Článek
Přirozený výběr je založen na principu posunu tzv. fenotypových znaků směrem ke zvýšené adaptaci jedince a jeho potomstva. Selekce začíná jednoduše od nejslabších členů společenstva, aby následně přežili ti nejsilnější. Cílem je zachovat rod v jeho nejkvalitnější podobě.
V přírodě tak povětšinou platí i to, že zástupci zvířecí říše starší jedince vlastního druhu nechají zemřít. Příroda jednoduše nemá žádnou výhodu z udržování zástupců postreprodukčního věku. Za abnormalitu je považováno sociální chování, kdy se některé druhy o své starší členy starají. Činí tak třeba sloni, lidoopi či kosatky.
Podobně se však chovají nejen zástupci zvířecí říše, ale také lidé. Takzvaná senicida neboli usmrcování nebo nucené sebevraždy starých a nevyléčitelně nemocných lidí je známá například u Eskymáků. Nemusíme přitom nutně zacházet do podobného extrému. To, že tlupa jednoduše na samotný okraj společenstva odvrhne ty, kteří odčerpávají její zdroje a vyžadují péči i potravu, aniž by přispívali k reprodukci, je zcela přirozeným chováním.
Jaké jsou známky stárnutí u člověka
Takzvaná senesence neboli biologické stárnutí označuje postupné zhoršování funkčních charakteristik v živých organismech. Stárnutí je u organismů téměř nevyhnutelnou vlastností, přesto se délka života u různých druhů velmi liší a jen u obratlovců dosahuje několika řádů. Tato obrovská fenotypová rozmanitost je způsobena odlišnou evolucí.
Přímo stárnutí člověka je zatím pro biology ne zcela prozkoumanou kapitolou. Jedná se o proces, který se projevuje postupným chátráním tělesné schrány a snižováním efektivity a účinnosti fungování organismu, hromaděním defektů a klesající schopností defekty opravovat, nahrazovat vadné či odumřelé buňky novými.
Jedním z neklamných projevů tohoto stavu je i ten, který si možná se stářím úplně nespojujeme, avšak přehlédnout ho nelze: typický odér. V Japonsku pro něj dokonce vynalezli vlastní slovo, nazývá se kareishū.
Podle některých názorů připomíná zatuchlou vodě či sklepení, jiní jej připodobňují třeba k pohance či letitému pivu. Opisován bývá též jako zápach travnatý nebo mastný. Účastníci jedné studie na toto téma dokonce explicitně neuvedli, že by šlo přímo o zápach, ale specifický odér jim připomínal vůni starých knih.
Proč se u starších lidí objevuje zápach
Tento projev je starším lidem skutečně vlastní. A jeho původ určitě netkví v nedostačující hygieně. Je za něj zodpovědný nenasycený aldehyd 2-nonenal, jak odhalila studie vědeckého pracovníka Johana Lundströma z institutu Karolinska Institutet ve Stockholmu. Detekována byla tato složka pouze u lidí starších čtyřiceti let a dnes již máme také potvrzeno s věkem se její hladina zvyšuje - čím starší člověk, tím větší signál, že by ho měla společnost opustit.
Tyto změny jsou však vyvolány přirozeným stárnutím pokožky, kdy dochází k zeslabování přirozené antioxidační obrany a mění se složení potu a kožního mazu. Aldehyd 2-nonenal vzniká oxidativní degradací omega-7 nenasycených mastných kyselin.
Právě čich je přitom stěžejním smyslem, který nám pomáhá se v lidském společenství orientovat a je tedy určujícím pro strategii přežití. Pakliže prostřednictvím našeho čichového orgánu detekujeme tělesný pach, jsme schopni získat informace o věku, ale také potenciálním zdraví či nemoci. A tedy i o tom, zda je náš protějšek reprodukčně vhodný. Tato schopnost představuje tedy jednoznačnou evoluční výhodu. Ostatně stačí si uvědomit, že se traduje, že nám vyhlédnutý partner jednoduše musí „vonět“.
Starší lidé ale nejsou jediní, na koho příroda v tomto směru pamatovala. K rozvinutí obdobného mechanismu, kdy se řídíme hlavně čichem, došlo i u malých dětí. Jejich pach podle odborníků přirozeně je příjemný pouze rodičům. To je má chránit před potenciálním nebezpečím a odradit jakékoli cizí osoby. Vůně typická hlavně pro miminka má dále především jejich matkám zaručit to, že si k dítěti vytvoří silné citové pouto. Tento vjem dle vědců aktivuje centrum potěšení v mozku a opět se jedná o opatření, které sleduje jediný cíl: úspěšné přežití lidského druhu. I vyčerpaná matka se pak bude o novorozeně starat ochotněji a neponechá ho napospas osudu.
Jak se nežádoucího zápachu zbavit
Tělesný pach se s věkem může citelněji měnit především u mužů. U žen bývá tento biologický proces mnohem mírnější.
Nicméně ačkoli se jedná o děj přirozený a po zdravotní stránce zcela neškodný, společensky může být limitující. Přispět přitom ke zhoršování může i nevhodný stravovací režim. Senior by do svého jídelníčku proto měl vřadit potraviny, jako jsou dušená jídla, obiloviny, snadno stravitelná zelenina, rybí a drůbeží maso. Zásadní je i dostatečná míra hydratace.
Mimo to je důležité kontrolovat i dodržování tělesné hygieny. Přestože se nejedná o primární příčinu problému, přispět ke zhoršení může. Starší člověk již mnohdy není schopen tuto část sebeobsluhy zvládnout sám. Často se ale obává říci si o pomoc, případně si odmítá připustit, že není již soběstačný.
Podobně důležitá je i hygiena prostředí, samozřejmou součástí by tak měla být pravidelná výměna lůžkovin i dostatečné a pravidelné větrání. A samozřejmě i pravidelný spánek, který podporuje regenerační procesy v organismu.
Senior by také, pozor, neměl pít alkohol a kouřit. Toxiny a další odpadní látky mohou v negativním slova smyslu ovlivňovat tělesný pach, jelikož se z těla vylučují právě potem.
Zdroje
1) Diplomová práce - mechanismy vzniku pachu u člověka
2) Proč jsou staří lidé nepříjemně cítit?
3) Kde se vzal typický zápach starých lidí?
