Článek
Nevím, jestli jsem vám to už nepsal, ale já jsem se patnáct minut po porodu jmenoval Jana. Maminka mě totiž rodila v noci, a když mě porodila, vypnuli v celé porodnici proud a mně místo mezi nohy omylem sáhli do podpaždí.
Říkal jsem si, že když tedy máme na světě čerstvou dušičku, něco jí do budoucna napíšu:
Milá Viktorie,
tvůj táta je tramvaják a časem zjistíš, že to není zase tak špatná práce a nemůže ji dělat každý blbec, a taky pochopíš, že ne každý se může narodit ve velmi, velmi bohaté rodině nebo ne každého může adoptovat Angelina Jolie. Snažím se od svých třiceti, aby mě adoptovala, ale zatím se neozvala, takže hádám, že jsem v pořadí někde na dvou set tisícím místě.
Tvůj táta není vůbec špatný člověk. Dokonce ho považuju za toho lepšího z těch, koho kolem sebe vídám, a třebaže byl kdysi trochu divočejší a byl pěkný éro, pamatuj si, že vybouření se v mládí znamená dobré zrání lidské osobnosti. Jinými slovy, bude pro tebe vzorem, i když ho budeš mít občas na háku, a kolikrát že tě má rád, pochopíš později, než by si taková láska zasluhovala.
Být tramvaják není vždycky jednoduchý a často uvidíš na tátovi únavu. Někdy z toho, jak chodí do práce, když ještě spíš (a dlouho budeš) nebo když se vrací tak pozdě, že už zase spíš. Práce tramvajáka není na čas spravedlivá. Měl by si s tebou hrát, ale místo toho jezdí sem a tam a bere lidi, co se jmenují „vážení klienti, kteří na něj nejsou vždycky hodní a usměvaví, ale někdy jsou i oškliví a zlobí (což by neměli, avšak nemůžeme je za to nabacat – ano, nejsem módní, že bych výchovně dlouho s dítětem diskutoval).
Taky není spravedlivá na víkendy, kdy jsou jiní tátové doma a hrají si. Tvůj táta musí do práce někdy i v sobotu a neděli, a dokonce musí do práce o prázdninách, o svátcích, a to dokonce na Vánoce. Možná kvůli tomu budete s maminkou na Štědrý večer na tátu čekat, až se z práce vrátí. Všichni už budou dávno po večeři, Ježíšek už u nich byl, a vy budete čekat, až se táta z práce vrátí a Ježíška sebou přiveze.
Rozhodně si nemysli, že by to dělal všechno schválně. Pracovat se musí a dělat tramvajáka je o přísnosti. Ale neboj, hrát si budete i tak. Říkal jsem mu zrovna dneska, ať se připraví, až mu budeš dělat culíčky, malovat ho a narveš ho do šatů Elsy z Ledového království. Dušoval se, že se to nikdy nestane. Dušovat se může, dušování mu nikdo nebere. Osobně se těším, až tak omylem přijde do práce. Myslím culíčky, princeznovské šaty a mejkap snad ne – ale kdyby ano, budu vědět, že je svět mezi tatínky a dcerami stále v pořádku.
Nijak nepochybuju, že by se tvůj táta nesnažil, aby si byla trochu rozmazlená. Ono dneska to ani nijak bez trocha toho rozmazlování nejde a otci, který by nechtěl dceru rozmazlovat, bych nevěřil ani dobrej den. Synové jsou na přísnost, jako myslím od otců – ale syny zase rozmazlují matky, nebo by měly. Budeš trochu rozmazlená – trochu, normálně. Jeho způsob života ti však bude ukazovat i jinou stranu, takže budeš mít jasno, že svět může být i těžká služba, pokud děláš s lidmi, a je potřeba k tomu kapku pokory a někdy i umění překousnout mnohé, o čem si myslíš, že k překousnutí není.
Buď na něj hodná. On na tebe bude určitě a naštve se na tebe jenom, když mu dáš důvod se na tebe naštvat. A že ho naštveš, na to vezmi jed. Ze začátku, že šlápnul na kostky lega, když ti šel dát pusu po návratu z práce (zatím co ty spíš, on se snaží neřvat – tu bolest si neumíš představit), později se naštve, že nespíš, poněvadž nejsi doma a doma máš být už hodinu. Buď na něj hodná a ukliď si hračky a choď domů pět minut před domluveným časem návratu.
No nic, vítej na světě.
