Hlavní obsah
Věda

Evropané se nemyjí a smrdí - tak moc pro Aztéky byli kolonizátoři odporní

Foto: Alex Azabache (Pexels)

Dnes zůstaly po grandiózní civilizaci pouze ruiny.

První setkání Aztéků s Evropany ale tragický střet civilizací nenaznačovalo, byť byl jejich vztah již od počátku plný překvapení a nedorozumění. Jak Aztékové vnímali tyto nové a zvláštní lidi, kteří se zničehonic zjevili prakticky odnikud?

Článek

Jeviště je připravené

Fakt, že je naše vnímání historie poněkud evropocentrické, je vcelku logický. Současně je to však omezující prvek, který nám často brání správnému pochopení nebo docenění jednotlivých historických událostí. Chápeme-li proces ovládnutí nově objevené Ameriky jako vyústění střetu vyspělé evropské civilizace s primitivní civilizací americkou, dopouštíme se velké chyby.

Aztékové představovali vyspělou civilizaci s vlastním jedinečným jazykem, kulturou i náboženstvím. Jejich světonázor byl založen na víře v mnohá božstva, především pak v boha slunce Huitzilopochtliho a opeřeného hada Quetzalcóatla. Aztékové věřili, že jejich říše byla založena na příkazu bohů a že jejich povinností jim přinášet oběti. Náboženský systém byl tedy naprosto odlišný od toho evropského, není ale důvod nazývat jej primitivnějším.

Jedním z prvků víry Aztéků, který ovšem v důsledku přispěl k jejich pádu, zahrnoval víru, že se na konci každého 52letého cyklu se na světě objeví božstvo, které mu přinese nový řád. Někteří Aztékové proto začali věřit, že právě Cortés je oním božstvem. Není překvapením, že Evropané je při této představě ochotně nechali a využili jí ve svůj prospěch.

První dojmy

Ať tak či onak, jako při každém setkání dvou odlišných kultur, obě strany byly fascinovány. První dojmy Aztéků z jejich nových návštěvníků byly smíšené. Na jedné straně byli Aztékové ohromeni evropskými technologiemi. Fascinovaly je jejich zbraně, obrovské lodě a v neposlední řadě i koně. Ti byli pro Aztéky dost možná tou nejzajímavější a současně nejděsivější věcí, kterou Evropané do Nového světa přinesli.

Pocity Aztéků byly ale různorodé. Kromě fascinace technologiemi a exotickými zvířaty v podobě koní byli Aztékové silně znepokojeni vzhledem Evropanů. Španělé byli z pohledu Aztéků velmi odlišní od kohokoli, koho kdy měli šanci spatřit. Evropané byli vyšší, měli světlejší pleť, mluvili jim neznámou řečí a zcela jiné byly i jejich zvyky.

Díky jejich zbraním, brnění nebo koním možná Aztékové považovali Evropany po určitý čas za bohy, to ale ani v nejmenším neznamená, že by pro ně byli příjemní z estetického hlediska. Aztékové žili v oblasti s teplým podnebím, chodili proto jen velmi skromně oblečení a kolem sebe měli vždy dostatek vody, velká města jako Tenochtitlán ležela koneckonců přímo na jezeře, v případě Tenochtitlánu to bylo jezero Texcoco.

Z toho plyne mimo jiné i to, že hygiena byla u Aztéků na mnohem vyšší úrovni než v tehdejší Evropě, která se teprve probouzela z temnot středověku. Pro Aztéky tak byli Evropané se svými ranně novověkými hygienickými návyky (nebo spíš s jejich absencí) doslova fyzicky odpudiví. Z pohledu Aztéků byli Evropané špinaví a zapáchali. Nutno podotknout, že úplně stejně bychom se na tehdejší dobyvatele dívali úplně stejně. Aztékové ale brzy zjistili, že zápach a špína jsou těmi nejmenšími problémy, které jim Evropané přinesli a přinesou.

Zkáza civilizace Aztéků

Slavný příběh dobyvatele Hernána Cortése začíná tím, že se u Veracruzu v Mexickém zálivu vylodil jen několika stovkami Španělů a končí pádem obrovského impéria Aztéků. Zdá se to jako hrdinský příběh, který z Cortése a hrstky jeho spolubojovníků dělá jednoho z největších dobyvatelů historie. Problém je v tom, že evropská historie po staletí nekriticky přijímala španělské záznamy a čerpala výhradně z nich. Nejnovější poznatky ovšem heroickou španělskou verzi trochu poupravují.

V době, kdy se Cortés a jeho muži vylodili v zálivu Veracruz měla Aztécká říše podobu aliance tří největších měst: Tenochtitlánu, Texcoca, and Tlacopanu. Šlo o velmi mocnou říši, která svoji moc dávala sousedům opravdu najevo. Sousední říše museli Aztékům a jejich vládci Moctezumovi II. platit tributy a také dodávat otroky či oběti pro krvavé rituály. Sousední státy jako Tlaxcalan či Texcocan proto čekaly na vhodnou příležitost, jak s aztéckou nadvládou skoncovat.

Foto: Ilustrace neznámého autora v Manukriptu Diego Durána (skrze Wikimedia)

Monetezuma před pádem

Hernán Cortés dokázal obratnou diplomacií přesvědčit právě tyto státy, aby se k němu připojily. Zatímco Španělů bylo asi 500, indiánští spojenci dodali až 20 tisíc válečníků. To samozřejmě zásadním způsobem mění pohled na následné tažení proti Tenochtitlánu. Při pohledu na něj mimochodem zůstali Evropané v němém úžasu, neboť šlo podle jejich kronikářů o nádherné a jedinečné město, které nemělo v Evropě žádnou obdobu.

Vzhledem k síle Cortésovy aliance Moctezuma pozval Španěly nejprve jako hosty a snažil se s nimi vyjít „po dobrém“. A skutečně Španělé se v Tenochtitlánu usadili na více než půl roku. Nepobývali tam ale jako přátelé. Cortés Moctezumu uvěznil a vytvořil si z něj prakticky loutkového vládce.

Když potom Cortés musel odjet, aby bojoval se silami, které proti němu vyslal španělský guvernér Kuby, kterému se nelíbilo, jak jedná Cortés na vlastní pěst, události nabraly spád. Mezi zbývajícími Španěly v Tenochtitlánu a Aztéky došlo k šarvátkám a umírali lidé. Cortés, který odrazil útok guvernérových vojsk, a dokonce jich část přetáhl na svoji stranu, dorazil zpět k Tenochtitlánu a především díky indiánským spojencům město dobyl.

Další devastace regionu

Rozpad říše Aztéků však nepřinesla štěstí ani indiánským spojencům Hernána Cortése. Ti totiž od začátku nechápali evropský koncept války, jejímž cílem je absolutní nadvláda nad poraženým. Indiáni vedli války tak, že vítěz měl nárok na daně a některé další dodávky od poraženého, jinak ale necítil potřebu zasahovat do jeho vnitřních záležitostí nebo náboženského systému.

Španělé to měli naopak. A díky tomu, že se v regionu pevně uchytili, mohli posilovat svoji přítomnost a postupně ovládnout celou oblast. Ještě horší, než vojenské porážky byl však fakt, že Evropané zanesli mezi obyvatele Střední Ameriky nemoci, proti kterým původním obyvatelům zcela chyběla imunita. Nemoci jako byly např. neštovice zdecimovaly populaci původních obyvatel, kterých zbyl jen zlomek z původních počtů. Pokud tak Aztékové cítili k Evropanům odpor kvůli jejich hygieně, jejich instinkty byly vlastně správné. Největší nebezpečí nepředstavovali evropské zbraně, ale neviditelné bakterie.

Zdroje

1) Aztec Religion

2) The Fall of the Aztec Empire: What Really Happened in the Battle of Tenochtitlan?

3) Aztecs

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz