Článek
Překvapeného a stále ještě zamilovaného seniora, jeho partnerka poprosila, zda by mohla od něj odkoupit jeho dům. Pan V. souhlasil: „Měl jsem ji moc rád, a tak jsem jí ho nabídl o polovinu levněji, než by byla obvyklá kupní cena“. Když došlo k podpisu smlouvy, jeho nová partnerka se rozplakala, že tolik peněz nemá. Citově na pana V. zatlačila a požádala ho, aby jí dům daroval. To opravdu učinil. Podepsaná a platná však zůstala smlouva s převodem finančních prostředků za prodej domu.
Poté spolu v tomto domě žili kupodivu poměrně bez problémů až do doby, než si partnerka pana V. do domu nastěhovala svého syna. Když láska pana V. ještě žila, choval se její syn k panu V. ještě přijatelně.
„Po nějaké čase mi přítelkyně zemřela a její rodina mě začala terorizovat. Vypínali mi třeba elektřinu, brali mi věci, dělali mi různé ústrky“. Nakonec rodina zesnulé partnerky pana V. dohnala až k rozhodnutí dům opustit a přestěhovat se do domova pro seniory.
Odborníci v době, kdy se začali zabývat případem pana V. zjistili, že na katastru nemovitostí bylo tehdy zapsáno věcné břemeno pro pana V, tzn. měl právo zde dožít.
Novináři se v době, kdy se případ děl (roky 2014-2016) vydali za synem zesnulé partnerky pana V., který již dům obýval. V domě zastihli jeho manželku. Ta tvrdila, že s panem V. měla vztah jako se svým dědečkem. Problémy mezi ním a rodinou zesnulé však dle této ženy vznikly neplacením elektřiny ze strany pana V. a jeho nespokojenosti s částkou, kterou přispíval na jídlo. Vypověděla k tomu: „Vařili jsme mu obědy a večeře a za to jsme po něm chtěli jen tisícovku na měsíc. Nezdálo se mu to, tak si nechal dovážet jídlo od firmy, a pak ale už odešel do domova důchodců.“
Otázkou zůstává, do jaké míry se v tomto případě jedná o naivitu seniora s tím, že v situaci, do jaké se dostal, nebyl tak úplně v právu, či zda je to vyloženě oběť rodiny zesnulé přítelkyně. Realizací problematické kupní smlouvy však udělal největší chybu. Rozpor je i v líčení chování rodiny zesnulé ze strany pana V. a v popisu chování pana V. ze strany rodiny zesnulé.
Právnik skrze média k případu poznamenal: „Panu V. je velmi těžké pomoci, ale nikoliv proto, že by nešlo zpochybnit uváděné majetkové převody, ale protože jeho přítelkyně zemřela. Pokud by totiž žila, mohl by po ní požadovat vrácení daru. Z toho plyne důležitá právní rada - věci se nemají odkládat. Naděje na úspěch se tak zvyšují mnohonásobně. Pokud by totiž paní ještě žila a pan V. by se rozhodl své neuvážené kroky napravit, měl by šanci, i když malou.“
Existuje totiž také právní úkon, „Vrácení daru pro nevděk“. Prostřednictvím žaloby může do jednoho roku ode dne, kdy dárci začal obdarovaný činit příkoří, dárce domáhat vrácení např. nemovitosti. Nastupuje samozřejmě často složité dokazování těchto příkoří, často nevyjasněné. V případě úmrtí přítelkyně pana V. se však jakéhokoliv práva lze domoci jen velmi těžko.
Právník dále rozebral zásadní chybu pana V.: „Pan V. připustil podpis smlouvy, v níž byla uvedena nepravda. Jak z příběhu plyne, podepsal, že kupní cenu uvedenou ve smlouvě převzal, ačkoliv zaplaceno fakticky nedostal nic.“
Z poměrně nešťastného příběhu pak plyne jedna zásadní rada a poučení: Nemovitost převádějte jedině písemně a po poradě s advokátem. Je třeba také velmi opatrně zvažovat, komu nemovitost převádíte a za jakých cenových a dalších právních podmínek. V případě darování nemovitosti, a následného zrealizování darovací smlouvy, a případného „nevděku“ a zlého chování ze strany obdarovaného je dobré mít na paměti uvažovat o žalobě o „vrácení daru pro nevděk obdarovaného“.
Senior tak přišel de facto o střechu nad hlavou a kvůli své lásce se musí spokojit s dožitím v domově pro seniory.
Zdroje:
Knižní vydání - Blesk EXTRA SPECIAL - OMBUDSMAN BLESKU, autor: Eva Fraňková, vydavatel: CZECH NEWS CENTER a.s., Vydání první, Praha 2016.
https://dostupnyadvokat.cz/blog/odvolani-daru
https://muj-pravnik.cz/vecne-bremeno-dozivotniho-uzivani/
