Článek
Z krásné Rakušanky strážkyní hrůzy
Marie Mandelová (někdy uváděna jako Maria Mandl) se narodila 10. ledna 1912 ve Weisseneggu, malé rakouské obci. Její původ byl nenápadný – dcera lesníka, žádné zvláštní vzdělání, žádné zvláštní ambice. Ale když se Rakousko připojilo k nacistickému Německu (tzv. anšlusem v roce 1938), Mandelová našla své místo v nacistické mašinerii. Téhož roku nastoupila jako dozorkyně v ženském koncentračním táboře Lichtenburg, odkud byla později převelena do ženského tábora v Ravensbrücku.
Zlom nastal v roce 1942, kdy byla převelena do nově zřízeného ženského tábora v komplexu Osvětim-Birkenau. Zde se stala hlavní nadřízenou všech ženských dozorkyň a jednou z nejmocnějších žen v celém táborovém systému.
Maria Mandlová
Paní nad životem a smrtí
V Osvětimi se Marie Mandelová stala doslova paní nad životem a smrtí. Svědci později vypovídali o její sadistické povaze – rozhodovala o selekcích, kdo půjde do plynové komory, a často tak činila s úsměvem na tváři. Nechyběly případy, kdy si Mandelová „vybírala“ vězenkyně podle vzhledu nebo nálady. Podle výpovědi přeživší Renée Firestoneové například řekla:
„Tahle se mi nelíbí. Do komína s ní.“
Mandelová měla pod sebou více než 200 dalších dozorkyň (tzv. Aufseherinnen), včetně nechvalně známé Irmy Greseové. Sama se také účastnila mučení vězeňkyň – bila je bičem, nechávala je stát celé hodiny v mrazu nebo je nutila k „cvičení“, až zkolabovaly. Nejhorší však bylo její aktivní zapojení do selekcí – jen během její služby byly do plynových komor poslány desítky tisíc žen a dětí.
Výpovědi přeživších
Sala Feder (židovská vězeňkyně, vypovídala 1. prosince 1947 u soudu v Krakově)
„V srpnu 1943 jsem byla deportována s rodinou (27 osob, včetně devíti dětí)… Na rampě v Birkenau na nás čekala Mandl spolu s Margot Dreschel – a jakmile transport dorazil, Mandl provedla selekci a poslala přibližně 90 % transportu do vozů vedoucích ke krematoriu. Během selekce mučila vězně bičem a kopala do žen, mužů i dětí… trhala děti z náručí matek, a když se matky snažily bránit, Mandl je krutě bila a kopala. Bezprostředně vedle mě stála dvacetiletá matka, která se pokusila zachránit své dítě – Mandl ji tak brutálně udeřila, že už nevstala…“
Sala Feder dále vypověděla, že Mandl dítě vytrhla z její ruky, hodila na auto, kde bylo zraněno na obličeji, a bila ji tak krutě, až si zlomila téměř všechny zuby – a to i poté, co upadla na zem.
Maria Zumańska (pracovala v Osvětimi od ledna 1943 do ledna 1945)
„Na jaře 1943, když jsme procházely bránou tábora, Mandl kontrolovala vězeňkyně nejmenší detaily oblečení – špatně uvázaný šátek, i složení kroku – a za tyto nepatrné přestupky tvrdě bila… V květnu vydala zákaz nošení bot pro ty, kteří pracovali v kamenném dně. Mandl spolu s táborním lékařem rozhodovala, kdo půjde do plynu, a sama prováděla selekci. Byla bezcitná k pláči a prosbám, bití a kopání těch, kdo odmítli nastoupit do vozů vedoucích do krematoria. Při svém působení terorizovala vězeňkyně v ženském táboře, používala velení ke každé příležitosti k utrpení – bití, posílání na bunkr či do penal komando.“
Hudba pro smrt
Jedním z nejděsivějších momentů Mandelové osobnosti byla její láska k hudbě. Iniciovala vznik ženského hudebního orchestru v Osvětimi, který měl zpočátku sloužit ke zlepšení morálky. Realita však byla zrůdná – vězeňkyně musely hrát u selekcí, při pochodech na smrt, při exekucích i před budovou velitelství. Hudba se tak stala zvráceným soundtrackem k masovému vraždění. Mandelová často poslouchala koncerty na dvorku a prý měla oblíbené vězeňkyně, které jí hrály klasické skladby. Ti, kdo hráli špatně, byli posláni „na rampu“.
Spravedlnost přichází pomalu
Po osvobození tábora Mandelová utekla a dlouhou dobu se ukrývala v Rakousku. V roce 1945 však byla zatčena americkými silami a předána Polsku. Roku 1947 stanula před Vrchním lidovým soudem v Krakově jako jedna z hlavních obžalovaných v tzv. Osvětimském procesu. Přeživší ženy svědčily o její krutosti. Mnohé vypověděly, že i jinak bezcitní muži v táboře považovali Mandelovou za extrém – někteří SS-mani jí dokonce přezdívali Bestie z Birkenau.
Soud ji shledal vinnou z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byla odsouzena k trestu smrti a 24. ledna 1948 popravena oběšením ve věznici v polském Krakowě. Bylo jí 36 let.
Paměť přeživších: „Zlo nemá vždy mužskou tvář“
Marie Mandelová dnes patří mezi nejvýraznější příklady toho, že zlo a krutost nejsou výlučně doménou mužů. Její postava se stala symbolem ženské brutality během holokaustu. Její jméno se často objevuje vedle takových jmen jako Irma Grese, Herta Bothe nebo Ilse Kochová.
Záznamy, fotografie a výpovědi přeživších dnes tvoří mozaiku, kterou nelze ignorovat. Mandelová nebyla šílená – byla „pouze“ ochotná sloužit ideologii, která se stavěla nad lidský život. Její příběh zůstává mrazivým mementem, že brutalita může být elegantní, že úsměv může skrývat smrt a že nelidskost může mít i rtěnku.
Zdroje:
Friedländer, Saul: Nacistický stát a židovská otázka. Praha: Academia, 2001.
H. Tauber, R. Höss: Výpovědi z Osvětimi, Památník Auschwitz-Birkenau.
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/maria-mandl
https://www.yadvashem.org
https://www.holocaust.cz/dejiny-holokaustu/nacismus-a-valka/koncentracni-tabory/dozorkyne-v-osvetimi/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Mandlová
https://www.auschwitz.org/en/museum/news/the-female-face-of-evil-maria-mandl,1857.html
Zdroje 1. výpovědi:
US Holocaust Memorial Museum – „Maria Mandl“
Maria Mandl – Wikipedia (anglicky)
The Wiener Holocaust Library Testimonies – Sala Feder (citace)
Archiv výpovědí z Osvětimského procesu: United Nations War Crimes Commission, 1947
Zdroje 2. výpovědi:
ZapisyTerroru.pl – Maria Zumańska, výpověď z 1946
