Článek
Dobrý den, pane ministře. Já jsem nějakej Jožka Šejdr, a rád bych se vás zeptal, jak vy vnímáte dopravu, tedy ne jako minister, ale jako obyčejnej cestující.
- Já ji vnímám velmi pozitivně, a i když jsem ministr, a ledacos bych mohl změnit, kdybych chtěl, myslím si, že pražská doprava je naprosto v pořádku a je to jedna z nejlepších doprav, co jsme tu kdy měli, a lidi by to měli vědět, že to bylo za poslední dva roky, co se všechno změnilo k lepšímu, protože ta doprava před lety tu taková nebyla, a proto ji díky sobě teď vnímám velmi pozitivně.
Pane ministře, Eduard Kardana jméno mý. Co byste řekl na mým místě nějakýmu kaštanovi.., tedy jako tedy váženýmu klientu, co za mnou přijde do kabiny a řekne mi, že jedu pozdě a začne bejt na mě sprostej. Copak já za to můžu, že jedu pozdě? Von neví, co mě zdrželo. Blbec na kolejích, blbý světla. Já jako jedu, co jako můžu, ale jako nejde dodržet všechno. Někdy prostě jako nemůžu jezdit včas. Já si myslím, že tohle neni demokracie.
- Já vám rozumím, ale to je právě ta demokracie, že každý může mít svůj názor, a i když ten názor třeba není zrovna správný, tak pořád má na něj ten člověk právo. Vy mi taky můžete říct ten svůj a já vám odpovím, a třeba řeknu ten a ten, co se vám taky nemusí líbit. A to je právě ta demokracie, a to je taky důkaz, že ji tu máme. Právě proto jezdím po vozovnách a bavím se s lidmi a poslouchám je a odpovídám jim.
Ale sprostej na mě bejt nemusí, ne? A to není jenom von, to jsou i jiný.
- To je demokracie, a já jsem rád, že ji máme, a to že je někdo na vás někdy sprostý, tak zase vy máte právo zavolat na dispečink, zastavit dopravu za sebou a zavolat si o spolupráci dispečery nebo policii, která už ví, jak má věci řešit.
Jo? Ale když zastavím dopravu, tak budou lidi nadávat, že to nejede.
- To budou no, ale to je právě ta demokracie, a díky ní se nemusíte bát, že by někdo řešil, že jste někoho zdržel nebo ne, a je to dobře. Další dotaz? Předejte mikrofon tomu pánovi, jak jsem se s ním bavil před začátkem.
Pane ministře, já jako nevím, proč jsou někteří lidí takoví nechápaví. Já nikoho nesoudím, to ne, ale chtěl bych některý kolegy upozornit, že tohle je slušná debata. Chápu, že všichni máme emoce, ale tady pan ministr není od toho, aby ty emoce nějak jako vyvolával. Bylo by dobrý, abysme jako vedli debatu slušně.
- To samozřejmě děláme. A já vám za tu připomínku děkuju.
Hele, ministerskej, co mám jako dělat s bezďákama? Hele, jak jako mám udělat, aby mi vůbec nenastoupili. Já jako vím, že je nemám brát. Něco jako Přepravní řád tu je, ale ten neřiká, jak to mám udělat. Když nevotevřu dveře, tak třeba nepojede někdo slušnej, ale když je votevřu, tak mi von nastoupí. Já mu můžu říct, aby vypad, ale von taky třeba nevypadne.
- Ano. Ano. Ano, to je taky demokracie. On má právo být tam kde je. Pro někoho to je dokonce už něco jako přímo reforma. Ale vy můžete zavolat na dispečink a říct jim, že máte ve voze závadovou osobu.
No, to dělám, ale voni mi řeknou, abych jel dál, že policajti jsou na cestě, a že ji pak vysaděj.
- Ano, takhle to funguje. Doprava nesmí mít prostoje. To měla před dvěma roky, a to nebyla dobrá doprava. To byla doprava a ta šla doleva, a to v demokratický společnosti není dobře.
Ale neříkal jste před chvílí, že klidně můžu čekat, nikam nejet, a nikdo mi vlastně nemůže za to nadávat.
- To se musíte rozhodnout vy. A věřím, že vy se rozhodnete správně. Stejně jako se správně rozhodnou ostatní, jinak by naše doprava nebyla tak skvělá, jak je. Ono to není jednoduchý. Ale nikdo taky netvrdí že je. A ono by bylo zvláštní, kdyby bylo. Myslím si, že právě proto je doprava tak dobrá, že tam to rozhodnutí je – a že tam hlavně je, ukazuje to, že tam není.
Takže vy, ne jako ministr, ale jako člověk, co mi radíte – mám ho vyhodit, nebo ne. Ano, nebo ne? Jasnou odpověď. Vyhodil byste ho?
- My žijeme v demokracii a ta demokracie je o tom, že se můžete svobodně rozhodnout, jestli ho vyhodíte, nebo ne. Stejně jako se můžete rozhodnout, že ho nevyhodíte, nebo jo. Já se taky můžu svobodně rozhodnout, a to je výhoda demokracie. Kdyby nebyla, tak se rozhodnout nemůžete, a to by tady nikdo nechtěl.
Pane ministr, já jsem tady kamarád Edy. Tedy, já si nemyslim, že je to tak. Víte, to mi říkala Veronika z depa… Vona to zase věděla vod toho… Výpravčí, co byl na Pankráci. Nicméně, moje otázka. Nemyslím si, že byste byl špatnej. Máme hodně těžkou dobu. Hodně lidí je nemocnejch, unavenejch… Ale pořád to jako drží… Všechno. Já si nestěžuju. Ale abych tak řekl, jestli si myslíte, že to… Co nám říkal kdysi Kamil, že jestli to tak jako… jako že jo.
- Já vám rozumím. Nikdo, nikdo z týhle dopravy, nemusí mít strach, že by to nešlo. Ono to vždycky půjde. Koleje ještě netrháme, takže bude to v pořádku, a v dohledné době se na tom nic měnit nebude. V tomhle já souhlasím s jinými v dopravě, a ten přístup je dobrý. Nikdo se nemusí bát, vždycky bude postaráno, a my jsme se vždycky snažili, a budeme se snažit, aby to tak bylo dál. Ale nic na tom nemění ten fakt, že jste to vy, kdo to všechno rozhoduje.
Dobrý den, pane krásný a úžasný ministře, já jsem Kristýna Nehodová a jsem strašně ráda, že pracuju v DP, a chtěla bych vám jenom říct, že vám fandím a že vás mám ráda, jelikož lidí ve vedení si musíme vážit, jelikož mají nelehkou práci, a já jsem moc ráda, že tam jste vy, protože vy ji děláte moc dobře, a já vám za to taky děkuju.
- Já vám taky děkuju a vy jste tady pro mnohý důkazem, že tu práci, co dělám, dělám dobře. A dělám ji dobře, protože ji dělám pro lidi jako jste vy – a ta chvála mě samozřejmě těší a jsem za ní rád. A je vidět, že to má smysl, protože smysl to mít musí. Kdyby to smysl nemělo, tak to není demokratické, ale právě, že to demokratické je, tak to smysl má. A na tom se všichni tady shodneme, že je dobře.
- Já vám děkuji, že jste přišli, a teď rozchod, konec debaty, a běžte zase makat.
