Článek
Jsem tramvaják skoro dvacet pět let, ale kolegu na videu neznám. Už je to dlouho, co bych s kolegy sdílel i něco víc než jenom výjezd a střídání na trati, neboť vzhledem k psaní na tuto část tramvajáckého života nemám tolik času.
Opět se naskytla otázka, proč záznam zachycuje pouze konec incidentu, a ne její začátek. Odpovědí je, že začátky netočí nikdo. Ty nejsou pro ty, co točí, až tolik zajímavé. Někdy je i odpovědí, že se tvůrci záznamu začátky točit jednoduše bojí. Takže v tomto případě bude až na vyšetřování, co incidentu předcházelo. Musím také zmínit, že si mě nikdy nikdo nenatáčel, když musím pracovat na konečné se závadovými osobami, jakými jsou třeba opilci a feťáci. Škoda, někdy by to za záznam stálo.
Postup řidiče neschvaluji. Lidé by se neměli fackovat. Nejen v tramvaji a s malými dětmi v náručí. V přítomnosti dětí by se nemělo rozjíždět cokoliv se základem v násilí, ani řvát. Ale lidé by se neměli fackovat tak vůbec, a spíš by si měli povídat. Je další z mnoha otázek, jak na to, když si někteří povídat nechtějí, nebo si nerozumí, nebo vám místo povídání napadají.
Celý incident s tramvajákem bude mediálně posilovat, že v něm šlo o cizince. Tím dostává celá kauza doslova raketový pohon, čímž společnost rozdělí o to víc a vzniknou další problémy, jejichž základ bude v nevraživosti a pocitu nespravedlnosti na obou stranách.
Zopakuji, že toho řidiče neznám, a nijak netuším, co předcházelo ne pouze události, ale nevím, jaký měl den, s kým se už v tramvaji během něj setkal, jaký měl včerejšek a co poslední týdny a měsíce při směnách řešil.
Já toho v posledních měsících a samozřejmě i letech řešil dost – a nutno poznamenat, bylo toho v poslední době k řešení mnohé. Ne vždy to bylo příjemné řešení a i já jsem byl terčem nevraživosti a napadení, o němž jsem informoval nakonec i ministra vnitra.
Ne že bych žaloval. O to mi nejede. Ptal jsem se pana ministra (a v průběhu měsíců ne jednou), co mám v podobných situacích dělat, neboť od dob minulých, kdy jsem musel řešit pouze nevhodné chování našinců, kteří nejsou až tak agresivní, se nyní musím vypořádat s o něco více agresivními cizinci často pod vlivem omamných látek
Odpověď jsem ani jednou nedostal.
Před třemi lety jsem na podobné téma psal článek o vlastní zkušenosti v tramvaji a už v něm poukazoval na možnost, že pokud tyto situace s některými cestujícími budou nadále pokračovat, budou i společensky eskalovat. Stalo se a věřím, že incident na lince 7 odstartoval mnohem víc než běžné debaty dvou stran, co se má a jak udělat. Je pozdě, udělat se totiž už mělo něco dávno.
Na případu z tramvaje vidíte nejen nevhodné chování řidiče, za něž bude potrestán – a já bych byl rád, kdyby k tomu nebyl i veřejně lynčován. Já v jeho chování vidím i frustraci, s níž někteří lidé musí již delší dobu v této zemi žít a která má základ v jejich zjištění, že se kamsi ztratila rovnost mezi lidmi, když si někteří noví začali myslet, že se tady mohou chovat po svém.
Je mi z toho smutno, protože současná kritická nálada ve společnosti povede k mnoha dalším incidentům.
Řidiči přestanou cokoli v tramvaji řešit, na to se připravte. Až budete mít pocit, že někdo ve voze porušuje Přepravní řád, větší zásah z jeho strany nečekejte. Odezva bude zavolání na dispečink nebo na policii, a někdy zbytečné čekání na ni – jelikož, a to jsem pana ministra vnitra informoval taky, policie nemůže být všude, poněvadž nemá lidi a nestíhá a já jsem rád i za to málo, co stihne.
Věřím, že někteří kolegové si pořídí kamery a budou je používat jako záznam na všemožné situace. Ne pouze na jednání s lidmi, ale buzení všech možných živlů a podivných existencí, které se do tramvaje cpou a současní představitelé nás před nimi nedokáží svou prací chránit.
Případ tramvajáka a cestujícího je špatná věc. Špatná věc, která se však musela stát, jelikož někteří lidé si neuvědomují, kam jejich řekněme vize může vést ve skutečném světě. Nedošlo ke koexistenci mezi dvěma. Došlo k jejich většímu rozdělení. A nejen v tramvaji.
