Článek
Přestávám věřit, že pisatel Jaroslav Král skutečně existuje. Nebo respektive, že existuje v něm osobnost, která by si za názory, jež skrze toto jméno zveřejňuje, opravdu stála. Nejde jenom o umělou inteligencí vytvořenou fotku v profilu, ale i samotný profil, který jako by byl psán někým, kdo chce hlavně šokovat, případně hned někoho naštvat – což by vedlo k otázce důvodu, proč tak činí.
Pan pisatel tohoto jména již delší dobu píše články, které nešetří až skandálními výroky, jež jsou často směřovány proti druhým nejzranitelnějším osobám na této planetě, jimiž jsou po dětech staří lidé.
Po přečtení každého takového článku, když ze sebe otřesu pachuť, jakou ve mně vyvolá, začnu přemýšlet o skutečném autorovi, který se se za tímto jménem a vymyšlenou podobou na fotce skrývá. Nemyslím na něj ve většině případů negativně, spíš ho vnímám jako někoho, kdo chce svým přístupem působit jako štika v rybníce a vzbudit diskuze na určitá témata, případně díky reakcím na ně ukázat, jak je i ostatní lidé sami vnímají.
V takovém případě by na první pohled šlo o bohulibou činnost, neboť by se dalo říci, že jde o nastavování zrcadla, a pokud tomu tak je, autor by dle mého projevil dostatek důvtipu a odvahy naštvat co nejvíc lidí. Jde však také i pohled druhý, který však již tolik ospravedlnitelný není.
Co se může zdát jako dobrý nápad, se snadno otočí proti vám. Pokud skutečně autor pod smyšlenou identitou pouze chtěl provokovat (nebo si jednoduše vydělat), neuvědomil si, jak málo dnešní společnost potřebuje ke svému vlastnímu zmanipulování. Dokonce bych řekl, že ona přímo touží po manipulaci, jelikož ta je vždycky pro mnohé snazší než odpovědnost sama za sebe.
Možná tak autor nechtěně vytvořil společnosti nepřítele, jehož společnost tak úpěnlivě potřebovala, aby si skrze něj léčila svoje vlastní mindráky, případně měla viníka na svoje vlastní neúspěchy. Někdy velké věci začínají špatným vtipem, nebo jenom špatnou volbou slov.
Nastanou v životě autora chvíle, kdy by si měl před dalším článkem rozmyslet, kam až chce se svými čtenáři zajít, případně jestli už s nimi nezašel někam hodně daleko, kde už je lepší být raději potichu a zbytečně nepřilívat olej do ohně, potažmo do něj ještě nepřisypávat střelný prach.
Jelikož články zmiňovaného autora jsou víc a víc propracovanější, o to víc si myslím, že jde skutečně pouze o experiment než o počáteční fázi budoucí revoluce. Ačkoli nijak ani nevyvracím možnost, že se mýlím a někdo se namlsal své domnělé psané moci a hodlá udělat v dějinách této planety další zářez a změnit tok historie do extrémních rovin, kdy si někteří lidé budou o něco rovnější. Pokud je to pravda, doporučuji pro začátek film z roku 1976 Loganův útěk, v němž se problém stáří stává hlavním tématem celého příběhu.
Ať je pravda v tomto případě jakákoli, byl bych rád, aby autor ve svých úvahách, či pokusech, trochu ubral, neboť možná netuší, že si už dlouho hraje s ohněm a jsou lidé, kteří ho snadnou mohou brát za novodobého proroka, který započal novou formu důchodové reformy nazvanou pracovně jako „Konečná“.
Někdy je lepší ubrat a možným znakem, že je dobré tak učinit, může být i fakt, že píšete o někom, o kom máte pocit, že vám páchne. Ono kolikrát ani nepáchne někdo jiný. Je možné, že dotyčný sám jenom ucítil něco nového ze sebe, ale hned aby mu to nebylo blbý, tak to raději hodí na někoho jiného.
To je jako s prdy – smrdí většina z nich, ale málokdo se ke svému přizná.
