmahem všechny členky KSČ, s nimiž se počítalo na místa zástupkyň ředitelek nebo ředitelek základních škol. Dále se tam vyskytovala skupina asi třiceti až čtyřiceti vědeckých pracovníků zpravidla mužského pohlaví z biologických ústavů zdejší pobočky Akademie věd. Z nich byla menší část v KSČ“, pokračuje: „Po několika přednáškách jsem přišel na to, že to je úplně na hovno, že i z hlediska úrovně výuky marxismu na vysoké škole to je rozhodně o jednu, ne-li o dvě třídy níž. Prostě na takové primitivní úrovni babských keců. Jak tehdá vystřelili z tý Aurory apod. Informační hodnota toho VUMLu? Nula. V podstatě tam říkali to, co si člověk mohl přečíst v Rudém právu, jako že třeba Jan Pavel II. je placen západními rozvědkami, aby rozvracel tábor míru a socialismu, apod. Na úrovni těchhle keců to bylo. Přesvědčovací hodnota? Bohatě záporná. Pokud tam začal chodit někdo, kdo ještě trochu snad věřil na nějaký ty komunistický kecy, byl pro něho VUML v podstatě odvykací terapií.“
Studium dle popisu pamětníka trvalo čtyři semestry a každý semestr byl zakončen naprosto směšnou parodií na zkoušku. Pamětník učinil záhy takovou zkušenost, že stačilo co nejdříve při zkoušce použít nějaké méně obvyklé cizí slovo jako třeba „scientistní“, „etymologicky“ nebo „sofistikovaně“. To zkoušející – vyvedlo z míry natolik, že urychleně napsala do indexu dobrou známku a zkoušku raději ukončila.
Závěrem lze konstatovat, že údernost, s jakou k marxisticko leninskému vzdělání přistupoval komunistický aparát v 50.letech, již od dob normalizace nebyla aplikována do takové míry. Vzdělání co do komunistické propagandy tak probíhalo sice po celou dobu trvání režimu, ale spolu s postupným jeho uvolňováním tak nějak spíše setrvačně, až skoro k bizarnosti celého projektu.
Je dobré si však tento fenomén připomínat vzhledem ke své naprosté absurdnosti.
Pravděpodobně to někteří mí čtenáři zažili, ale i tak. Dovedete si představit, že by v dnešní době vznikla povinnost po skončení pracovní doby absolvovat školení plná propagandistických nesmyslů, jejichž znalost a vzorné papouškování Vás vynese třeba k povýšení ?
Zdroje:
Kniha - KMENT, Z. Ve stínu rudé hvězdy. Valašské Meziříčí 2022. Vydalo nakladatelství: Kment Zdeněk - ECHO BOOKS. I. vydání.
