Co kdyby Vozovna Hloubětín nebyla vozovna, ale věznice

Ale to tak chodí. Lidé si někdy stěžují na věci, které jsou starší než oni a na věci, kterým nerozumí, protože stěžovat si na ně je pro některé lidi jediná možnost, jak o některých věcech mluvit.

Paní si stěžovala, že staveniště je ošklivé, a proto i celá vozovna bude ošklivá a výhled z kuchyně nebude stát za nic. Paní potvrzovala své mínění poukázáním na plot, který je pokreslený grafity a nahoře má rozvinutý žiletkový drát. Paní popsala své pocity spojené s plotem jako o bydlení blízko vězení.

Výsledek celé stížnosti tedy byl, že vozovnu v březnu minulého roku uvedli do provozu a mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby paní stížností uspěla a z vozovny se nestala vozovna.

Tak už mám den za sebou. Zbývá tedy už jenom… devatenáct let, tři měsíce a šestnáct dnů, ale soudce mi dal naději, že to v mém případě tak dlouho trvat nebude.

Když mě přivezli, hned si nás převzal někdo, komu se tady říká výpravčí a ten řekl, že když budu hodný, budeme si rozumět. Pak nám všem řekl, že to dobré zůstalo venku a tady je jenom bolest, utrpení, řev a smrt, což jsem však už věděl z náborových letáků DP.

Já jsem panu výpravčímu za projev zatleskal a on mi dal za odměnu na nohy řetězy a slíbil, že v noci, aby mi asi nebyla zima, ještě dostanu navíc deku.

Hned jsem šel do práce, do nějakého šejdra. Prý půlená směna, která má ale tu výhodu, že první část trvá celý den, a druhá vůbec nepřijde. Přicupital jsem s řetězy do depa, tam mi hodili na krk tramvaj a bombu, a řekli abych se na konečné nevzdaloval od stroje víc jak na patnáct metrů, jinak mě budou muset vyměnit.

Směna utíkala hezky. Stejně jako utíkali někteří vězni, kteří zkusili na konečné zdrhnout. Varování o vzdálenosti však nelhalo, obdobně jako klasik, který tvrdil, že jsme jenom kusy masa. Tramvaje však opuštěné nebyly dlouho. Přivezli dalšího s bombou na krku a poslali do práce.

Já neutíkal. Zvláště proto, že mě bolela v řetězu sepnutá pravá noha. Když ale zmodrala a přecházela barvou i do červena, tak už to bylo dobrý. Pak oběd. Při obědě nad vodou jsme se bavili o jídle. Oběd nám tak hezky utekl taky. Nevím kam.

Odpoledne tramvaj na ruku. Mám problém se stabilitou, protože přepadávám na stranu, jak necítím oranžovou nohu. Je mi zima z horečky. Výpravčí mi řekl, že tenhle problém brzy bude ten menší, a slíbil, že v noci se zahřeju, že dostanu deky dvě.

Končil jsem brzy a šel do sprchy. Nevím, jestli se to, co se tam dělo, dá popsat jako sprchování. Spíše šlo o seznamovací večírek, který už docela jede a je dlouho po jeho začátku. Starší vězni říkali, že tohle nic není, že když se takhle seznamují ve velkém moderním myčáku na tramvaje, že to pak je jiný fofr. Tam to má prý tu výhodu, že všechno, co tam teče, se recykluje, a že recyklaci mají pokrokoví lidé rádi. Pak se mě zeptali, jestli jsem taky pokrokový, a já řekl, že ano. Oni mě pochválili a já začal recyklovat.

Namísto večeře jsme si četli v D1/2 (pravidla pro zaměstnance DP) a modlili se k obrázku s vozem 52-T. Pak nás všechny zmlátili a měli jsme osobní volno na celách. Cely máme pro jednoho a okýnkem se díváme na dvůr na zatahování nebo výjezd tramvají. Dvůr je osvícený, zeď vysoká, na ní ostnatý drát, v rozích hlásky se strážnými.

Za vraty u výhybky z věznice stál hlouček výpravčích a šikanovali jednoho vězně.

„Luku,“ říkal jeden výpravčí. „Proč je moje výhybka směrem na Lehovec. Já nemám jet na Lehovec.“

Vězeň dostal kopanec a přehodil výhybku. Druhý výpravčí řekl:

„Luku, kam je ta výhybka? Já nechci na Kolbenovu. Já mám jet na Lehovec.“

Nakopnul vězně a ten přehodil výhybku.

„Luku,“ řekl první. „Neříkal jsem ti, že nejedu na Lehovec?“

Ozvalo se kopanec a cvaknutí výhybky.

„Luku,“ řekl druhý.

Později už nikdo nic neříkal a vězeň přehazoval výhybku hned po kopanci. Výpravčí volal na podnik, že konečně vyřešil systém dálkově ovládané výhybky u vrat vozovny.

Potom byla večerka a mně byla zima. Klepal jsem se zimnicí z horečky, jak mi v levé noze postupovala gangréna. V agónii jsem si z toho nic nedělal. Za chvilku vrzly mříže a výpravčí a několik hochů z depa mi neslo deku navíc. Starají se tu o mě dobře.