Článek
Já ohlašuji výluky takzvaně „face to face“. Zprávu z reproduktorů ne každý poslouchá, a rozhodně ne v době sluchátek a tvoření sociálních bublinek, v níž je místo jenom pro jednoho a nikdo jiný dovnitř nemá vstup dovolený. Avšak když lidi uvidí tlustého tramvajáka divoce gestikulujícího rukama, je šance na porozumění vyšší.
Výluky jsou v dopravě různé, ale základní rozdělení je na výluky „plánované“ a „neplánované“. S plánovanými až takové problémy mezi váženými klienty nejsou. Lidi mají rádi, když je plán. Plánovanému se tolik nediví. Je jedno, jak plán vypadá, jak moc je špatný – když o tom lidi vědí dopředu, jsou v klidu.
Neplánované věci je však děsí, a když je vážený klient vyděšený, nadává. To je běžná rovnice na vyděšení. Není soucitný, nepolituje blízké, nezaloží sbírku na chudáky – nadává. A nadává nejčastěji řidiči, který ho o výluce informuje.
Jistě jste mnozí slyšeli o zákonu padajícího trusu. Jde o vysvětlení zcela běžného úkazu, při němž vinu za incident odpyká ten v poslední v řadě, avšak první z pohledu k tomu, komu o incidentu řekne. V případě vztahu „vážený klient – řidič“, je tento zákon viditelný často a je zcela běžný při jakékoli situaci, když řidič oznamuje, že dál se nepojede, a jestliže ano, tak jinudy, kam nikdo z cestujících nechtěl.
Vážení klienti nemají neplánové výluky rádi. Ve výlukách vidí provokaci, kterou zavinil řidič vozu, nehledě na fakt, že za ni vůbec nemůže a poslouchá příkaz dispečinku. Přesto výtky směrem na dispečink, potažmo k těm, kvůli kterým výluka vejde v platnost, nejsou běžné a řidič je v symbolických sociálních výkalech až po uši, a kolikrát i hlouběji, až mu z hnědé hmoty kouká pouze šnorchl.
Mezi důvody neplánované výluky patří i neohlášené průvody nebo demonstrace (průvod nemusí být vždy demonstrací, a tak jsem je významově rozdělil). Lidé se sejdou, spojí, a vyrazí do ulic – a jako na potvoru tam, kde jsou položené koleje a jezdí mnoho spojů. Aby chodili kolem dokola po parku, je ani nenapadne. Chtějí být vidět, a já si i myslím, že chtějí i lidi namísto upozornění naštvat.
Vysvětlovat cokoli váženému klientu v moment výluky nemá význam. Cokoli řeknete, bude ihned použito proti vám a za praxi jsem se setkal s mizivým počtem případů, kdy by klient neodsoudil mě, ale průvod. Většinou jsem podle nich celou akci s průvody a nehodami a různými jinými překážkami na trati dlouhodobě plánoval. Věnoval dostatek času na pečlivou přípravu, abych toho a toho váženého klienta rozpálil vzteky doběla, neboť jsem dobře věděl, jak moc pospíchá. Věděl jsem, jak málo má času na jiné přestupy a co jsem mu touto výlukou připravil za anabázi, když nyní musí pěšky a pak metrem a autobusem, a když dorazí do cíle, kam chtěl, stejně už bude pozdě, protože vše, co si pečlivě naplánoval on, už bude dávno pryč.
Já se osobně divím, že podnik jde takovým akcím na ruku. Místo toho, aby dal důrazně najevo, že pokud nějaký dav přeruší provoz, tak si jeho organizátoři výluku řádně zaplatí (a už by příště nic nekonali), podnik většinou ani nepípne, nažene tramvaje do odklonů a řidiče tím odsoudí k čemusi, co připomíná sociální lynčování.
Mně se to o minulé sobotě sice vyhnulo, já nejezdil po Malý Straně, ale taky jsem si své mockrát zažil a vím, jaká je radost, v uvozovkách, jít lidem na Malostranské sdělit, že žádný Újezd nebo Pražský Jezulátko nebude, a jede se k Národnímu divadlu a potom na Anděl, kde je Jezulátek taky hafo, jenom jim před požehnáním musíte vytáhnout jehlu z ruky nebo je přímo vytáhnout z koše.
Anglicky: „Nou prág Džezule, nou litl ajfel. Ju mastz vith mí tu engžl… jes, enndžl, Robie Williams, žádnej vodopád mě nedostane, a pak ju mast back, ale dazmetr, tam pickpokets vejting for ju, a Džanek Rubeš nikde!“
Je to takový paradox, řidič je postihován, když vyjede o pět vteřin dříve z konečné, neboť to rozhodí celý Apex (systém kontroly vozů), ale když vzniknou nesmyslné údaje po projetí kontrolních čidel, kde tramvaj nemá být, a tramvaj se zpátky do času dostává i dvě hodiny, to je v pořádku, to není problém.
Bylo by fajn, kdyby se podobné akce domlouvaly dopředu a měly svůj ceník, a nikoli pouze symbolický. Stačilo by vypočítat cenu dopravy, cenu zdržení, to vše krát počet projetých vozů, a to byste viděli, kolik takových pochodů by kroužilo jenom tak někde po parku, případně někde, kde by organizátoři krom hesel vykřikovali, aby se účastníci proboha nepřibližovali ke kolejím, že by to vzalo celý rozpočet.
Blíží se květnové oslavy, tudíž pokud se v centru setkáte s neplánovanou výlukou, neberte ji osobně a neberete si osobně ani řidiče tramvaje. Hezky se usmějte, myslete si, co chcete, ale moc věci nekomentujte. Nikdy nevíte, kdy tramvajáci vyrazí do průvodu. A znáte je, těm kolikrát jedna kolej nestačí.
