Článek
Za veškerou pompou versailleského dvora, který imponoval celé Evropě, se skrývaly úděsné sanitární poměry, málo tepla, mnoho špíny i nezdravé okolí. Pověstný a vyhledávaný dvůr „krále Slunce“ nebyl zdaleka pohádkovým místem, jak by se mohlo současníkovi zdát.
Ludvík XIV., panující do roku 1715, završil budování absolutismu a učinil z Francie první evropskou politickou i kulturní velmoc. Jeho éru dodnes reprezentuje zámecký komplex Versailles, na jehož stavbu a vybavení král neváhal za své vlády utratit přibližně tři státní rozpočty.
Ústní (ne) hygiena
Není tajemstvím, že pompéznost prezentovaná navenek skrývala nechutné hygienické zvyklosti. Ty se projevovaly například v rámci ústní hygieny nejen panovníka.
Ludvík XIV. nepoužíval vidličku a jídlo přímo hltal, takže mu v ústní dutině zůstávaly větší kusy stravy, které se teprve po týdnech rozpouštěly a vydávaly pronikavý zápach. Král tedy kolem sebe, zejména při polibcích, šířil neuvěřitelný puch, který vzbuzoval i v době, která si nijak nepotrpěla na čistotu, mimořádnou pozornost.
Stolice kdekoliv a kdykoliv
Pokud zůstaneme u nechutností Krále Slunce, jeho řitní otvor vešel do dějin i díky první doložené operaci hemeroidů, kterými Ludvík XIV. údajně trpěl po celý život. Tuto operaci provedl Charlese-Françoise Felix, který byl původně královským holičem. Šlo o velmi bolestivou operaci bez anestezie a antibiotik, která naštěstí dopadla dobře. Na úspěšnosti mělo vliv i to, že si „chirurg“ Felix před zákrokem vyžádal šest měsíců na zkoušku a získal navíc od krále 75 mužů k testování. Šlo o muže především z vězení a venkova.
Ve versailleských apartmánech bývaly v odlehlém koutě zástěny, za kterými si dvořané mohli do nočníků nebo toaletních (záchodových) křesel ulevit. Záchod v dnešním slova smyslu bychom nenašli ani jeden, neboť v zámku až do poloviny 18. století neexistoval odpadní systém.
Kde vykonávali potřebu dvořané a personál? Do nočníků nebo ve společných latrínách, takzvaných lieux publiques. Jednalo se o dvojsedátka, která neznala dělení podle pohlaví ani uživatelům neposkytovala nejmenší soukromí. Většina z nich se nacházela v suterénech palácových budov vedle veřejných schodišť, kde bylo přirozené větrání. Velmi často prosakovaly páchnoucí tekutiny do podlah a tudy do zdiva, sádrových přepážek a do dřevěných desek. K tomu například došlo také u královniných pokojů, které sousedily s latrínami u kuchyně. Problém se vyřešil tak, že latríny u kuchyně byly zrušeny. Již předtím ovšem pro velké množství dvořanů a služebnictva počet latrín nedostačoval. Tento stav vedl k tomu, že ti, kteří pociťovali nutkavou potřebu, si ulevovali na chodbách, schodištích, dvorech a v zahradách. Služebnictvo mělo vyprazdňovat nočníky do latrín, ale velmi často je vylévalo z okna. Nechutné.
Tehdejší stud nelze v žádném případě srovnávat s dnešním, vždyť manželka králova vnuka se nijak nestyděla nechat si v přítomnosti „krále Slunce“ aplikovat klystýr. A panovníkův levoboček, vévoda de Vendôme se nerozpakoval přijmout parmského diplomata abbého Alberoniho, když seděl na nočníku, a ještě si před ním nechal umýt zadek.
Obyvatelé zámeckého komplexu si navíc stále stěžovali na nesnesitelný zápach, který se linul královským dvorem. Jeden z nich psal o „velkých nepříjemnostech, které způsobuje vyprazdňování latrín, při němž zemřelo několik dělníků, když se udusili exhalacemi z jam, dále vytékání exkrementů na ulice a do odpadních vod, které zamořují sklepení, a škody, které tyto výpary způsobují na veškerých pozlacených předmětech“. Králova švagrová se v jednom dopise rozčilovala: „Na jednu špinavou věc si zde u dvora nemůžu zvyknout, totiž že všichni lidé ču…jí v galeriích před našimi komnatami do všech koutů a že člověk nemůže vyjít ze svého příbytku, aniž by viděl někoho ču…t“. Navíc po celém paláci běhali a vyměšovali Ludvíkovi psi, takže komnaty hrozně zapáchaly. Nelze se proto divit, že král byl posedlý větráním, vyjížďkami, lovem a dlouhými procházkami.
Pudry a líčidla maskovaly tváře znetvořené neštovicemi, či syfilitidou
Pudry a líčidla se prodávaly v krásných praktických pouzdrech. V podstatě se nezměnily, jejich aplikace se však stala uměním. Snad se lidé tolik líčili zčásti proto, že měli tváře znetvořené neštovicemi, nebo syfilitidou. Samozřejmostí také bylo široké spektrum parfémů, jež měly za cíl překrýt nepříjemné tělesné pachy. Řada vůní také nesla jména členů versaillské šlechty, jelikož každý významný člověk měl unikátní preference. Spousta vzájemně se přebíjejících parfémů (samozřejmě nanášených ve velkém množství) však v důsledku vytvářela možná ještě horší zápach, než jaký se snažila zakrýt.
Pod parukami se skrývali paraziti
Hygienické problémy určitě působila údržba a skladování oděvů a paruk. I když pod správně ošetřovanými parukami nošenými na krátce ostříhaných vlasech se mnohem méně dařilo hnidám a vším. Zamoření parazity bylo dosud značné, při každém zvýšení počtu obyvatel se zhoršovalo a udržet ho pod kontrolou bylo možné jen pomocí pravidelného koupání, což rozhodně v době vlády Ludvíka XIV. nebylo dost dobře možné.
Vana? Spíše „šmajchlkabinet“
Jeden z tehdejších odborníků radil: „Koupání není z lékařských důvodů mimořádně nutné, je nejen zbytečné, ale pro lidi kromě toho mimořádně škodlivé. Koupání vyčerpává tělo a propírá ho, což ho činí náchylným pro působení špatného vzduchu (…). Koupání plní hlavu parami.“
Ludvík XIV. měl prý třímetrovou vanu, která poskytovala místo pro dvě osoby. Nicméně nesloužila očistě jako spíše milostným hrátkám.
Král Ludvík XIV. se údajně opravdově koupal jen dvakrát za život.
Teprve v polovině 18. století se prosadily přísné požadavky na osobní čistotu.
Závěrem
Hygienické normy praktikované před 300-400 jsou natolik vzdálené realitě, že si je dnešní smrtelník ani nedovede představit. S trochou nadsázky by se dalo říci, že francouzská šlechta konce 17.století by mohla závidět hygienické praktiky i dnešním bezdomovcům.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/zapach-na-dvore-krale-slunce-jake-byly-hygienicke-podminky-ve-versailles
https://www.dotyk.cz/magazin/versailles-ludvik-xiv-hygiena-20401217.html
https://www.reflex.cz/clanek/historie/108101/ludvik-xiv-smradlavy-kral-se-zalibou-v-klystyrech.html
https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/ludvik-xiv-kral-slunce/
https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/versailles-hygiena
Kniha - Virghinia Smithová - Dějiny čistoty a osobní hygieny. Vydalo nakladatelství Acadamia. 1.vydání. Praha 2011.
