Článek
Jedním z hlavních cílů a funkcí manželství a rodiny vůbec, by mělo být udržování dobrých vztahů, budování láskyplného prostředí, a to hlavně pro kvalitní vývoj dětí. Nezřídka se však společné soužití zvrtne ve ztělesněné peklo, ze kterého je poté velmi náročné utéct.
Bezpochyby zkušený a do jisté míry schopný politik, Jiří Čunek, v minulosti v jednom z rozhovorů prohlásil, že ženy si za výběr partnera a následný vstup do manželství s násilníkem mohou samy. To je, jak kdyby řekl, že za to, že dítě má ADHD, si rodič může sám. Ano, partnery si často vybíráme podobné, i přes dřívější špatné zkušenosti, ale velmi často se před vstupem do sňatku násilnické či jiné velmi toxické rysy charakteru a povahy neprojeví.
Co je domácí násilí (dle "definic")
Domácí násilí se projevuje déletrvající snahou agresora zajistit si kontrolu a moc nad obětí, což vyvolává její podřízenost, strach a neschopnost se efektivně bránit. Typické je opakování, dlouhodobost, eskalace (stupňování). Od urážení a ústrků až po ohrožování zdraví či základní lidské důstojnosti. Hlavním rysem domácího násilí je jeho průběh za zavřenými dveřmi. Kromě podřízenosti oběti vůči agresorovi, je zásadní i ekonomická a materiální závislost na násilníkovi. To ještě více znesnadňuje útěk či alespoň řešení.
Formy domácího násilí
Domácí násilí si mnozí představují jen jako dlouhodobé fyzické týrání oběti. Forem je však mnoho. Kromě psychického (urážky, ponižování, zesměšňování, citové vydírání) je často v kombinaci přítomno i sexuální , sociální (izolace od okolního prostředí), ale také ekonomické (odpírání přístupu k penězům, krádeže). Jednotlivé formy násilí se mohou vzájemně překrývat nebo agresor využívá ty, kterými si poté nejlépe zajišťuje kontrolu nad obětí. Záleží i na cílové skupině oběti, kterou kromě žen, manželek, mohou být velmi často i senioři nebo v nezanedbatelné míře i muži.
Osoba agresora
Jací lidé vlastně páchají násilí v domácnosti? Teorií je vícero. Dříve bylo časté vykreslování pachatele jako člověka s psychopatologickými sklony nebo zneužívajícího návykové látky. V dnešní době se ukazuje, že agresoři jsou v čím dál větší míře úspěšní, inteligentní jedinci, kteří navenek působí naprosto spořádaně, což odhalení domácího násilí ještě více znesnadňuje. Dalo by se říci, že přičin, z jakého důvodu vzniká a eskaluje násilí v domácnosti, je více nebo je dáno kombinací různých faktorů. To znamená dominance-submisivita agresora a oběti, nezvládnutý dlouhodobý stres agresora, jeho emoční inteligence, nebo i vliv alkoholu či jiných látek (ty mohou navíc přispívat krutosti násilí). Velmi často příčinou násilí v kombinaci s výše uvedenými je žárlivost agresora. Poté domácí násilí probíhá v eskalaci často následovně: urážka, ponížení - omluva, facka - kytka, zbití - pozvánka na dovolenou. Tolerance k násilí však u oběti stoupá a „omluvy“ postupně vymizí.
Osoba oběti
Ve své praxi se občas setkávám se ženami, které zažily domácí násilí (u nich se dá nabízet následná pomoc spojená se samoživitelstvím). Společným jmenovatelem je u nich fakt, že od agresora dokázaly odejít. Výrazným rysem oběti je jejich submisivita, podřízenost. Ženy, muži nebo senioři, kteří jsou obětmi vzhledem ke své povaze a temperamentu, se mnohdy velmi dlouho nedokáží postavit násilníkovi a dokonce si sami přikládají vinu za tento stav. Popisují jej tak, že samy přece provokují muže k tomu, aby násilí páchali, a že si jednání zaslouží a omlouvají agresora. Často přitom ztrácejí víru v sebe a svou vnitřní sílu.
Jak domácí násilí rozpoznat a řešit
Obecně lze říci, že stěží. Je třeba věnovat pozornost hlavně specifickým projevům oběti. To znamená kromě fyzických projevů (modřiny, podlitiny, nebo černé brýle zakrývající tyto projevy) i výrazná zakřiknutost, stud, bojácnost. Pokud tušíme a víme o páchaném násilí, zásadní je posilování sebevědomí u obětí, opatrné naslouchání. To nejdůležitější však stojí na obětech, které samy v sobě musí nejprve přiznat, že k násilí dochází a že ony samy nejsou viníkem. Dalším krokem je však velmi náročné rozhodnutí násilníka opustit. Nejdůležitější pro šanci na změnu je však najít schopnost o problému vůbec mluvit.
Řešení poté spočívá kromě podpory ze strany blízkých či rodiny v odborné pomoci. Existují intervenční centra, která svými zkušenostmi a mechanismy dokáží dobře pracovat s oběťmi a v rámci své spolupráce například se soudy mohou mnohému pomoci. Na návrh a následné rozhodnutí soudu lze vykázat násilníka ze společného obydlí, a také rozhodnout o zákazu se k oběti nadále přibližovat. Dle míry újmy oběti může být násilník vystaven také trestně právnímu postihu.
Závěrem
Stále je třeba věnovat pozornost tomuto palčivému tématu. Jednoduše proto, že ve společnosti není vidět a přitom domácím násilím trpí možná více žen, mužů, i seniorů, než si myslíme. Apeluji tímto na oběti a potenciální obětí násilí v domácnosti: Nebojte se o svých těžkostech mluvit, a to i kvůli dětem, které, i když se třeba přímo na nich násilí nepáchá, jsou mu také vystaveny a nesou si pak do života těžká traumata.
Zdroje:
Kolektiv autorů: Domácí násilí, Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám, ACORUS, Praha 2009. Vyd. 1.
ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ: Domácí násilí (kontext, dynamika, intervence), Portál Praha, 2011. Vyd. 1. s.
