Článek
Ve zkratce popis případu, za jehož výsledný čin, či řekněme obecně „vyznění“ dostal muž dvouletou podmínku. Muž a žena měli sex, avšak ten se v neurčité chvíli přestal ženě líbit a přehodnotila jej jako znásilnění. Opakovaně muže prosila o ukončení pohlavního styku, což muž odmítal a učinil tak, až když mu ve vedlejší místnosti zazvonil telefon a on odešel hovor přijmout. Žena o činu informovala policii až s časovým odstupem, neboť se cítila ponížená – informovala policii, a muže tak přivedla k soudu, který jej následně odsoudil. (Zdroj Novinky.cz)
Není to první případ, jaký se touto formou stal. Podobný případ se před lety odehrál v Německu, díky čemuž se právně poopravil význam dobrovolnosti k sexu, což v praxi znamená, že jeho účastník, nebo chcete-li vykonavatel může během samotného aktu svoji volbu „Ano, pojď, udělej mi to“ přehodnotit a změnit na rozhodnutí na „Ne, nechci, táhni“.
Někteří si teď klepete prstem na čelo a říkáte si, co je to za blbost právně řešit pohlavní styk ne jako celek, ale jako možné části, jež má každá nezávisle na další jiný právní rozměr. V lidštině řečeno, na misionáře je to fajn, ale na koníčka už to může být za dva roky nepodmíněně – zezadu s plácnutím po zadku už třeba doživotí. Záleží na výkladu jednoho z aktérů. Klepete si na čelo, ale právě jsme se do téhle části výkladu práva dostali, neboť rozsudek se snadno stane precedenčním.
Nebudete daleko od pravdy, pokud si řeknete, že za tohle může i hnutí Me Too a jeho až podivuhodná paměťová regrese mnoha žen a některých mužů, kteří si po desítkách let vzpomněli, kdy a jak a s kým měli sex, a že se jim vlastně nelíbil – a je podivuhodně zvláštní, že si vzpomněli jenom ti, kteří měli sex s někým, kdo je v současnosti známý nebo bohatý. Na chudáky si žádná nevzpomněla. Z mých sexuálních partnerek taky žádná až odporně nezbohatla, takže si taky nemohu vzpomenout, že by se mi to s některou vlastně nelíbilo.
Už ani v tom sexu nebude mezi lidmi za jedno a jeden by se bál, co ten druhý při něm řekne a jak jej bude vnímat. Vůbec si nedokážu představit, co by nastalo, kdyby se jednalo o náhlou neshodu při hromadném sexu, kdy ho jeden začne vnímat jako špatný – protože za hromadné znásilnění je trest vyšší.
A další věc. Jsme zvědavý, jak se bude řešit (a řešit bude, protože tohle nebude ojedinělý případ, přičemž v dalších nepůjde tolik o zraněnou duši a tělo, ale o finanční náhradu pro poškozeného – což nastane paradox, kdy se na tomto způsobu sexu bude moci vydělat více jak na prostituci), jak se bude míra újmy řešit, pokud tím poškozeným bude muž. Jestli soud bude postupovat jako v případě ženy a uzná, že i muž může sex odmítnout a může v některých jeho formách pocítit ponížení, přímo až hanbu – nebo jednoduše kecá.
V případě, že by něco takového soud neuznal, doporučuju se okamžitě hájit, že patříte ke komunitě LGBT+.!:-?@KT§uTaÍÁ a jako muž, nebo co vlastně jste, máte svoje práva.
Nyní jedinou možnou bezpečnou cestou, jak si v současné době zajistit v sexu beztrestnost, je dohodnout ho. Přizvat právníky, sepsat smlouvu, ověřit ji notářem, udělat kopie, taky je ověřit, a teprve pak na to vlítnout. A to doporučuji i dlouhodobým partnerům, jelikož nikdy nevíte, co tomu druhému přeletí přes nos, že se mu něco najednou nelíbí.
„Jak dneska,“ zeptá se manžel.
„Nemusíte odpovídat,“ řekne ženě právnička.
„Opakujte výzvu,“ řekne muži právník.
„Dáme dneska něco?“ zeptá se manžel.
„Tohle už je nátlak,“ odpoví právnička.
„Pouze výzva,“ řekne právník. „Není nic v ní trestného. Můj klient nepoužil žádná invektivní přirovnání, pouze jemným způsobem naznačil možnou možnost!“
„Bolí mě hlava,“ řekne manželka.
„Chci upozornit,“ řekne právník. „Hlava Vás bolela za poslední tři neděle více jak patnáctkrát, poté jste měla své dny po dobu čtyř dnů, dvě návštěvy vaší matky přes noc. Obávám se, že v tento moment jde již o cílenou neochotu.“
„To je urážka,“ řekne právnička. „Moje klientka si nezaslouží takovéto zacházení. Plní povinnosti dané zažitými morálními postupy a na další jí prostě nezbývají čas.“
„Aspoň rukou!“ řekne manžel.
„Sexuální nátlak!“ řekne právnička.
„To tedy ne,“ namítne právník. „Můj klient se nedopustil žádného prohřešku. Pouze naznačil formu styku, pokud to tak jde vůbec nazvat, navíc je to styk, který jeho manželce nemůže přivodit větší trauma. Mýdla mají dost.“
„Nech mě bejt!“ řekne manželka. „Měl si udělat ten odpad, a vykašlal ses na to.“
„Ha,“ zaraduje se právník. „Nátlak a náznak styku za úplatu.“
„Jaký nátlak?“ zeptá se právnička. „Ten odpad používají oba. Moje klientka nemůže vše vyřizovat a zařizovat sama. Váš klient slíbil, že to bude už před dvěma dny.“
„Takže nic?“ zeptá se manžel.
„Jdi spát,“ odpoví manželka.
„Dobrou,“
„Dobrou,“
„Už spí?“ zeptá se právnička.
„Jo. Vypadá to, že jo,“ řekne právník.
„Tak na co čekáš? Skoč na mě ty, bejku!“
„No ty počkej. Ty dostaneš za uši. Udělám ti to na paragraf!“
„Jen nekecej, ty můj právníčku. Áááááá, švihni mě před zadek Občanským zákoníkem!“
