Hlavní obsah

Temná turistika: Proč lidi tak fascinují dějiště katastrof a tragédií?

Foto: Pavel Hanke, www.pixabay.com

Cestovní kanceláře dnes nabízejí návštěvu například „Města duchů“, Pripjatě.

Katastrofy, tragédie. Řada lidí prahne po návštěvě míst která jsou poznamenány krutou minulostí, aby zakusili jejich dusivou atmosféru. „Temné“ cestování ale není pro každého.

Článek

Temná turistika (Dark tourism, jinak také Grief tourism – grief - znamená zármutek, nebo Thanatourism, z řeckého Thanatos - značí personifikaci smrti) je druh turistiky zaměřující se na místa spojená se smrtí a utrpením. Toto označení zavedli britští vědci John Lennon a Malcolm Foley v roce 1996 v souvislosti s texaským městem Dallas, kde byl zavražděn John F. Kennedy. Mezi cíle temné turistiky patří hrady, bojiště, místa katastrof (jak přírodních tak způsobených člověkem, například Pompeje, zpřístupněná vězení, čí místa, kde násilně zemřelo velké množství lidí: popraviště, místa pogromů a genocid).

Mezi nejznámější cíle temné turistiky patří nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau v Polsku, někdejší Černobylská jaderná elektrárna na Ukrajině a přilehlé město Pripjať, nebo Les sebevrahů v Japonsku.

Démonická, zamořená Pripjať

Těsně před jadernou katastrofou černobylské elektrárny, bývalo toto město místem, kde chtěla žít nejedna mladá rodina. Muži, někdy i ženy pracovali v rychle se rozvíjející elektrárně. Pripjať byla městem parků, zábavy a mladých. 26.dubna 1986 v nočních hodninách mnozí zpozorovali výbuch ve tři kilometry vzdálené jaderné elektrárně. Pohádku o krásném životě místních utnula blesková evakuace, po které se na tisíce let stalo město neobyvatelnou, zamořenou zónou s výrazně zvýšenou radiací. Město duchů, jak je nyní Pripjať přezdívána, ale pozornosti jen tak neunikla.

Několik desítek let po katastrofě začala turisty přitahovat tato Černobylská zakázaná zóna. Boom návštěv přišel po odvysílání pětidílného seriálu HBO - Černobyl. Dnes, díky cestovatelské úchylce do této zóny, se stává Pripjať, pračkou na peníze.

Cestovní agentura Černobyl.cz si na zájezdech do Pripjatě a jaderné elektrárny Černobyl, postavila vlastní byznys. Pořádá jednodenní i dvoudenní zájezdy do černobylu a Pripjatě, samozřejmě s všudypřítomnými dozimetry a garancí veškeré bezpečnosti. V rámci dvoudenního speciálu nabízí cestovka např.: Detailní prohlídku města Pripjať, města Černobyl, radaru DUGA a dalších míst, speciální vnitřní prohlídka Černobylské elektrárny a to za cca 18 000 korun.

Foto: Pavel Hanke, www.pixabay.com

Pripjať z leteckého pohledu

Foto: Pavel Hanke, www.pixabay.com

jeden z pozůstatků vysídlené Pripjatě - démonicky vyhlížející panenka

Co je zájem o historii a co už je nemorální

Prohlédnout si místo katastrofy s vybydlenými paneláky, pustorpázdný lunaprak, náměstí, musí být jistě adrenalinový zážitek. A nejen to. kdo by něchtěl si vyfotit selfíčko z Pripjatě a pochlubit se na sociálních sítích. Je to ještě vkusné? Kde končí upřímný zájem o historii a kde začíná pouhý voyerismus? Je potřeba se také zamýšlet, co je například jen nevkusné, a co je již urážkou lidí, kteří na daném místě zahynuli, nebo byli nuceni opustit své domovy?

