Článek
Po „dříve“ nastala změna a debaty se staly něčím jiným a politika se od té doby zřejmě dělá s lidmi, co zrovna někde jsou, přičemž potřeba „znát“ a „umět“ již není u nich tolik vyžadována – a schopnost cokoli kombinovat se vůbec neřeší, a dokonce snad ani nevyžaduje.
Pozice pro politickou debatu se nezměnily. Stále jsou rozdělené pouze na dvě strany. Máte stranu vládnoucí a stranu opoziční. Jediné, co obě spojuje, je možnost, jak o sobě v politických debatách hovořit. Každá strana má dvě možnosti. Při první popisuje své úspěchy ve vládnoucím měřítku, v druhé očerňuje ty ostatní.
Samozřejmě i tomto případě existuje výjimka, a tou je strana Pirátů, která se nemůže chlubit žádným svým úspěchem, a proto pouze kritizuje a očerňuje ty druhé. Dělá to v množství více než potřebným, pro nějž v debatách žádá mnohem více času, než je dovoleno ostatním debatujícím. To vysvětluje, proč Piráti mluví, i když nejsou tázáni nebo jednoduše nedrží ústa, když by měli mlčet a šoupat nohama za stolkem.
Je vlastně jedno, o čem přímo se politická debata vede. Zájem občana byl naposledy v projevu řazen na vrchol potřeb politiků v dobách vládnutí Jiřího Paroubka (celkem nešťastně spojován s příletem mimozemskou civilizací), od té doby je zájem občana pouze kulisou pro předvolební boje a volební kampaně, přičemž po jejich skončení význam zájmu občana klesá k nule a hibernuje až do začátku dalšího předvolebního boje.
Politické debaty dle výsledků voleb profesionálních politiků se staly smutnou karikaturou politických debat normálních občanů, kteří nejsou politikou více políbení a nejsou na ní nijak školení, a proto jiní lidé účastníky takových debat právem považují za mluvky a prosťáčky a přirozeně i Čecháčky“ – jsou karikaturou z důvodů, že se obyčejným debatám obyčejných lidí začaly vyrovnávat svou komičností s naprostou absencí čehokoli, co by se dalo alespoň částečně považovat za přítomnost rozumu.
Nijak v debatách v nejbližším termínu zlepšení neočekávám. Možná proto, že jsem přestal debaty vnímat jako debatu o potencionální a jakékoli verzi vize o cestě změny, a naopak je vnímám jako reality show, která v sobě míchá mnoho jiných pořadů v současnosti vysílaných na mnoha televizních stanicích.
Politici by mi neměli mít za zlé, že je spíše než politiky nyní vnímám jako hvězdy slabší svítivosti, kteří se účastní svých verzí pořadů jako Zrádci, Ano, šéfe!, Nejvyšší soud nebo Československo hledá talent či StarDance. Výkon politiků v debatách není nijak oslnivým zážitkem, který by nám všem rozzářil úsměv na tváři a žárovku tam, kde bychom ji ani nechtěli, ale už na to konečně v blahobytu máte, a tak svítíme.
Namísto oslnivých oslav ducha a myšlenek máme hádky, nesmysly, lhaní, již zmiňované očerňování, a na závěr poznání, že politik vůbec neví, jak se co dělá nebo počítá – na což protistrana odpoví, že současná Vláda (a je jedno, která to zrovna je) všechno zkazila, přestože i absolutní bloud ví, že Vláda předchozí (a taky je jedno, která to byla) rozhazovala jako ožralí milionáři, protože věděla, že to zaplatí někdo jiný.
Politické debaty skončily a místo nich máme show. Není tolik záživná jako ty jiné, ale nelze jí odepřít jedno jediné plus, které v záplavě negativ mají.
Vedle současné profesionální politické debaty i opilecké žvatlání o politice v hospodě těsně před zavíračkou působí dojmem rozhovorů antických myslitelů, tudíž jsou pro obyčejné lidi naprosto zbytečné a lidé se alespoň nemusí kvůli politice hádat.
Politici to totiž udělají za ně a rádi. A když je potřeba v show borec na konec, vždycky se na to nějaký Pirát najde.
