Článek
Některé velké příběhy začínají docela nenápadně. V obyčejném městě, v rodině, kde hudba není jen povoláním, ale přirozenou součástí života. Právě tak začala cesta Markéty Irglové, rodačky z Valašského Meziříčí.
Narodila se 28. února 1988. Od dětství hrála na klavír, později také na kytaru. V domě Irglových se potkávali hudebníci a umělci a její otec Marek dokázal rozpoznat talent své dcery dávno předtím, než jej začal obdivovat celý svět.
Do jejího života později vstoupil irský zpěvák, skladatel a muzikant Glen Hansard. Nejprve jako zkušenější hudební partner, později také jako blízký člověk, s nímž Markéta vytvořila jednu z nejpozoruhodnějších hudebních dvojic své doby - The Swell Season.
Zásadním okamžikem jejich společné cesty se stal nenápadný irský film Once. Žádná hollywoodská velkolepost, žádné drahé kulisy ani zástupy filmových hvězd. Jen dva lidé, několik písní a prostý příběh o setkání, které nemusí trvat věčně, aby člověku změnilo celý život.
Píseň Falling Slowly, kterou Markéta s Glenem napsali, získala v roce 2008 Oscara za nejlepší původní filmovou píseň. Tehdy teprve devatenáctiletá dívka z Valašského Meziříčí vystoupila na nejslavnější filmové pódium světa a odnesla si cenu, o níž celý život sní tisíce mnohem zkušenějších autorů.
Její děkovnou řeč tehdy přerušila hudba oznamující konec vymezeného času. Moderátor Jon Stewart ji však nechal vrátit na jeviště, aby mohla svou chvíli dokončit.
Markéta mluvila tiše, klidně a bez velkých gest. Přesto ji slyšel celý svět.
Po mezinárodním úspěchu pokračovala vlastní cestou. Vydávala sólová alba, skládala, koncertovala a postupně si vybudovala svébytné postavení autorky a interpretky, která nepotřebuje kolem své hudby vytvářet umělý hluk. Usadila se na Islandu, kde žije se svým manželem Sturlou Míó Þórissonem a jejich třemi dětmi.
Hudbu nikdy neopustila a po letech se vrátila také ke spolupráci s Glenem Hansardem. V roce 2025 vydali pod jménem The Swell Season společné album Forward. Jejich hudební příběh tak dostal další kapitolu - vyzrálejší, klidnější a poznamenanou vším, co oba během let prožili.
Na konci července 2026 však přišla zpráva, kterou si nikdo nepřál slyšet.
Glen Hansard zahynul 29. července při nehodě na motocyklu v Dublinu. Bylo mu šestapadesát let. Odešel muž, jehož hlas, energie a písně zasáhly posluchače po celém světě. Muzikant, který začínal jako pouliční zpěvák, stál v čele skupiny The Frames, spolu s Markétou vytvořil The Swell Season a díky filmu Once se stal součástí světové hudební historie.
V úterý 4. srpna se s ním v dublinské katedrále svatého Patrika rozloučila rodina, přátelé, hudebníci i stovky obdivovatelů. Mezi hosty byli Bono, The Edge, Eddie Vedder, Hozier, Damien Rice, Lisa Hannigan a řada dalších Glenových přátel a spolupracovníků.
Nechyběla ani Markéta Irglová.
Společně s Eddiem Vedderem zazpívala The Song of Good Hope - jednu z Glenových nejkrásnějších písní. Píseň naděje se toho dne proměnila v poslední poděkování člověku, s nímž Markéta prožila zásadní část svého uměleckého i osobního života.
Když pak na závěr zazněla Dylanova píseň Forever Young, připojili se k ní Bono, The Edge, Eddie Vedder, Damien Rice, členové The Frames a další Glenovi přátelé. Nebyl to konec koncertu ani obyčejné poslední číslo programu. Bylo to rozloučení muzikantů s jedním z nich.
Markéta však nikdy nebyla pouze „ta dívka, která zpívala s Glenem“.
Je samostatnou skladatelkou, zpěvačkou, klavíristkou a hudebnicí, která dokázala uspět ve světě, aniž by ztratila vlastní tvář. Nikdy kolem sebe nepotřebovala mnoho hluku. Stačil jí klavír, píseň a schopnost říct hudbou to, co se obyčejnými slovy vyslovuje jen těžko.
Dnešní rozloučení zároveň připomnělo, jak hluboce se mohou lidské osudy propojit. Některá setkání netrvají celý život. Přesto v člověku zůstanou navždy - v písních, ve vzpomínkách, v jednom filmu a v několika minutách na pódiu, které sledoval celý svět.
A pro nás na Valašsku zůstává důležité ještě něco jiného.
Že cesta na pódium s Oscarem nemusí začínat v Londýně, New Yorku ani v Hollywoodu. Může začít také ve Valašském Meziříčí. V obyčejném pokoji s klavírem, mezi lidmi, kteří dítěti uvěří a dovolí mu jít za hudbou, i když zatím nikdo netuší, kam až je ta cesta zavede.
Markéta Irglová je důkazem, že i z malého města může vyrůst příběh, který uslyší celý svět.
A také že některé písně nekončí posledním tónem.
Jen pokračují dál bez člověka, který je kdysi začal hrát.