Největším expertem na fenomén temné turistiky je britský historik Phillip Stone z University of Lancashire, který je zároveň specislistou na thanatologii, tedy vědě o smrti. Sám k tomu říká: „Zajímalo mě, jak se lidé snaží čelit vlastní smrtelnosti tím, že se zajímají o místa, kde zahynuli jiní. na jedné straně jsme z našich životů smrt vytěsnili na okraj. Na straně druhé se smrt stala součástí zážitkové ekonomiky pod nálepkou turismu.Na místech, kde jiní zahynuli, si představujeme, že bychom to mohli být my. To my bychom se mohli stát obětí. Prožíváme svou vlastní smrtelnost.“

Velmi tvrdě na tyto hranice narazil americký youtuber Logan Paul, který na silvestra 2017 zveřejnil na svém kanálu záběry japonského lesa Aokigahara, známého jako „Les sebevrahů“. Ten se stal opravdovou legendou. Jeho oficiální název zní Aokigahara a najdete jej na ostrově Honšú. Už po desítky let si nese nálepku místa, které si často vybírají sebevrazi ke svému činu. Není to náhodou. Vše souvisí s japonskou mytologií. Začalo to v roce 1960, kdy spisovatel Seičó Macumoto napsal svůj román, kde tento les popisuje jako místo, kam odcházejí lidé zemřít. To zvedlo obrovskou vlnu sebevražd. Místo je natolik legendární, že se dostalo i do světa kultury. Stal se inspirací pro vznik několika filmů, včetně japonského dramatu Aokigahara (2012), amerického dramatu The Sea Of Tree a amerického hororu Les sebevrahů. Logan Paul na místě, kde mnoho lidí v minulosti ukončilo svůj život, objevil a natočil tělo oběšence na stromě. Společnost Youtube s ním krátce nato ukončila spolupráci. Následně petici na smazání jeho účtu podepsalo na půl milionu lidí.

Osvětimský zážitek

Ve svých osmnácti letech jsem měl možnost okusit atmosféru temné turistiky. Navštívil jsem někdejší koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, který byl tím nejznámějším z vyhlazovacích táborů. Leží 80 km severovýchodně od českých hranic. Osvětim je bezpochyby nejtemnější ze všech míst temné turistiky. V tomto koncentračním táboře zemřelo odhadem 1,4 milionů lidí. Tábor se skládal ze 3 částí - Auschwitz I v bývalých kasárnách Osvětim, Auschwitz II v nedaleké vesnici Březinka a pracovní tábor Auschwitz III. Nejzachovalejší a také nejsyrovější část je v bývalém táboře Auschwitz I. Budovy kasáren jsou obehnané ostnatými dráty a uvnitř budov se dají nalézt expozice s dobovými artefakty. V této části se nachází také ikonická brána s nápisem Arbeit macht frei. Druhá část Auschwitz-Birkenau byla téměř celá zničena před příchodem ruských vojsk, dochovala se jen strážní budova s železničními kolejemi, po kterých přijížděly transporty.

Dusivou atmosféru zde cítíte na každém kroku. Místy jsem měl pocit, že duchové zemřelých obětí německé vraždící mašinerie, jsou zde stále přítomni, sahají po Vás a říkají: „Zachraň mně prosím!“ V hlavě jsem jakoby zdáli slyšel střelbu z nacistických zbraní, kterou zřízenci tábora vraždili své židovské oběti. Nebo mi hlavou blískal nářek trestanců před tím, než je nacistické komando nahnalo do plynových komor. Sklíčenost místu dodávalo i sychravé listopadové počasí.

Velmi neuctivé a nemístné mi přišlo jednání spolužáků, kteří se u koncentračního tábora smáli, vykládali si vtipy. Ještě, že v té době si nemohli pořizovat selfíčka.

Foto: Pavel Hanke, www.pixabay.com

Osvětim

Při návštěvě takových míst, je nutné zachovat jisté „dekórum“, úctu k tehdejším obětem neštěstí, a především se z těchto návštěv dostatečně poučit.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Temn%C3%A1_turistika

Webové stránky cestovní agentury: https://chernobyl.cz/

Časopis - Moje Psychologie - říjen 2019, str. 171-174.

https://kulturio.cz/temna-turistika/

https://www.horydoly.cz/cestovatele/temna-turistika-7-zajimavych-mist-k-navsteve.html#google_vignette

Návštěva koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau v roce 2007

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz