Článek
Přiznám se na úvod, že nejsem fanoušek pana generálporučíka. Nějak nemám rád lidi, co se ženou do válek, případně o válkách mluví jako o něčem, co musí být za každou cenu, aby byl všude na světě mír.
Chápu, že práce vojáka je bojovat. Kuchař taky bude spíš vařit než se cpát jako astronaut do vesmíru. Ale někdy dle mého nemusí být ten boj přímo na bodák a lze si před útokem ještě s nepřítelem pokecat.
Ostrost některých výroků pana generálporučíka ohledně války s Ruskem však pro mě ostře kontrastují s jeho výroky ohledně soukromého života, jehož oponu nám pan generálporučík v posledních dnech odhalil. Osobně si myslím, že neměl říkat nic, protože je to jenom jeho soukromá věc – ale pan generálporučík na to šel jinak a změny v soukromém životě avizoval dopředu, a to taktikou, že nechce, aby to o něm (na něj) řekl někdo jiný, případně z toho vytvořil skandál.
Za sebe si myslím, že jediný, kdo by mohl udělat skandál, jsou do té doby partneři hlavních postav nového milostného vztahu, kteří by se o novém vzplanutí dozvěděli až z tisku a svých partnerů se ptali, jestli je to jako nějaká legrace, nebo jestli to média myslí vážně.
Já si ale myslím, že když jsou lidé dospělí a alespoň trochu vyzrálí, o takovém vztahu svých partnerů se dříve či později dozvědí před medii a učiní další kroky, přičemž skandální budou málokdy.
Jediná možnost, která mě napadá, proč pan generálporučík dělal obstrukce, potažmo, že s něčím takovým vůbec chodil na veřejnost, je možnost, že to někdo opravdu nevěděl. Někdo, kdo to vědět měl – a komu se to někdo bál říct. Jiný důvod mě nenapadá, stejně tak neznám nikoho, kdo by oznámil nový vztah způsobem, že než na sebe riskovat jakési kompro materiály a dehonestující kampaň, tak to raději řekne sám. Tohle nechápu.
Jeden diskutující pod článkem se mi snažil vysvětlit, že náčelník generálního štábu je osobou veřejnou, která je spojena s obranou státu, tudíž jeho život není až tak soukromou záležitostí – navíc pan generálporučík není proruský, což by u některých obyvatel mohlo vyvolat zájem na zmíněnou dehonestaci. Panu diskutujícímu jsem odpověděl, že já mám taky rande s jednou poštmistrovou a nikomu to necpu.
Pan generálporučík mi připomněl chování mého skautského kamaráda z mých čerstvě mladistvých let, který se nám bál říct, že už nechce chodit na schůzky a na výlety, protože měl holku. Než by věci pověděl na rovinu, raději ve vysvětlení otočil a s námi všemi se pohádal, že jsme blbci a že chodit s holkou je normální a že bychom mu to stejně nepřáli a jenom bychom ho pomlouvali. Odhodil skautský šátek a práskl dveřmi klubovny. My za ním koukali a pak někdo řekl: „A to bylo jako co?“
Podobná otázka mě napadá v případě pana generálporučíka. Pan generálporučík by měl vědět, že některé věci jsou soukromé a nikdo by do nich neměl strkat nos. A už vůbec ne ten, kdo by si myslel, že má z toho a toho důvodu na to právo. Pokud se chtěl pan generálporučík jakkoli kvůli tomuto prezentovat na sociálních sítích nebo v médiích, měl napsat krátký milostný vzkaz, k němu dát zamilovanou fotku čerstvého páru a pod tím v legraci napsat, že i voják může být člověk.
Já vím, je to v dnešní době odvážné tvrzení, ale v tomhle případě by to snad prošlo.
Jinak, pane generálporučíku, v lásce jsme si všichni rovni, a i když vás nemusím, tak ať to vyjde. Lásko, na můj povel, pochodem vchod!
Zdroje:
