Článek
Kvas v oblasti úrodného půlměsíce
Pás země mezi řekami Eufrat a Tigris, na němž se dnes rozkládají státy jako Irák, Irán, Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael či dnešní palestinská území, je nazývána jako oblast úrodného půlměsíce. Příznivé podmínky způsobily, že právě tam člověk začal poznávat výhody zemědělství. A právě tam se tak poprvé v historii mohl usadit na jednom místě, bez potřeby putovat za stády zvěře. Díky tomu začala v této oblasti vznikat první velká lidská sídla, která se časem proměnila ve skutečná města. Města jako Jericho či Damašek se přou o titul nejstaršího města světa a ani historici se neodváží ukázat na jedno z nich. Jisté však je, že existovala již v období před osmi až devíti tisíci lety.
Jedním z dalších měst, které právě v této oblasti v dávné historii vzniklo, je i město Ur. Ve své historii bylo metropolí sumerské civilizace a po určitou dobu pravděpodobně i největším městem na světě. A co víc, právě zde žil podle všeho praotec tří nejvýznamnějších monoteistických náboženství: židovství, křesťanství a Islámu. Mojžíš, Ježíš, i Mohamed mohou své kořeny vystopovat právě sem, do města Ur, ke svému společnému předku Abrahámovi. To vše činí z města Ur nesmírně významnou historickou památku.
Památky datované do období starověkého Egypta přitahují pozornost milionů lidí po celém světě. Ve stejné době, kdy Egypt vstupoval do svého dynastického období, však nedaleko něj existovala a prosperovala neméně fascinující sumerská civilizace. Pozůstatek města Ur z této doby je dnes jednou z nejcennějších archeologických lokalit na světě.
Historie města Ur
Zhruba ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem přišli do oblasti západně od řeky Eufrat v jižní části Mezopotámie osadníci, kteří založili město, jež dnes známe jako Ur. Nebyli to samozřejmě první lidé v této oblasti, její osídlení je doloženo již z doby před 55 tisíci lety. Bylo to ale právě založení města, které se zapsalo do učebnic dějepisu zásadním písmem.
Město prosperovalo a zhruba v době 2500 let před naším letopočtem se z Uru stalo hlavní město celé jižní Mezopotámie a sídlem sumerských králů. Moderní vykopávky odkryly z této doby hrobky plné jen těžko uvěřitelných pokladů, ale třeba také pozůstatky rituálů svědčících o tom, že tehdejší králové byli pohřbíváni s celým svým služebnictvem.
Město Ur se nacházelo v místě, kde se Eufrat a Tigris vlévaly do Perského zálivu. Díky své poloze se zde stýkali obchodníci z mnoha koutů tehdejšího světa. Ur měl kontakty i s tak vzdálenými oblastmi jako byla např. Indie.
Město bylo tedy významným obchodním centrem a v době před 4 tisíci lety jej obývalo na 100 000 lidí, což z něj v té době činilo dost možná největší město na světě. V 18. století před naším letopočtem potom žil v Uru podle Bible Abrahám, tedy jedna z nejvýznamnějších biblických postav. Nejvýznamnější architektonickou památkou byl (a stále je) potom velký zikkurat pocházející období největšího rozkvětu města, tedy z let 2047 – 1750 př. n. l. Staletí však ubíhala a měnilo se i politické a hospodářské prostředí, ve kterém Ur existoval.
Při archeologických vykopávkách je třeba nálezy řádně očistit.
Nic na světě netrvá věčně a kdysi největší město světa zaniklo okolo roku 450 před naším letopočtem. Důvodem byly především klimatické změny a také vyčerpání půdy, která již byla pro zemědělství vyčerpaná. Dalším velkým problémem byl ústup linie Perského zálivu na jih, což znamenalo ztrátu přístavu.
Ani zánik města však nebyl konec slávy Uru. Téměř 2500 tisíce let čekaly ruiny města na své objevení. Když k němu došlo, stalo se město Ur opět jedním z nejvýznamnějších na světě, tentokrát však mezi archeologickými nalezišti.
Objev ztraceného města
Město se v průběhu staletí ztratilo pod nánosy písku. Když však to, co z něj zbylo, uviděl v roce 1625 italský cestovatel Pietro della Valle, všiml si nápisů i výjevů na cihlách a dalších artefaktech a správně rozpoznal, že se jedná o skutečně starobylé místo. Skutečný vědecký výzkum však započal na místě, které se dnes nachází poblíž iráckého města Tall al-Muqayyar, až v roce 1853.
Ve jménu Britského muzea začal na místě kopat archeolog John George Taylor. Vykopávky nicméně trvaly pouhý rok. Další výzkum musel počkat až do roku 1922, kdy jej započal sir Leonard Wooley, který pracoval pro Britské muzeum a univerzitu v Pensylvánii. Jeho vykopávky trvaly až do roku 1934 a časově se shodují například s objevem Tutanchamonovy hrobky v Gíze. Vykopávky v Uru si s ní co do významu nikterak nezadají, nikdy však nezískaly stejný věhlas.
Možná nejvýznamnějším objevem Leonarda Wooleyho byla tzv. „jáma smrti“, tedy pohřebiště šestnácti králů a královen. Spolu s nimi bylo pohřbeno šest členů vojenského doprovodu a 68 sloužících. Všichni měli zlaté a stříbrné ozdoby. Ve dvacátých letech bylo často uváděno i to, že vykopávky poskytují také důkazy o biblické potopě světa. Šlo však spíše o honbu za senzací, oblast byla zaplavována pravidelně vodou z řek, a rozhodně nelze nic nemluví ve prospěch potopy světa.
V následujících desetiletích komplikovaly další výzkumy války a turbulentní politická realita novodobého Iráku. Nyní, když se situace v zemi začíná stabilizovat, byly obnoveny i vykopávky v oblasti Uru. Podle odhadů jsou minimálně dvě třetiny města stále neodkryté a kompletní výzkum celé lokality bude pokračovat dalších třicet let. Přinést nám může fascinující poznatky o vůbec prvních lidských civilizacích a jejich sídlech. Z měst jako je Ur koneckonců vzešla i naše vlastní civilizace.
Možné je i to, že s tím, jak se Irák postupně opětovně otevírá světu, poroste i turistický ruch. Vykopávky města Ur budou potom jistě lákat tisíce lidí, stejně jako zmíněné památky egyptské a z Uru se stane druhá Gíza. Je potřeba jen doufat, že ani vlastní vykopávky, ani jejich přístupnost všem zájemcům o starověk a historii, opět nepřeruší další válečný konflikt nebo jiná tragická událost.
Zdroje
1) Home of Abraham, Ur, unearthed by archaeologists in Iraq
2) Ur
3) Sumerský Ur by mohl být slavnější než Gíza. Kdyby Iráku nechyběly peníze
4) Ještě starší než Ur
5) Ur v Mezopotámii
