Článek
Já vstával normálně, dopoledne, protože jsem měl včera odpolední a dnes mě čeká další, já jsem tramvaják – ale jak kdysi napsal o mně titulek ještě v tištěných novinách „Jsem tramvaják a občas píšu“. Titulek vzniknul krátce poté, když jsem vyhrál literární cenu.
Možná si pokládáte otázku, proč člověk s literárními cenami řídí tramvaj. Proč nesedí doma, v županu, v puse dýmku, a buď nepíše další ze svých slavných románů nebo nečte neméně slavné romány svých kolegů. Neděje se to, protože vydávat knihy není jednoduché, trh je knihami přesycený a každý literární pokus končící vydáním je vždy finančním riskem. Abych mohl takto riskovat, potřeboval bych finanční podporu.
Co vám tato situace připomíná? Jestli otázku, zdali dotovat televizi a rozhlas, máte pravdu. Televizní poplatky nejsou zárukou kvality, jak jsme se roky přesvědčovali – jsou pouze prostředky, aby instituce přežívala a lidé v ní měli své jisté a nemuseli řídit tramvaj.
Když bych vám teď řekl, že Vláda uzákoní, že mi každý občan tohoto státu bude platit jednu korunu měsíčně, poklepete si na čelo a řeknete, že jsem se já, potažmo Vláda, zbláznil, ale platit budete muset.
Možná mi pak přijde několik vytýkacích dopisů, že lidé neví, proč mi mají platit, když mě vůbec neznají, tudíž vůbec nečtou, a poplatky jsou tedy z jejich zbytečné. Zeptají se, proč mají platit někomu, kdo si má na sebe vydělat sám – a pokud to nedokáže si na sebe vydělat, ať dělá něco jiného, čím si vydělá na živobytí. Třeba řídí tramvaj.
Já jim odpovím, že poplatky neplatí přímo mě (ale ano), ale platí za zachování nestrannosti mých příběhů a bezpečí, že nehrozí, abych se stal hlásnou troubou někoho určitého.
Já samozřejmě nestranný jsem, a proto řídím tramvaj. Kdybych nestranný nebyl a byl někoho médiem, dostával bych už roky každý měsíc na účet částku a věděl, že se ode mě moc neočekává. Stačí když se budu chovat normálně a dělat to co doposud a všechno bude v pořádku.
Až tedy dnešního dne začnete soudit, za co a komu je potřeba platit, nebo neplatit, ve jménu demokracie a nestrannosti, vzpomeňte si na mě a vzpomeňte si na instituce, které z poplatků žijí. A položte si otázku, zdali není správnější dělat svou práci tak, aby si lidé v některých institucích na sebe vydělali sami bez pomoci druhých. Pokud to nedokáží, ať jdou řídit tramvaj.
PS: Očekávám, že za korunu pro mě se postaví demonstranti a divadla.
